Nízkoenergetický rodinný dům byl postaven ve třetí zóně CHKO
Beskydy v sousedství lesa. Po podrobném rozboru malého urbanismu se architekt
Karel Janča s investorem rozhodli pro řešení kompaktní hmoty s orientací po
spádnici. Rozdílu výšek terénu autor projektu využil pro umístění krytého stání
pro automobily a zapuštěného suterénu.
Urbanistické řešení bylo podřízeno účelu stavby, okolní
zástavbě, tvaru pozemku a konfiguraci terénu. Záměrem návrhu bylo koncentrovat
stavební program do jedné kompaktní hmoty, aby stavba vyvolala co nejmenší
„zábor“ pozemků a aby vznikla přiměřená plocha obalové schránky (tepelně
ochlazované plochy). Dům svým řešením a orientací ke světovým stranám uplatňuje
principy pasivního využití sluneční energie. Navržen byl s nadnormativním
zateplením, ale zároveň tak, aby se interiéry co nejvíce propojily s exteriérem
a vzniklo bydlení v souladu s přírodou. Je zde uplatněna snaha o návrh
ekologické stavby šetrné k přírodě nejen svým provozem, ale i použitím
stavebních materiálů s nízkou výrobní energickou náročností, resp. materiálů z
obnovitelných zdrojů.
Koncepce návrhu vycházela z jednoduchého podélného dispozičního uspořádání, což
se odráží i ve vlastní hmotové kompozici: kompaktní hmota stavby je završená
sedlovou střechou o sklonu 45°. Podsklepený jednopodlažní dům s obytným
podkrovím je na úrovni suterénu odlehčen krytým stáním s dvojící V podpor, na
úrovni 1. NP ostře vyřezaným objemem kryté terasy, orientované k jihozápadu. Na
severovýchodě je předsazen fragment vstupu. Na úrovni podkroví má dům dva
vikýře na severovýchodě a na jihozápadě a dominantní předsazený průběžný vikýř
dětských pokojů a koupelny.
Konstrukční řešení
První patro a podkroví byly řešeny jako dřevostavba s rámovou konstrukcí
difuzně otevřeného systému, suterén jako železobetonová vana se zateplením. V
interiéru je betonová konstrukce „podstavce domu“ přiznána jako pohledová.
Vnější povrchové úpravy odrážejí a podporují vjem domu – odlehčená vznášející
se vzdušná část nad krytým stáním s dřevěnou větranou fasádou, část osazená na
terénu a obrácená k lesu je ukotvena těžším obkladem z přírodního kamene.
Střešní krytina a klempířské prvky jsou z předzvětralého titanzinku. Orientace
hřebene střechy je východ-západ, převážná část obytných prostor je otočena k
jihu. Vlastní dispozice respektují principy zónování nízkoenergetických domů.
„Menším oříškem byla prostorová vazba střešní nosné konstrukce. Potřebovali
jsme se vypořádat s prostorovou stabilitou fošinkové konstrukce bez vnitřních
podpor, vrcholové či středové vaznice, navíc přerušovanou velkými objemy vikýřů
situovaných vzájemně proti sobě v obou střešních rovinách sedlové střechy. V
místě vikýřů vznikla plytká hambálková pseudostřecha kryjící vlastní vikýře –
dvě kleštiny tvoří zároveň podhled podkroví. Na ni byla poté nasedlána vlastní
střešní rovina hlavní hmoty,“ uvádí architekt Karel Janča.
Korektní a radostná
spolupráce
„S investorem jsem se seznámil už v roce 2006, postupem času jsme se začali
bavit i o stavění, také o dřevostavbách a jejich možnostech. Později debaty
nabraly konkrétnějších podob. U novostavby rodinného domu jsme se nejdříve
zabývali jeho umístěním a orientací na pozemku. Nakonec jsme se, k mé radosti,
rozhodli pro variantu po spádnici s levitujícím štítem. A také pro technologii
s dřevěnou nosnou konstrukcí. Vzhledem k umístění stavby ve třetí zóně CHKO
jsme v přípravných fázích museli také podstoupit argumentační boj se správním
orgánem. Tento boj po delším čase, leč s menšími ústupky, nakonec vyzněl pro
nás překvapivě úspěšně,“ vzpomíná architekt Karel Janča a dodává: „Síla domu
spočívá nejen v jeho materiálové skladbě, ale hlavně v jeho spojení s přírodou
výstupy na terén. Výhledy zprostředkovávají prosklené plochy fasád a průběžný
vikýř v podkroví. V době zpracování a realizace stavby měla rodina dvě děti,
ale poté přibyl ještě jeden rodinný poklad, což vzhledem k objemu dětských
pokojů zvládl i stávají stavební program. Práce s investorem a jeho paní byla
konstruktivní, tvůrčí a vzájemně velmi korektní. Byla to další ze zakázek, kdy
práce přerůstá v důvěru a osobní přátelství, to je na naší práci vždy ta
nejlepší satisfakce, stavění končí, přátelství zůstává.“
Hana Vinšová
Článek vyšel v časopisu Stavitel 02/2018
Projekt: Karel Janča; spolupráce Karol Žlebek, Vlastimil
Rapant – stavební část, Michal Vašek – interiér DP, Klára Jančová – grafické
pojednání DP
Profese: Stanislav Tkáč- statika, Bohuslav Šulák- elektro, Cyril Ondřej-
topení, Jaroslav Šrámek- sanita, Aleš Tuček – PBŘ, Ladislav Drozd – PNEB
Zastavěná plocha: 137 m2
Užitná plocha: 299 m2
Spodní stavba: betonová vana na základových pasech s bitumenovou těžkou
hydroizolací
Konstrukční systém: rámová dřevostavba s nosnými sloupky 140/60
Tepelná izolace: dřevovláknitá a minerální
Fasáda: dřevěná větraná – sibiřský modřín; kamenný obklad – pískovec (rovněž
větraná)
Střešní krytina: titanzinková předzvětralá na dvojitou drážku
Okna: dřevěná, dvojsklo u = 0,9
Podlahy: převážně dřevěná lamelová (vrstvená), keramická dlažba (zádveří,
prádelna, hygiena), průmyslová stěrková v suterénu
Teplo: kotel na tuhá paliva (peletky), kachlová kamna, TUV kotel, solární
kolektory na střeše
Celková tloušťka stěny: 42 cm, součinitel prostupu tepla U stěnou 0,15- 0,16
W/m2K
Za zbourání a přesunutí kulturní památky a zničení panoramatu s Vyšehradem chráněným Unescem, by SŽ měla být potrestána.
I když tomu říkají mobiliář, tak bych přála nám všem, aby měl výsledek stejné kvality, jako svého času dostavby od…
Připadá mi to, jako ba tahle dispozice nepočítala s dětmi. Všechny ložnice (tedy i dětské pokoje) jsou hned u vchodu,…
Proč by Správu železnic měla zajímat rekreace Pražanů?
Přemístění mostní konstrukce přece nejde srovnávat s destrukcí budov. Ta konstrukce zůstane zachovaná a dokonce bude i dál sloužit svému…