V dominikánském klášteře ve Slovinské Ptuji, který Enota transformovala na kulturní centrum a kongresovou halu, se prolínají různé stavební styly z celé jeho osmisetleté historie.
Místo: Ptuj, Slovinsko
Klient: Město Ptuj
Architekt: Enota
Tým: Dean Lah, Milan Tomac, Polona Ruparčič, Andrej Oblak, Maruša Zupančič, Alja Černe, Tjaž Bauer, Petra Ostanek, Nuša Završnik Šilec, Nebojša Vertovšek
Statika: Elea IC
TZB: Nom Biro
Elektro: Elsing
Plocha: 3527 m2
Rozpočet: 4,4 mil. Euro
Realizace: 2013
Foto: Miran Kambič
Prvotní stavba vznikla v raném 13. století a poté prošla řadou změn a přestaveb od počátečního románského slohu přes několik přechodných gotických fází až k výsledné barokní podobě, kterou si klášter zachoval doposud. V 18. století byl klášter zrušen a objekt sloužil různým účelům – jako kasárna, nemocnice, muzeum či sociální bydlení, přičemž každá z těchto funkcí zanechala na konstrukci svou známku, jako různá rozšíření a proměny.
Nový program se architekti snažili integrovat do staré budovy tak, aby vynikla její historická hodnota a zároveň se přizpůsobila budoucímu užívání bez větších invazivních zásah. Kongresové a kulturní centrum je funkce snadno aplikovatelná na stávající dispozice. Ve středověku byly kláštery místem, kde se veřejnost shromažďovala, takže komplex nabízí díky podobnostem v aktivitách za účasti publika ideální základ pro novou funkci. Hlavní sál se byl umístěn do protáhlé chrámové lodi a zbývající pomocné prostory jsou kolem ambitu, menší sál je ve starém refektáři a další v bývalých pracovnách. Nová vstupní hala slouží jako centrální uzel propojený s různými cestami uvnitř kláštera.
Tato různá křehká a citlivá prostředí svazuje prostorový rámec černé betonové dlažby. Neutrální design nového „koberce“ umožňuje vyniknout obnovené kráse zachovaných povrchů stěn, ale přesto je sdostatek kontrastní, aby překonal chaos v některých částech, které čekají na renovaci.
Při demolici podlah, nutné pro obnovu hlavního prostoru, odhalili archeologové hrobky, zadní oltářní stěny, zbytky schodů a podlah vytvořených z římských náhrobních kamenů, které jsou prezentovány „in situ“. Nová podlaha se stupňovitě zvyšuje a působí jako prostorový předěl mezi rekonstruovaným barokním kostelem a konstrukcemi bývalé gotické stavby.
Podél schodiště, které spojuje sedadla, se odhaluje posloupnost prostorů. Po shlédnutí archeologických nálezů mohou návštěvníci z první podesty vidět půdorys gotické budovy, nově objevené detaily středověké se ukáží na druhé podestě a konečně nahoře je výhled přes celou barokní loď. Kontrast mezi novou podlahovou konstrukcí a historickým klášterem je nejvíce patrný v hlavním sále, kde se uplatňuje černá a bílá, což je reflexe barev dominikánského řádu, kde bílá je symbolem nevinnosti a černá skromnosti.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.
Jo, taky se mi to líbí, fakt to má něco do sebe!
Když můžou být smaltované vany naprostá topka - odolné, trvanlivé, snadno se udržují a ještě k tomu skvěle vypadají, tak…