Filip Šlapal: Bauhaus

Výstava fotografií renomovaného českého fotografa architektury Filipa Šlapala připomene stoleté výročí založení slavné umělecké školy Bauhaus (1919–1933).
Součástí instalace budou rovněž unikátní filmy představující budovy i osobnosti Bauhausu, kultovní baletní scénografii Oskara Schlemmera, dokumenty o Novém Frakfurtu a tzv. frankfurtské kuchyni a existenčním minimu nebo o vile Tugendhat v Brně ad.

KDY: 6. března – 14. dubna 2019
KDE: Galerie Jaroslava Fragnera

__
Filip Šlapal: Bauhaus
Stoleté výročí založení Bauhausu ve Výmaru připomene výstava snímků kultovních staveb renomovaného fotografa architektury Filipa Šlapala. Výstavu doprovodí rovněž unikátní dobové filmy a dokumenty, připraven je také cyklus přednášek českých i slovenských historiků architektury a designu, které zprostředkují návštěvníkům specifika a odkaz této výjimečné instituce. Výstava potrvá do 14. dubna, doprovodný program je zdarma.

Bauhaus, uměleckou a řemeslnou školu založenou v roce 1919 ve Výmaru, provázelo v průběhu její nepříliš dlouhé existence mnoho překážek (daných politicko-společenskou situací), nucené stěhování do Desavy a posléze do Berlína a nakonec uzavření v roce 1933. V jejím vedení se vystřídali významní architekti Walter Gropius, Hannes Meyer a Ludwig Mies van der Rohe (autor Tugendhatovy vily v Brně) a působila zde řada silných osobností.

Avantgardní umění, individualistické přístupy v soudobých pedagogických reformách, snaha o opětovné přiblížení a propojení umělecké tvorby s řemeslnou výrobou (název Bauhaus odkazoval na esteticky dokonalou středověkou katedrálu vnímanou jako celek propojující díla architektů, kameníků a sochařů v jedné huti – Bauhütte), později zdůrazňovaný zejména průmyslový design a standardizace v architektuře, novátorské rozšíření výuky o vědecké přístupy a výzkumy (optimalizace stavění a bydlení) a výrazné osobnosti (Johannes Itten, Paul Klee, Theo van Doesburg, Wassily Kandinsky, Marcel Breuer, László Moholy-Nagy ad.) představují v moderních dějinách umění, architektury a designu zásadní mezník.

Po patnáct let znamenal Bauhaus inspirativní prostředí, v němž se potkaly zajímavé postavy evropského umění, které v následujících letech rozvíjely různé minimalizující přístupy ve všech odvětvích umění a designu – architektuře, nábytku, návrzích textilií, fotografii, grafickém designu, scénografii ad. V Bauhausu vznikl trubkový nábytek, který dosud používáme, grafický styl, k němuž se vracíme. Je spojen s funkcionalistickou architekturou, „chytrým“ navrhováním dispozice bytu a vybavení místností, praktickým a lapidárním designem, avantgardní fotografií, … Bauhaus ovlivnil nejen tzv. vysoké umění, ale především každodenní život a předměty denní potřeby. Krédem Bauhausu bylo navrhnout design dostupný a soudobý.

Filip Šlapal patří v oblasti fotografie architektury v našem prostředí řadu let k nejvýznamnějším autorům. Spolupracuje s ním většina českých renomovaných ateliérů, jejichž stavby jsou prezentovány Šlapalovými fotografiemi na výstavách, publikacích i v mezinárodních médiích. S Galerií Jaroslava Fragnera spolupracoval na výstavách a publikacích Věra a Vladimír Machoninovi a Artscape Norway.

Výstava je doplněna několika dokumenty – záznamem z 20. let (nová výstavba ve Frakfurtu nad Mohanem), rekonstrukcemi tanečních představení Bauhausu (Kurt Schmidt, Wassily Kandinsky, Oskar Schlemmer), filmem o Bauhausu obsahující rozhovory s devíti absolventy školy a dokument o historii domu Tugendhat vznikající v průběhu rekonstrukce v letech 2010–2012. Filmy laskavě poskytl Goethe institut Praha.

Významnou součástí výstavy bude cyklus přednášek českých a slovenských historiků architektury a designu, ale rovněž estetiků a politologů. Přednášky se uskuteční přímo v galerii a budou zdarma.


V rámci doprovodného programu proběhnou přednášky a moderovaná debaty historiků architektury, umění a designu, ale také estetiků:
► Markéta Svobodová: Ženský element a Bauhaus 
12. března 2019, 19 hod 
Přednáška bude věnována ženám, které ovlivnili chod Bauhausu – aktivně se podíly na výběru pedagogů nebo na formování samotných výukových systémů jako například Alma Mahlerová, Gertruda Grunowová či zajišťovaly propagaci školy (fotografka Lucia Moholy). V druhé části se přednášející zaměří na úspěšné absolventky školy (Gunta Stölzlová, Otti Bergerová ad.) a studentky, které na Bauhaus přicházely z bývalého Československa. V neposlední řadě budou představeny i ženy stojící za propagací této školy nebo jejich výrobků v Československu.
FB událost

► Vladimír Šlapeta: Architektonické ozvěny Bauhausu 
28. března 201, 19 hod 
Vila Rabe ve Zwekau u Lipska, 1930, (Adolf Rading a Oskar Schlemmer); poválečná tvorba architektů Bauhausu v Americe ad.
FB událost

► Markéta Svobodová: Zahraniční studenti Bauhausu v meziválečném  Československu 
2. dubna 2019, 19 hod 
V meziválečném Československu působila řada absolventů Bauhausu, kteří zde přišli za prací nejprve z ekonomických a později i z politických a rasových důvodů. Přednáška bude věnována známějším výtvarníkům, jako byli designérka a architektka Friedl Dickerová či grafik a fotograf Werner David Feist, ale i těm méně známým a jejich aktivitám a pracovním kontaktům v první československé republice.
FB událost  

► moderovaná debata / Bauhaus: Kultura a politika připraveno v rámci přednáškového cyklu Estetika prostoru, prostor estetiky spolkem Katharsis a ve spolupráci s politologickým spolkem Polis
3. dubna 2019
FB událost 

► moderovaná debata / Vliv a odkaz Bauhausu  Petr Kratochvíl, Markéta Svobodová (ÚDU AV ČR Praha), Vladimír Šlapeta (FA ČVUT Praha), Jindřich Vybíral (UMPRUM Praha), Maroš Schmidt (Slovenské múzeum dizajnu Bratislava)
9. dubna 2019
FB událost
 

Výstava byla připravena u příležitosti stého výročí založení Bauhausu.
koncept: Filip Šlapal, Dan Merta, Klára Pučerová
text: Klára Pučerová
překlad: Dominik Jun
grafika: Tereza Melenová
venkovní instalace: Ondřej Pokoj

Spolupořadatelem je Goethe institut v Praze.
Doprovodný program se koná za podpory Slovenského institutu a ve spolupráci se spolky estetiků Katharsis a politologů Polis.

Fotografie Filipa Šlapala zachycují stavby spjaté s Bauhasem ve třech městech – Desavě, která bývá označována jako místo nejvýznamnější etapy školy, a v Praze a Brně, jež jsou nejznámějšími spojnicemi Bauhausu s naším prostředím na poli architektury, zdaleka však ne jedinými. Desavský komplex školních budov a domy pro učitele navrhl Walter Gropius, první ředitel školy (1919–1928). Zachyceny jsou i další desavské experimentální realizace – ocelový dům architektů Georga Mucheho a Richarda Paulicka, sídliště Törten navržené Walterem Gropiem a Hannesem Meyerem (v letech 1928–1930 se stal druhým ředitelem Bauhausu) nebo Kornhaus Carla Fiegera s tanečním sálem a prosklenou restaurací s výhledem na Labe. Pražskou vilu Marta Stama známe jako jedinou realizaci zahraničního architekta ve funkcionalistické kolonii Baba, brněnská vila Tugendhat patří mezi nejzásadnější architektonické památky ČR. Na fotografie Filipa Šlapala můžeme pohlížet očima historika architektury a sledovat rozmanité experimentální stavby dvacátých let – stavby z betonu, cihel, oceli a skla. Můžeme je pozorovat jako fanoušci estetiky Bauhausu a vnímat nadčasovou krásu funkcionalistické architektury. A rovněž je můžeme vnímat jako reflexi současného stavu a příprav oslav stoletého výročí, zachycující skryté desavské koleje v době restaurování.

Bauhaus, jenž si jako hlavní cíl vytyčil propojení akademie umění („vysokého“ umění) a uměleckoprůmyslové školy (řemesla), byl založen před sto lety ve Výmaru a ne náhodou trval stejně dlouho jako Výmarská republika – podobně jako republiku ohrožovala existenci školy politická situace a vzrůstající moc nacistů. Bauhaus se potýkal s nesnázemi z politických důvodů po celou dobu trvání. Jeho „otec“ a dlouholetý ředitel Walter Gropius dbal na to, aby instituce, jejímž konceptem se zabýval již od roku 1916, byla apolitická. Věnoval výraznou část své energie právě obhajobě existence školy a snaze získat pro ni v extrémně nepříznivých poválečných podmínkách s vysokou inflací podporu, takže se přirozeně snažil omezit veškeré záminky, jež by jeho úsilí ohrožovaly. Poprvé byla škola uzavřena po odepření finanční podpory města v roce 1925. Instituce přesídlila do Desavy, která se mezi městy nabízejícími Bauhasu možnost pokračovat jevila jako nejpříhodnější nejen politicky, ale i průmyslovým charakterem slibujícím spolupráci se školními dílnami, k níž opravdu došlo. Gropiův nástupce Hannes Meyer se netajil svou politickou příslušností a podporoval marxistické smýšlení i u studentů, což situaci vyostřovalo. Kontrast na jedné straně levicových idejí spolu se změnou zaměření školy (důraz na standardizaci, levnou průmyslovou výrobu, dostupné bydlení a vybavení bytu) a komerčního úspěchu na straně druhé (patenty, zakázky a smlouvy s firmami) byly důvodem častých ataků extremistů pravicových i levicových. Třetí ředitel Mies van der Rohe (1930–1933) navrátil školu do apolitického modu, ale nepodařilo se mu ji udržet ani po dalším nuceném uzavření a stěhování do Berlína v roce 1932 a přeměně školy na soukromou instituci. Nacisté ji zavřeli v dubnu 1933, neboť kosmopolitní duch a abstraktní umění nebyly tolerovány. Rychlé a násilné omezení akademických svobod instituce, kterou po celou dobu její existence vedli mezinárodně uznávaní architekti a umělci, vyvolalo silnou vlnu nesouhlasu (výstava Entartete Kunst se konala až v roce 1937!), ale rovněž napomohlo tomu, aby se na Bauhaus nikdy zapomenulo.

Bauhaus styl vlastně neexistuje a ani neměl vzniknout; Walter Gropius se snažil, aby škola podporovala individuální kreativitu. Přesto si dnes pod tímto souslovím dokážeme představit konkrétní typografii – dokonce i font, nábytek, textilie, stavby, tvary, materiály a barvy. Existence Bauhausu se lokálně, časově či působením jednotlivých osobností překrývá s několika směry: expresionismem, neoplasticismem, novou věcností, funkcionalismem, … Kromě jednotlivých osobností se různými vlivy (včetně existenčních), tématy a zakázkami měnilo zaměření školy – řekněme že šlo o přirozený vývoj, o hledání funkční podoby fungování nového pojetí výuky. Každý z pedagogů i ředitelů zastával jiný přístup, vznikaly a proměňovaly se vyučované obory, změnila se délka studia nebo podmínky pro studenty (od existenčního minima včetně nedostačujícího vybavení dílen v prvních letech ve Výmaru přes desavský Gropiem navržený luxusní komplex budov se skleněnou fasádou dílen a fotogenickou fasádou s balkony kolejí včetně domů pro profesory, přes finanční úspěchy v době ředitelování Hannese Meyera umožňující stipendia až po pronájem nepoužívané továrny na předměstí Berlína jako poslední snahy zachránit značku školy). Díky řadě osobností spjatých s Bauhausem nalezneme spojitost s mnoha zajímavými projekty, směry, stavbami či událostmi, které dnes již mají v dějinách architektury své pevné místo. Na fotografiích Filipa Šlapala je zachycena vila Tugendhat a vila Palička. Vilu Tugendhat navrhl Mies van der Rohe, který místo ředitele Bauhausu v roce 1928 odmítl a v roce 1930 pak přijal. V tomto mezidobí vznikli slavní „sourozenci“ – barcelonský pavilon a vila Tugendhat, funkcionalistické ikony a manifesty konceptu plynoucího prostoru. Jeden z přednášejících architektů na Bauhausu, Mart Stam, byl autorem vily pro manžele Paličkovy v osadě Baba (kolonie vznikala pod vedením architekta Pavla Janáka v letech 1928–1932). V postavách Marta Stama, Waltera Gropia či jeho několikaletého spolupracovníka Adolfa Meyera můžeme propojit Bauhaus s projektem Nový Frankfurt (1925–1930), který reagoval na dobovou problematiku městského plánování a akutního nedostatku bydlení unikátní výstavbou (podobně jako na desavském sídlišti Törten) a představením tzv. frankfurtské kuchyně. Nový způsob stavění (výroba panelů na místě apod.) či zmiňovaná první kuchyňská linka jsou filmově zdokumentovány v doprovodné části výstavy. V dalších videozáznamech jsou zachyceny například kostýmy, choreografie a výprava Oskara Schlemmera, s jehož osobou je spjata scénografická dílna Bauhausu. V doprovodných přednáškách se historici umění budou věnovat jednotlivým osobnostem Bauhausu, českým a slovenským studentům a pokračovatelům myšlenek nového konceptu výuky uměleckého řemesla. Vliv a ohlas Bauhausu není jen zajímavý fenomén z pohledu historie umění a umělecké výuky, ale i prizmatem současníka – už jen tím, že design vzniklý v dílnách Bauhausu se dosud těší zájmu pro svou estetiku i funkčnost, čímž se naplnil jeden z jeho cílů.

odkaz na web
odkaz na FB událost

podle podkladů pořadatele