Plánovači největších českých měst vyzývají poslance k okamžité úpravě nově schváleného stavebního zákona. Ten dnes městům zamezuje například tvořit své územní plány nebo mít vlastní stavební předpisy.
„Chápeme, že kontrolu státu máme z historie velmi hluboko zakořeněnou, jsme však toho názoru, že po 32 letech je opravdu čas změnit pohled na věc. Nebavíme se o anarchii měst, ale o společných pravidlech pro všechna města a obce s ponecháním možnosti reagovat na místní specifické podmínky,“ říká Ondřej Boháč, ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR). „Vytvářet kvalitní prostředí v Ostravě a v Praze podle jednotných stavebních pravidel jednoduše nelze,“ doplňuje ředitel MAPPA Ostrava Ondřej Vysloužil.
„Každé město je unikátní, u nás se například stékají čtyři řeky. Chtít po velkých městech jednotné stavební předpisy je podobně nerozumné jako kdybychom chtěli roubovat jedna pravidla na správu národního parku Krkonoše a Podyjí,“ doplňuje Irena Vostracká, ředitelka plzeňského Útvar koncepce a rozvoje.
Rezignace na plánování a unikátní přenesená působnost
„Stavební zákon má v podstatě dvě části: územní plánování a povolování. Nový stavební zákon naprosto rezignoval na tu první část, bez které se ovšem k povolení nedostanete,“ říká ředitel brněnské Kanceláře architekta města (KAM) Michal Sedláček. Dalším problémem celé skládačky je v Evropě unikátní institut tzv. přenesené působnosti. Ten podle šéfa Kanceláře architektury města Liberec Jiřího Janďourka často vytváří absurdní a zmatečné situace: „Jeden konkrétní úředník dává k záměru pro výstavbu hned dvě vyjádření, přičemž jednou je souhlasné za město a vzápětí druhé nesouhlasné za stát. Lidé tomu nerozumí a já se jim nedivím. Stát by měl při hledání dohody v území brát obce jako rovnocenného partnera. A ne se tvářit, že jedná s nedospělým děckem, kterému musí pomáhat se vzděláním.“
Janďourek zároveň upozorňuje, že politická reprezentace každého města nese plnou odpovědnost za rozvoj obce. „Proto by obce měly mít i postavení dotčeného orgánu a posílit tak svoji pozici právě při povolování staveb ve vztahu k hlavnímu dokumentu obce, kterým je územní plán,“ dodává.
„Stavební zákon má v podstatě dvě části: územní plánování a povolování. Nový stavební zákon naprosto rezignoval na tu první část, bez které se ovšem k povolení nedostanete,“ říká ředitel brněnské Kanceláře architekta města (KAM) Michal Sedláček. Dalším problémem celé skládačky je v Evropě unikátní institut tzv. přenesené působnosti. Ten podle šéfa Kanceláře architektury města Liberec Jiřího Janďourka často vytváří absurdní a zmatečné situace: „Jeden konkrétní úředník dává k záměru pro výstavbu hned dvě vyjádření, přičemž jednou je souhlasné za město a vzápětí druhé nesouhlasné za stát. Lidé tomu nerozumí a já se jim nedivím. Stát by měl při hledání dohody v území brát obce jako rovnocenného partnera. A ne se tvářit, že jedná s nedospělým děckem, kterému musí pomáhat se vzděláním.“
Janďourek zároveň upozorňuje, že politická reprezentace každého města nese plnou odpovědnost za rozvoj obce. „Proto by obce měly mít i postavení dotčeného orgánu a posílit tak svoji pozici právě při povolování staveb ve vztahu k hlavnímu dokumentu obce, kterým je územní plán,“ dodává.
V celé Evropě jsme spolu se Slovenskem jediným státem, kde tento systém přetrvává. Také jsme nejpomalejší v povolování nových staveb. V žebříčku nám dělají společnost státy střední Afriky.
„I kvůli tomuto systému má Brno platný územní plán z roku 1994 a nový plán pořizuje už 20 let. Podobný problém mají však i ostatní velká česká města,“ doplňuje Sedláček.
Dalším z řady problémů je systém tzv. jednotného standardu, který všem obcím např. nařizuje používat stejnou legendu v územních plánech. „Požadavky státu se ale naprosto míjí s realitou. Fungující územní plán Plzně založený na struktuře města bude nutné změnit v barevný obrázek naprosto nepřehledný nejen pro úředníka, ale hlavně pro občany,“ říká Vostracká a doplňuje: „Stát v podstatě nedokáže říci, jaká data po nás chce, a hlavně k čemu to bude sloužit.“
„I kvůli tomuto systému má Brno platný územní plán z roku 1994 a nový plán pořizuje už 20 let. Podobný problém mají však i ostatní velká česká města,“ doplňuje Sedláček.
Dalším z řady problémů je systém tzv. jednotného standardu, který všem obcím např. nařizuje používat stejnou legendu v územních plánech. „Požadavky státu se ale naprosto míjí s realitou. Fungující územní plán Plzně založený na struktuře města bude nutné změnit v barevný obrázek naprosto nepřehledný nejen pro úředníka, ale hlavně pro občany,“ říká Vostracká a doplňuje: „Stát v podstatě nedokáže říci, jaká data po nás chce, a hlavně k čemu to bude sloužit.“
CityDeal: dejte městům možnost pořizovat si území plány a stavební předpisy
Česká města pojmenovávají konkrétní kroky, které vedou k rychlému zlepšení situace:
• Právo obcí pořizovat své územní plány v samostatné působnosti
• Možnost obcí pořizovat své stavební předpisy podle místních specifik v mezích jednotného stavebního zákona
• Dokončení rozpracovaných územních plánů
„Města mají plánovat města. Stát jim nemusí říkat, jak se mají naplánovat. Potřebujeme takovou změnu, aby měl klíčové postavení v procesu primátor nebo starosta, nikoli při vší úctě ministerský úředník. A změnu potřebujeme hlavně ukrutně rychle. Včera bylo pozdě. Pokud budeme několik let diskutovat, bude to národní tragédie,“ uzavírá Ondřej Boháč.
Česká města pojmenovávají konkrétní kroky, které vedou k rychlému zlepšení situace:
• Právo obcí pořizovat své územní plány v samostatné působnosti
• Možnost obcí pořizovat své stavební předpisy podle místních specifik v mezích jednotného stavebního zákona
• Dokončení rozpracovaných územních plánů
„Města mají plánovat města. Stát jim nemusí říkat, jak se mají naplánovat. Potřebujeme takovou změnu, aby měl klíčové postavení v procesu primátor nebo starosta, nikoli při vší úctě ministerský úředník. A změnu potřebujeme hlavně ukrutně rychle. Včera bylo pozdě. Pokud budeme několik let diskutovat, bude to národní tragédie,“ uzavírá Ondřej Boháč.
Souhlas s Jitkou.
Pořizovatel ÚP pouze vede celý proces pořízení ÚP, aby byla zachována jeho zákonnost (zajištěna všechna potřebná stanoviska, projednání s dotčenými orgány a veřejností, dodržení zákonných lhůt apod.). Rozvojové záměry města jsou promítnuty do územních plánu na základě požadavku města na změnu ÚP – z rozhodnutí zastupitelstva. Problém velkých měst je, že než se pořídí územní plán většího města, trvá to např. 4 roky a změní se vedení, které má jiné záměry a priority a návrh se přepracovává.
Když jsem působil za MŽP v pracovní komisi MMR pro přípravu zákona č. 183/2001 Sb.,přinesl jsem na jednání variantu, kdy pořizovatelem územního plánu obce byla její samospráva a státní orgány se naopak vyjadřovaly jen v rámci svých kompetencí k souladu s jejich předpisy. Pánové Tunka a Sklenář mě tehdy považovali za blázna či provokatéra. Cítím velké zadostiučinění, že život mi po čase dává za pravdu.
Pamatuju si, jak těsně po revoluci probíhala diskuse o potřebě novýho stavebního zákona. Bavili jsme se o tom, že potřebujeme zákon logickej, přehlednej, stručnej, funkční. Padl názor, že jeden z nejlepších systémů stavebního práva má Bavorsko, navíc je nám kulturně a historicky blízký. Nabízí se tedy řešení prostě bavorský právo převzít a přizpůsobit. Vypadalo to tenkrát v tý euforii, že to je logická cesta a že po ní půjdeme. Pak do toho vstoupily ty naše obvyklý komplexy z |cizáků|, malost, neschopnost inspirovat se tam, kde věci fungují, potřeba prosadit si svoje zájmy a zájmečky, potřeba vyšlapat si tu svojí jedinečnou českou cestičku, přece nám někdo nebude radit… Výsledkem byl stavební zákon horší a delší, než byl ten socialistickej. A od tý doby je k horšímu každá další změna. Ja to k pláči, vůbec se městům nedivím. Stát za třicet let demokracie a slibů o zeštíhlení a racionalizaci svých funkcí nabobtnal do obludných rozměrů a zdá se, že není moci, která by s tím něco dokázala udělat. Ideály maximální svobody nejen jednotlivce, ale i obcí a (mikro)regionů, vzaly dávno za svý. Aktuální stavební zákon má 335 paragrafů, 142 stran. Ten předchozí měl paragrafů 198, stran 95. Socialistickej stavební zákon měl 145 paragrafů a 52 stran. Není výmluvnějšího svědectví o tom, kam tahle země směřuje, v přímým rozporu se sliby a proklamacemi každý další politický garnitury. A já se ptám spolu s klasikem a Vávrou: |Musí to bét, Maryšo?!|