Enota: konverze kláštera na kulturní centrum

V dominikánském klášteře ve Slovinské Ptuji, který Enota transformovala na kulturní centrum a kongresovou halu, se prolínají různé stavební styly z celé jeho osmisetleté historie.

Místo: Ptuj, Slovinsko
Klient: Město Ptuj
Architekt: Enota
Tým: Dean Lah, Milan Tomac, Polona Ruparčič, Andrej Oblak, Maruša Zupančič, Alja Černe, Tjaž Bauer, Petra Ostanek, Nuša Završnik Šilec, Nebojša Vertovšek
Statika: Elea IC
TZB: Nom Biro
Elektro: Elsing
Plocha: 3527 m²
Rozpočet: 4,4 mil. Euro
Realizace: 2013
Foto: Miran Kambič



Prvotní stavba vznikla v raném 13. století a poté prošla řadou změn a přestaveb od počátečního románského slohu přes několik přechodných gotických fází až k výsledné barokní podobě, kterou si klášter zachoval doposud. V 18. století byl klášter zrušen a objekt sloužil různým účelům – jako kasárna, nemocnice, muzeum či sociální bydlení, přičemž každá z těchto funkcí zanechala na konstrukci svou známku, jako různá rozšíření a proměny.




Nový program se architekti snažili integrovat do staré budovy tak, aby vynikla její historická hodnota a zároveň se přizpůsobila budoucímu užívání bez větších invazivních zásah. Kongresové a kulturní centrum je funkce snadno aplikovatelná na stávající dispozice. Ve středověku byly kláštery místem, kde se veřejnost shromažďovala, takže komplex nabízí díky podobnostem v aktivitách za účasti publika ideální základ pro novou funkci. Hlavní sál se byl umístěn do protáhlé chrámové lodi a zbývající pomocné prostory jsou kolem ambitu, menší sál je ve starém refektáři a další v bývalých pracovnách. Nová vstupní hala slouží jako centrální uzel propojený s různými cestami uvnitř kláštera.

Tato různá křehká a citlivá prostředí svazuje prostorový rámec černé betonové dlažby. Neutrální design nového „koberce“ umožňuje vyniknout obnovené kráse zachovaných povrchů stěn, ale přesto je sdostatek kontrastní, aby překonal chaos v některých částech, které čekají na renovaci.




Při demolici podlah, nutné pro obnovu hlavního prostoru, odhalili archeologové hrobky, zadní oltářní stěny, zbytky schodů a podlah vytvořených z římských náhrobních kamenů, které jsou prezentovány „in situ“. Nová podlaha se stupňovitě zvyšuje a působí jako prostorový předěl mezi rekonstruovaným barokním kostelem a konstrukcemi bývalé gotické stavby.

Podél schodiště, které spojuje sedadla, se odhaluje posloupnost prostorů. Po shlédnutí archeologických nálezů mohou návštěvníci z první podesty vidět půdorys gotické budovy, nově objevené detaily středověké se ukáží na druhé podestě a konečně nahoře je výhled přes celou barokní loď. Kontrast mezi novou podlahovou konstrukcí a historickým klášterem je nejvíce patrný v hlavním sále, kde se uplatňuje černá a bílá, což je reflexe barev dominikánského řádu, kde bílá je symbolem nevinnosti a černá skromnosti.

http://vimeo.com/73215148