Z mého pohledu je zde přítomno několik základních principů: je to o prostoru a o světle, ale i o respektu k vystavovaným dílům. Velikostí ani materiálem na sebe nově vytvořené prostředí neupozorňuje. Propojení světla a přírody umožňuje okno do zahrady. Návštěvník komunikuje se zahradou vizuálně i světelně, tím se rozšiřuje jeho vnímání horizontu a prostorových os vertikální i horizontální. Prožívá jednoduchý vzdušný prostor, ve kterém má možnost se na jednotlivé vizuální události soustředit. V galerii a muzeu je pro mě důležitý i výstavní program.
Hlavní principy mé stavby jsou světlo, průhledy a bílá stěna. Možnost vymalovat stěnu, propojení prostoru jak v hmotě, tak světelné propojení považuji za klíčové. Nejdůležitějším bodem je pro mne divák v tom smyslu, aby oko diváka zůstalo klidné a soustředilo se na umění. Aby nebylo rušeno detaily, například rámem okna nebo zásuvkou. Základna by měla být neutrálně šedá. Neméně důležitým předpokladem pro kvalitní fungování současné galerie umění je světlo ve smyslu osvětlení, které je zároveň rozptýlené na stěny i do prostoru, je doplněno sólo spoty a působí přirozeně.
Cílem galerijního prostoru je přimět diváka k vidění, pozorování, následně k přemýšlení a dopřát mu prožitek. Galerie Miroslava Kubíka je žitým místem pro umění.
Autorská zpráva
Foto: BoysPlayNice
Na snímcích jsou díla Stanislava Kolíbala a Antonína Střížka
Text kurátorky
Galerie se nachází v prvním patře reprezentativního měšťanského domu v horní části Smetanova náměstí. Sourozenci Miroslava a Martin Kubíkovi galerii otevřeli v září 2011, nese jméno jejich otce. Dům na náměstí mnohokrát ve své historii vyhořel a jeho poslední rekonstrukce proběhla v roce 1999, kdy byla dispozice prvního patra upravena na kanceláře. Výstavy současného umění zde byly pravidelně prezentovány v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle od roku 2005. Zkušenosti s dlouholetou výstavní činností se staly podnětem k přestavbě místa na galerii pro vizuální umění 21. století.
Architekt Michal Motyčka přetvořil prostor na civilní, neokázalé výstavní prostředí, v němž se prezentovaná díla – sochy, fotografie, prostorové instalace, videoinstalace i obrazy – stávají součástí celku, tedy prostředky setkávání se a dialogu s návštěvníkem. Esteticky čisté a zdánlivě tradiční řešení prostoru prožíváme skrze základní požitky. Vnímáme světlo, oblohu a zeleň, vzduch a faktor, na který upozorňuje Le Corbusier a jež je pro architekturu výstavního prostředí nejdůležitější – určitý pocit svobody. Interiér je otevřený, plný světla a umožňuje jednoduché instalace i složité hry s prostorem. Image je srovnatelná se současnými světovými institucemi a zároveň si uchovává genius loci daného místa. Z oken na jedné straně galerie můžeme pozorovat dění na náměstí z nadhledu prvního patra, na druhé straně můžeme vstoupit a usadit se do prostředí kultivované zahrady.
Nový prostor Galerie Miroslava Kubíka je v České republice jedinečný svou neopakovatelnou světelnou atmosférou a velikostí výstavních ploch i v konfrontaci s přírodním prostředím.
Mgr. MgA. Jana Šindelová, PhD. (vizuální umělkyně, teoretička umění, kurátorka)
Klient: Martin Kubík a Miroslava Kubíková
Autor: Michal Motyčka
Zastavěná plocha: 930 m2
Hrubá podlahová plocha: 665 m2
Užitná plocha: 590 m2
Náklady: 8 mil. Kč
Člověk tu vždycky najde něco zajímavého, co stojí za přečtení!!!
Jak velké lodě se vejdou do současných plavebních komor?
Moc hezká představa, jenže na místě současné betonárny na Rohanském ostrově, jejíž provoz skončí na konci roku 2028, plánuje městská…
Na nekrytá schodiště do podchodů mám stejný názor. Je to zrůdnost a ničím neomluvitelné šetření na nepravém místě. Řekla bych,…
Zajímavé čtení, je fajn vidět, jak se dnes dá architektura řešit různými způsoby a přitom zachovat praktičnost i hezký vzhled👍👍👍