V pražské čtvrti Hloubětín, na území staré osady V Chaloupkách byl ze západní hrany pozemku do
středu vsazen kamenný dům z počátku 19. století. Pokračoval tak v logice
zástavby V Chaloupkách. Osada je dnes
ostrovem mezi vilkami z poválečného období.
Všechny původní domy jsou podélně postaveny rovnoběžně s vrstevnicemi
kopce Aloisova. A náš starý dům měl stejně jako ostatní obyčejný vesnický
obdélný půdorys a sedlovou střechu s
keramickými taškami. Vstup byl na středové ose, po jejíchž stranách jsou dvě
světnice zaklenuté českými plackami. Před vstupem na jižní straně domu byl
dlážděný dvorek, který odděloval od okolní zahrady a sousedícího lesa plaňkový
plot.
Specifickým znakem místních domů je hrubá omítka, která
přechází na styku zdí a střechy v
obloukové fabiony přesahů římsy a chrání tak smíšené zdivo, což dodává
domům staromilský půvab. Stará stavení působí těžce a nedobytně.
Ke starému domu bylo třeba přistavět nový, především z
nedostatku vnitřních prostor, které nám chyběly k naší představě života. V roce
2008 navrhla přestavbu domu Lenka jako svůj diplomní projekt na VŠUP paralelně
s projektem čajového domu v zahradě, který byl diplomem Davida a který stojí na
téže zahradě jako starý dům. Od začátku projektu bylo jasné, že je potřeba
zachovat centrální osu domu, která je i pro všechny okolní domy
charakteristická. Což znamenalo najít tu správnou hmotu, která by se harmonicky
propojila s domem starým. Po roční diskuzi a práci na diplomu vznikl dům
křížového půdorysu. Jsou to v podstatě domy dva. Nový drží tvar vesnického domu a prochází skrz střed
starého domu. Doslova do něj proráží světlo. Je natažený od jižního kraje
pozemku u lesa téměř až k severnímu plotu sousedů. Svou kontrapozicí posiluje a
zvýrazňuje charakteristické podélné postavení okolních domků. Ve svém
kontrastu je důsledný, a tak není zděnou
uzavřenou hmotou, ale otevřeným dřevěným domem. V tomto křížovém spojení dvou
tvarově podobných, zato materiálově zcela odlišných domů spočívá jejich
harmonické kontrastní propojení. Jsou to dva domy a přece společně tvoří
jeden.
Průběh stavby
Trvalo téměř čtyři roky, než byla stavba dokončena a k nim
je třeba přičíst ještě dva, které utekly, než bylo vydáno stavební povolení. Byla to však úžasná
zkušenost, měli jsme pocit, že jsme během těch šesti let prošli další školou
architektury, a tak Lenka „diplomovala“ po dalších šesti letech během kolaudace
domu…
Napínavé bylo zejména období renovace starého domu a odkrývání
jeho historických vrstev. Stalo se tak, že výkresy se čím dál tím více stávaly
teorií a proces stavby sám sloužil k navrhování a domýšlení detailů na nově
vzniklých překvapení – ať už to bylo objevení téměř nulových základů (30cm pod
terénem), nebo objevení zazděného okna či
nalezený sklípek pod podlahou. A tak se 2,5 roku bouralo a odkrývalo, až
z domku zbyla ruina v podobě dvou kvádrů s odhalenými klenbami, které byly
vzájemně ztuženy pomocí železobetonových věnců. Základy byly místně
podbetonovány a zesíleny na doporučení statika Karla Mikeše. Poslední rok a půl
pak probíhala dřevěná stavba a vnitřní úpravy s interiérem. Od ledna 2014 tak
a1architects sídlí v novém ateliéru v Hostavické ulici v Praze Hloubětíně.
Život v domě
Spojení rodinného bydlení a chodu architektonické kanceláře
s dalšími kolegy je delikátní záležitostí s ohledem na soukromí a o to více s
limity, které přináší starý dům a jeho dispozice. Hlavní část dřevěného domu
orientovaná do ulice slouží jako ateliér a1, který je včetně malého dvorku a
přízemního objektu zasedací místnosti perfektně oddělen od zbytku zahrady. Hosté
ateliéru nevstupují a ani nevidí do soukromých částí domu a zahrady. Ateliér je
záměrně koncipován pro maximálně 5 osob. Společným prostorem domu a ateliéru
je pouze vstupní zádveří na rozhraní
zděného a dřevěného domu.
Bydlení se odehrává především ve zděném domě, pouze kuchyně
a nad ní podkrovní vyhlídka jsou na středové ose v dřevěné části, která
prochází starým domem. Kuchyně je v tomto domě středem dění. Dalším důležitým
tématem k řešení ve starém domě bylo umístění schodiště. Fakticky betonové
točité schodiště pokračuje v podélné ose, která v jeho podobě přechází směrem
vzhůru v osu středovou, na které se kříží i
sedlové střechy obou domů. V podkroví jsou kromě středové vyhlídky dvě
ložnice, koupelna a samostatná toaleta.
Harmonický kontrast obou domů nespočívá pouze v rozdílných
materiálech a konstrukcích, tedy v kontrastu zděného domu s dřevěným, těžkého s
lehkým či temného s jasným. Ale vnitřně a myšlenkově také v propojení symetrie,
která je hlavním konceptem celkového uspořádání, a asymetrických detailů a
nuancí, které prostupují jako malá překvapení celým domem. Stejně tak prochází
myšlenka kontrastu z nenápadného vnějšku, který vytváří díky členění domu dojem
malé stavby, do vrstevnatého a velmi
proměnlivého vnitřku, který překvapí svou velikostí.
Autorská zpráva
FOTO: A1Architects – David Maštálka
KLIENT: A1Architects
AUTOŘI: A1Architects –
Lenka Křemenová, David Maštálka
DODAVATEL: Vittore s. r. o. (black – timber part) , Hašek stavby (white stone
part)
TRUHLÁŘI: Vojtěch Bilišič (exteriérové detaily), Krobot Interiéry (vestavěný
nábytek ), Ateliér Mánes (kusový nábytek na míru – stoly, lavice), HNT (repase špaletových
oken)
OSTATNÍ: okna – Značková okna s. r. o. , vnější omítky – JUB, betonové schodiště
– DNA design s.r.o., obklady/dlažby – Los Kachlos s.r.o., litá stěrka – Ivan
Chochol, marmoleum – Forbo, zahradnící – Arboreus UŽITNÁ PLOCHA: 60 m2
ateliér, 160 m2 bydlení
REALIZACE: 2010-2014
STUDIE: 2008
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,