Katedra architektury
Fakulty stavební ČVUT v Praze, letní semestr 2015/2016, projekt oceněn Žlutou
kartou Katedry architektury
Vedoucí práce: Ing.
Jan Pustějovský, Prof. Ing. arch. Tomáš Šenberger, Ateliér
architektonicko-konstrukční – magisterský
Autorská zpráva:
Způsob provedení konverze železničního depa Kutná Hora-Malín vlastně neproběhne
v úplném slova smyslu, protože náplň a funkce zůstane zachovaná, pouze se
rozšíří o další kombinovatelné funkční kapacity. Nevratné stavební či bourací
zásahy na objektu projekt vůbec nepředpokládá, snaží se naopak zachovat
stavební substanci, atmosféru a autenticitu hrubé a používané industriální haly
se všemi nedokonalostmi a šrámy, které na ní zanechal zub času.
Počítá se pouze s nezbytnými drobnými úpravami jako je výměna rozbitých
okenních tabulek, ošetření ocelového jeřábu a vrat proti korozi nebo doplnění
chybějících dveřních křídel, aby bylo možné objekt uvést do provozuschopného
stavu. Samotná nosná konstrukce haly je v dobré statické kondici, která
umožňuje její další využívání bez rizika zřícení či způsobení úrazu. Do haly se umístí lehká demontovatelná
ocelová konstrukce, která je dostatečně variabilní a flexibilní, aby ji bylo možné
v průběhu užívání demontovat a přestavovat dle potřeby. Jedna z kolejí uvnitř
depa zůstane v provozním stavu a budou na ní repasovány historické lokomotivy.
Mezi kolejnice druhé koleje budou položeny betonové panely, aby tak překryly
šachtu a rozšířily rovný manipulační prostor.
Nové využití objektu čerpá z účelu, pro který byl původně
postaven. Umístění depa na železniční vlečce spojující halu s nedalekým
kutnohorským nádražím je ideálním výchozím bodem pro znovuvyužití depa a
obnovení provozu na této trati. Novou náplní bude kovodílna specializovaná
především na repase historických automobilů, lokomotiv, zemědělských a dalších
strojů od 18. století po nedávnou minulost. Napojení na železnici usnadňuje
dopravu velkých a těžkých předmětů, kterými historické stroje bezpochyby
jsou.
V rámci haly jako dílny bude možné využívat pracoviště diferencovaná speciálně
podle nároků na jednotlivé pracovní činnosti. V přízemí budou k dispozici
volné prostory pro umístění obráběcích strojů i menší specializovaná pracoviště
pro drobnější manuální práce, vzájemně oddělitelná shrnovacími příčkami a
spojená můstkem s plošinou nad kolejemi. Pracoviště doplní zázemí v podobě boxů
s šatnami a WC, kuchyňkou a boxy určenými pro práci s výpočetní technikou.
Skládací systém
Systém pro instalaci uvnitř depa je odolný proti opotřebení, jednoduchý na
sestavení a flexibilní pro různá použití. Základními díly budou prostorové
nosníky o délkách 1 m, 2,5 m, 3 m a 4 m a ploché nosníky o délce 3 m. Trubky,
ze kterých jsou svařeny, mají průměr 40 mm. Nosníky budou navzájem spojeny
styčníkovou krychlí přes kolíky vložené do trubek s pojistkami proti vysunutí.
Systém dále obsahuje věžové prvky s vestavěnou kladkou a navijákem, které
umožňují vertikální pohyb plošiny po výšce nosníku. Součástí skládačky jsou důmyslně
vyvinuté klipsy různých tvarů, které umožňují připojení dalších systémových i
nesystémových prvků k základní sestavě. Základní systém je doplněn o podlahové
desky 3 x 1 m, krajní s rohovým výřezem pro sloupek, samonosné desky boxů o
rozměrech 2,5 x 0,95 m, shrnovací příčky, svařené díly zábradlí a schodiště.
Tyto prvky jsou osazovány do hliníkových profilů připojených k systému nebo
přímo k základním prvkům přes různé druhy klipsů.
Depo Kutná Hora –
Malín přitahuje pozornost svojí architekturou. Bylo postaveno po roce 1954, v
současnosti je již dlouhou dobu nevyužívané a chátrá. Není to pouze utilitární
hala, ale architektonicky pečlivě vytesaná stavba. Velkorysé prosklené plochy
po délce a nad vraty jí propůjčují jistou křehkost a lákají k nahlédnutí, co že
se ukrývá a odehrává v jejím vnitřním světě. Jak potěšující pohled by to byl,
kdyby za těmi velkými okny vraceli zruční strojaři život fascinujícím
historickým mechanismům.
No to je ale hnus. Evidentně jde o harmonické souznění pravých vyznavačů investorské bezduchosti a architektonického neumětelství, ale kdo se…
Skvělá práce, unikátní nápad! Snad se autorka jednou skutečně dostane k podobným realizacím, protože přesně takovéto architektky v Česku potřebujeme.