Nízkoenergetický rodinný dům byl postaven ve třetí zóně CHKO
Beskydy v sousedství lesa. Po podrobném rozboru malého urbanismu se architekt
Karel Janča s investorem rozhodli pro řešení kompaktní hmoty s orientací po
spádnici. Rozdílu výšek terénu autor projektu využil pro umístění krytého stání
pro automobily a zapuštěného suterénu.
Urbanistické řešení bylo podřízeno účelu stavby, okolní
zástavbě, tvaru pozemku a konfiguraci terénu. Záměrem návrhu bylo koncentrovat
stavební program do jedné kompaktní hmoty, aby stavba vyvolala co nejmenší
„zábor“ pozemků a aby vznikla přiměřená plocha obalové schránky (tepelně
ochlazované plochy). Dům svým řešením a orientací ke světovým stranám uplatňuje
principy pasivního využití sluneční energie. Navržen byl s nadnormativním
zateplením, ale zároveň tak, aby se interiéry co nejvíce propojily s exteriérem
a vzniklo bydlení v souladu s přírodou. Je zde uplatněna snaha o návrh
ekologické stavby šetrné k přírodě nejen svým provozem, ale i použitím
stavebních materiálů s nízkou výrobní energickou náročností, resp. materiálů z
obnovitelných zdrojů.
Koncepce návrhu vycházela z jednoduchého podélného dispozičního uspořádání, což
se odráží i ve vlastní hmotové kompozici: kompaktní hmota stavby je završená
sedlovou střechou o sklonu 45°. Podsklepený jednopodlažní dům s obytným
podkrovím je na úrovni suterénu odlehčen krytým stáním s dvojící V podpor, na
úrovni 1. NP ostře vyřezaným objemem kryté terasy, orientované k jihozápadu. Na
severovýchodě je předsazen fragment vstupu. Na úrovni podkroví má dům dva
vikýře na severovýchodě a na jihozápadě a dominantní předsazený průběžný vikýř
dětských pokojů a koupelny.
Konstrukční řešení
První patro a podkroví byly řešeny jako dřevostavba s rámovou konstrukcí
difuzně otevřeného systému, suterén jako železobetonová vana se zateplením. V
interiéru je betonová konstrukce „podstavce domu“ přiznána jako pohledová.
Vnější povrchové úpravy odrážejí a podporují vjem domu – odlehčená vznášející
se vzdušná část nad krytým stáním s dřevěnou větranou fasádou, část osazená na
terénu a obrácená k lesu je ukotvena těžším obkladem z přírodního kamene.
Střešní krytina a klempířské prvky jsou z předzvětralého titanzinku. Orientace
hřebene střechy je východ-západ, převážná část obytných prostor je otočena k
jihu. Vlastní dispozice respektují principy zónování nízkoenergetických domů.
„Menším oříškem byla prostorová vazba střešní nosné konstrukce. Potřebovali
jsme se vypořádat s prostorovou stabilitou fošinkové konstrukce bez vnitřních
podpor, vrcholové či středové vaznice, navíc přerušovanou velkými objemy vikýřů
situovaných vzájemně proti sobě v obou střešních rovinách sedlové střechy. V
místě vikýřů vznikla plytká hambálková pseudostřecha kryjící vlastní vikýře –
dvě kleštiny tvoří zároveň podhled podkroví. Na ni byla poté nasedlána vlastní
střešní rovina hlavní hmoty,“ uvádí architekt Karel Janča.
Korektní a radostná
spolupráce
„S investorem jsem se seznámil už v roce 2006, postupem času jsme se začali
bavit i o stavění, také o dřevostavbách a jejich možnostech. Později debaty
nabraly konkrétnějších podob. U novostavby rodinného domu jsme se nejdříve
zabývali jeho umístěním a orientací na pozemku. Nakonec jsme se, k mé radosti,
rozhodli pro variantu po spádnici s levitujícím štítem. A také pro technologii
s dřevěnou nosnou konstrukcí. Vzhledem k umístění stavby ve třetí zóně CHKO
jsme v přípravných fázích museli také podstoupit argumentační boj se správním
orgánem. Tento boj po delším čase, leč s menšími ústupky, nakonec vyzněl pro
nás překvapivě úspěšně,“ vzpomíná architekt Karel Janča a dodává: „Síla domu
spočívá nejen v jeho materiálové skladbě, ale hlavně v jeho spojení s přírodou
výstupy na terén. Výhledy zprostředkovávají prosklené plochy fasád a průběžný
vikýř v podkroví. V době zpracování a realizace stavby měla rodina dvě děti,
ale poté přibyl ještě jeden rodinný poklad, což vzhledem k objemu dětských
pokojů zvládl i stávají stavební program. Práce s investorem a jeho paní byla
konstruktivní, tvůrčí a vzájemně velmi korektní. Byla to další ze zakázek, kdy
práce přerůstá v důvěru a osobní přátelství, to je na naší práci vždy ta
nejlepší satisfakce, stavění končí, přátelství zůstává.“
Hana Vinšová
Článek vyšel v časopisu Stavitel 02/2018
Projekt: Karel Janča; spolupráce Karol Žlebek, Vlastimil
Rapant – stavební část, Michal Vašek – interiér DP, Klára Jančová – grafické
pojednání DP
Profese: Stanislav Tkáč- statika, Bohuslav Šulák- elektro, Cyril Ondřej-
topení, Jaroslav Šrámek- sanita, Aleš Tuček – PBŘ, Ladislav Drozd – PNEB
Zastavěná plocha: 137 m2
Užitná plocha: 299 m2
Spodní stavba: betonová vana na základových pasech s bitumenovou těžkou
hydroizolací
Konstrukční systém: rámová dřevostavba s nosnými sloupky 140/60
Tepelná izolace: dřevovláknitá a minerální
Fasáda: dřevěná větraná – sibiřský modřín; kamenný obklad – pískovec (rovněž
větraná)
Střešní krytina: titanzinková předzvětralá na dvojitou drážku
Okna: dřevěná, dvojsklo u = 0,9
Podlahy: převážně dřevěná lamelová (vrstvená), keramická dlažba (zádveří,
prádelna, hygiena), průmyslová stěrková v suterénu
Teplo: kotel na tuhá paliva (peletky), kachlová kamna, TUV kotel, solární
kolektory na střeše
Celková tloušťka stěny: 42 cm, součinitel prostupu tepla U stěnou 0,15- 0,16
W/m2K
To máte co slavit.taková lumpárna,památkově chráněné i Uneskem. Zločinci že SŽ nechali most schválnězchátrat,je to na trestní oznámení. Odborníci vypracovali…
Tak si říkám, nakolik je takto nasvícená katedrála autentická, jestli má tu správnou atmosféru. Nebo jestli by ji původní stavitelé…
Ostrava to udělala chytře a tím, že počkala, objevila a mohla vyřešit i novodobý problém se zásilkovými boxy.
Bez ohledu na hodnocení co je hezké má tahle lávka ohromné plus hlavně pro děti, a to v průhlednosti zábradlí.
Nádhera! jaká lehkost oproti tuposti lávky v Praze mezi Karlínem a Holešovicemi !!!!