Architektura a sochařské dílo tvoří přirozenou dvojici. Z tohoto úhlu pohledu novostavba s názvem Fragment, která je nyní dokončována v pražském Karlíně a na přelomu léta a podzimu tohoto roku byla doplněna sochami Davida Černého, nepředstavuje nic překvapivého. Přesto se akt vztyčení největšího z uměleckých doplňků stavby stal mediální atrakcí a proběhl všemi zpravodajskými servery, jejichž redakce si nenechaly ujít materiál zaručující velkou sledovanost. Jedná se tedy skutečně o něco mimořádného? Rozhodně ano, především svými rozměry.
Sochař David Černý je nepřehlédnutelnou uměleckou osobností naší současnosti. Od svého vstupu na veřejnou uměleckou scénu měl potřebu bezprostředně reagovat vlastním tvůrčím jazykem na společenské a politické dění a svými artefakty jej svébytným osobním způsobem komentovat. Vzpomeňme na růžový tank, trabant na nožkách, sv. Václava na chcíplém koni, Entropu, fialový prostředníček na Vltavě… Tyto jeho sochařské komentáře byly vyjádřením ironickým až sarkastickým, smělým až drzým a nejednou pro jejich adresáty i vyjádřením zraňujícím. Ačkoliv nelze tvrdit, že by měl Černý fanoušky v každé české rodině, určitý rys poťouchlosti a škodolibosti v české povaze jeho všeobecné popularitě a zájmu o jeho osobu i tvorbu rozhodně nahrává. Žádné z děl Davida Černého umístěných ve veřejném prostoru současné Prahy není jen banální ozdobou místa, vždy přináší větší či menší míru provokace, výstřednosti, neobvyklosti, ale současně invence a originality, a to nejen formou, ale i vtipem a významem.
Nyní tedy máme v Praze-Karlíně instalován nejnovější Černého výtvor, který je plodem spolupráce s developerskou společností Trigema a architektonickým ateliérem QARTA (David Wittassek a Jiří Řezák). Budova Fragment je další z velkých solitérních objektů, které vyrostly v Karlíně mezi zklidněnou Sokolovskou třídou a frekventovaným Rohanským nábřežím. Po několika elegantně strohých, ale zároveň spíše nudných administračkách (soubor budov Rustonka a budova společnosti J&T), které se valí od Palmovky do centra Karlína jako nahodilé výkřiky, přichází investor velkého bytového domu Fragment se souzvukem architektonické a sochařské stránky. Parcela Fragmentu stojí naproti slavné budově barokní Invalidovny, a tuto skutečnost využili architekti spolu se sochařem Davidem Černým jako ideovou inspiraci k tvarovému pojetí stavby i k vyznění jejího sochařského doplnění. Podle oficiálního popisu naznačuje půdorys ležící postavu, kterou na dvou místech podpírají fragmenty lidského těla (ruka, noha). Boční stěnu domu směrem k Libni, která je pomyslnou hlavou oné ležící postavy, svýma rukama drží obří ženská figura. Budova Fragment tak v kontaktu s blízkou Invalidovnou symbolicky naznačuje „péči o ležícího pacienta“.
Spojení výrazného sochařského projevu s architekturou je všeobecně vítáno a v tomto konkrétním případě je navíc zřejmé, že David Černý nebyl angažován jen k dekorování díla, ale spolupůsobil jako plnohodnotný člen tvůrčího týmu. Je také nepochybné, že teprve jeho sochařský příspěvek dokáže artikulovat zvolenou koncepci stavby. A ještě nepochybnější je skutečnost, že investor spoluúčastí Davida Černého sledoval to, co se právě nyní děje: rozbouření mediálního zájmu o samu stavbu. Je na tom všem snad něco špatně? Zdá se, že v principu není. Aniž bych chtěla záměrně hledat, co budově Fragment vytknout, kritickým myšlenkám se přesto ubránit nemohu.
Popisnost a doslovnost. Na webu investora se dozvídáme, že „budova svým tvarem ležící postavy reflektuje dřívější věhlas sousední historické budovy Invalidovny a vzdává poctu jejímu staviteli Kiliánovi Dientzenhoferovi. Ikonické sochy, které dům podpírají, upozorňují, že člověk potřebuje ke svému životu společenství ostatních lidí, symbolizují solidaritu a sociálnost a pomyslně zobrazují buňky, ze kterých je složeno lidské tělo“. Dobře, ta myšlenka působí přívětivě, všeobjímajícně až samaritánsky, člověk by jí rád zatleskal. Ale proč je její zpodobnění tak doslovné? Proč musí mít budova tvar ležící postavy, což chodec, pozorovatel, pokud mu to přímo neprozradíte, sám od sebe nepochopí a neocení? Proč nevyjádřili tvůrci Fragmentu poctu baroknímu architektovi svými i jeho vlastními prostředky, například architektonickou aluzí, stylizovanou moderní citací. Chytře, možná nenápadně, ale ne tak popisně a lapidárně podle rčení: chytrému napověz, hloupému dolož. Ostatně Dientzenhofer byl architekt, ne lékař, ošetřovatel či pacient, s podstatou náplně Invalidovny neměl nic společného. Předpokládám, že bylo prostě hledáno hmatatelné téma pro sochaře a někdo z autorů se podíval přes ulici. Řečeno s nadsázkou: když vojenští invalidé, tak utržená ruka, noha, a navíc svůdná ženská postava, sen každého z nich. Přiznávám, že by mi bylo milejší, kdyby ten krkolomný epický narativ o poctě Invalidovně a jejímu architektovi nikoho vůbec nikdy nenapadl a sochařské prvky stavby vyjadřovaly jen spontánní estetický nápad.
Na hraně kýče. Jistě nejsem první, kdo pociťuje, že sochař David Černý balancuje na hraně kýče, a nejspíš sochaři samotnému toto konstatování není proti mysli. Velká plastika z leštěné ušlechtilé oceli v podobě nahé ženské postavy, která byla nazvána svým autorem Lilith, je ve své průsvitné struktuře velmi zdařile vymyšlena a řemeslné zpracování lze nejspíš také ocenit. Nejméně polovina tohoto obdivu ale patří velikosti sochy. Je pozoruhodná, protože měří 24 metrů a protože nejsme zvyklí na tak velké sochy vůbec, natož v souvislosti s architekturou. Je pochopitelné, že dílo v angažmá developera nebude, ani nemůže mít onen smělý náboj společenského komentáře, který vkládá David Černý do svých samostatných realizací. Lilith je mohutná a „dobře rostlá“, ale dál už skoro nic. Tedy přece jen ještě něco, prý se jí o půlnoci otočí hlava kolem své osy. Ale tenhle vtip už známe z Černého hlavy Franze Kafky u Quadria, která je neustále obsypána přihlížejícími. Myslím, že Lilith si také vytvoří okruh fanoušků a obdivovatelů, z nichž nejeden se do ní platonicky zamiluje.
Rebelka Lilith. David Černý jako nonkonformní umělec i občan si pro figuru ženy náznakově podpírající dům Fragment vybral mytickou postavu Lilith. První ženu a také rebelku, která se nechtěla podrobit Adamovi a boží autoritě. V rozhovorech tuto symbolickou vlastnost ideové předlohy pro svoji velkou plastiku autor zdůrazňuje se zřejmou sympatií. Chápu to takto, nemůže-li Černý ve službách developera naplno vyjevit svoji bytostnou nespoutanost a zálibu v provokaci, projevil ji alespoň výběrem předlohy. Stačí totiž nahlédnout do Wikipedie, abychom zjistili, že legenda má své tragické souvislosti a Lilith je považována také za démona temné síly. Ostatně i půlnoční otočka její hlavy k této charakteristice nejspíš směřuje. Jestli někoho napadne konat v noci pod jejíma nohama černé mše, nebudu se divit. David Černý uvádí, že na koncepci sochařské výzdoby k tomuto domu pracoval několik let, a leckdo si vzpomene, že na prvních zveřejněných vizualizacích dům podpírali dva svalnatí obři. To bylo možné chápat jako moderní parafrázi dvojice atlantů či gigantů, tedy tradičního sochařského doplňku historické architektury. Postoj Lilith mi pak vzdáleně připomíná koncept obřích hliníkových soch Molecule Man amerického umělce Jonathana Borovskyho, z nichž nám nejbližší z roku 1999 stojí v Berlíně. Proč došlo v případě Fragmentu ke změně koncepce a redukci z dvou mužů na jednu ženu, jednu ruku a jednu nohu, nevím. Původní návrh byl silácký, maskulinní, ale zároveň suverénní a sebejistý a nebylo ho třeba vyztužovat žádnými průpovídkami. Osobně jsem se jeho realizace obávala, ale zároveň ji očekávala se zvědavostí. Koncept s Lilith vnímám jako zklamání a jeho vysvětlení sepětím s Invalidovnou jako krkolomné a rozpačité. Zároveň se trochu divím developerovi, že připustil, aby se nejvýraznější prvek jeho stavby, který má ambici přerůst v místní atrakci, odkazoval na mytickou postavu s negativním nábojem.
Podtrženo, sečteno. V Karlíně vzniká výrazná ambiciózní stavba, která zdůrazňuje na webu investora svoji originalitu mimo jiné netradičním „rozpixelováním fasády do modulových bloků (fragmentů)“. Ovšem nejde o první pražský případ řešení fasád „kontejnerovou kompozicí“, například na Petrském náměstí byl v roce 2011 realizován bytový dům od studia DAM a obdobné prvky se objevují i v doposud nerealizovaném, ale veřejně známém návrhu hotelu od Bořka Šípka v proluce na nároží Perštýna a Bartolomějské ulice (před 2016). Obecně docházím tedy k závěru, že některé z výtek, které mě vůči stavbě domu Fragment napadly, pravděpodobně způsobili píáristé developerské společnosti Trigema. Možná by bylo v tomto případě stravitelnější nechat stavbu k divákovi promlouvat samotnou a nepodsouvat mu toporné výklady, marketingová superlativa a pochybné stylizace do mytických postav.
Už teď je však jasné, že Karlín získal nový bod zájmu. Předpokládám, že lidová tvořivost si kontroverzní Lilith časem přejmenuje. Také budu doufat, že turisté směřující houfně k Fragmentu současně neopomenou navštívit Invalidovnu.
Foto Trigema
Vyšlo v časopise Stavba 4/2022
super, výborně…konečně Rohanský ostrov dostal zajímavý objekt oproti obdélníkové šedi u nové Pobřežní.