Katedra architektury
Fakulty stavební ČVUT v Praze, letní semestr 2015/2016, projekt oceněn Žlutou
kartou Katedry architektury
Vedoucí práce: Ing.
Jan Pustějovský, Prof. Ing. arch. Tomáš Šenberger, Ateliér
architektonicko-konstrukční – magisterský
Autorská zpráva:
Způsob provedení konverze železničního depa Kutná Hora-Malín vlastně neproběhne
v úplném slova smyslu, protože náplň a funkce zůstane zachovaná, pouze se
rozšíří o další kombinovatelné funkční kapacity. Nevratné stavební či bourací
zásahy na objektu projekt vůbec nepředpokládá, snaží se naopak zachovat
stavební substanci, atmosféru a autenticitu hrubé a používané industriální haly
se všemi nedokonalostmi a šrámy, které na ní zanechal zub času.
Počítá se pouze s nezbytnými drobnými úpravami jako je výměna rozbitých
okenních tabulek, ošetření ocelového jeřábu a vrat proti korozi nebo doplnění
chybějících dveřních křídel, aby bylo možné objekt uvést do provozuschopného
stavu. Samotná nosná konstrukce haly je v dobré statické kondici, která
umožňuje její další využívání bez rizika zřícení či způsobení úrazu. Do haly se umístí lehká demontovatelná
ocelová konstrukce, která je dostatečně variabilní a flexibilní, aby ji bylo možné
v průběhu užívání demontovat a přestavovat dle potřeby. Jedna z kolejí uvnitř
depa zůstane v provozním stavu a budou na ní repasovány historické lokomotivy.
Mezi kolejnice druhé koleje budou položeny betonové panely, aby tak překryly
šachtu a rozšířily rovný manipulační prostor.
Nové využití objektu čerpá z účelu, pro který byl původně
postaven. Umístění depa na železniční vlečce spojující halu s nedalekým
kutnohorským nádražím je ideálním výchozím bodem pro znovuvyužití depa a
obnovení provozu na této trati. Novou náplní bude kovodílna specializovaná
především na repase historických automobilů, lokomotiv, zemědělských a dalších
strojů od 18. století po nedávnou minulost. Napojení na železnici usnadňuje
dopravu velkých a těžkých předmětů, kterými historické stroje bezpochyby
jsou.
V rámci haly jako dílny bude možné využívat pracoviště diferencovaná speciálně
podle nároků na jednotlivé pracovní činnosti. V přízemí budou k dispozici
volné prostory pro umístění obráběcích strojů i menší specializovaná pracoviště
pro drobnější manuální práce, vzájemně oddělitelná shrnovacími příčkami a
spojená můstkem s plošinou nad kolejemi. Pracoviště doplní zázemí v podobě boxů
s šatnami a WC, kuchyňkou a boxy určenými pro práci s výpočetní technikou.
Skládací systém
Systém pro instalaci uvnitř depa je odolný proti opotřebení, jednoduchý na
sestavení a flexibilní pro různá použití. Základními díly budou prostorové
nosníky o délkách 1 m, 2,5 m, 3 m a 4 m a ploché nosníky o délce 3 m. Trubky,
ze kterých jsou svařeny, mají průměr 40 mm. Nosníky budou navzájem spojeny
styčníkovou krychlí přes kolíky vložené do trubek s pojistkami proti vysunutí.
Systém dále obsahuje věžové prvky s vestavěnou kladkou a navijákem, které
umožňují vertikální pohyb plošiny po výšce nosníku. Součástí skládačky jsou důmyslně
vyvinuté klipsy různých tvarů, které umožňují připojení dalších systémových i
nesystémových prvků k základní sestavě. Základní systém je doplněn o podlahové
desky 3 x 1 m, krajní s rohovým výřezem pro sloupek, samonosné desky boxů o
rozměrech 2,5 x 0,95 m, shrnovací příčky, svařené díly zábradlí a schodiště.
Tyto prvky jsou osazovány do hliníkových profilů připojených k systému nebo
přímo k základním prvkům přes různé druhy klipsů.
Depo Kutná Hora –
Malín přitahuje pozornost svojí architekturou. Bylo postaveno po roce 1954, v
současnosti je již dlouhou dobu nevyužívané a chátrá. Není to pouze utilitární
hala, ale architektonicky pečlivě vytesaná stavba. Velkorysé prosklené plochy
po délce a nad vraty jí propůjčují jistou křehkost a lákají k nahlédnutí, co že
se ukrývá a odehrává v jejím vnitřním světě. Jak potěšující pohled by to byl,
kdyby za těmi velkými okny vraceli zruční strojaři život fascinujícím
historickým mechanismům.
Mě ten vstup do areálu vždy odrazoval. Tváří se jako prostor u fabriky a ne veřejný park. Nijak neláká ke…
Skvělá práce, unikátní nápad! Snad se autorka jednou skutečně dostane k podobným realizacím, protože přesně takovéto architektky v Česku potřebujeme.