Grido, architektura & design: Rodinná Vila Černošice

(Praha, Peter Sticzay-Gromski) – Záměrem je splnit sen větší rodiny – bydlet v rodinném domku s výhledy na okolní hřeben Brd s přímým výstupem do obytné zahrady.

Místo stavby: Černošice, Česká republika
Architekt: Grido, architektura & design/ Peter Sticzay-Gromski, Juraj Kováč
Spolupráce: Valérius Lalkovič
Realizace: 2012
Užitná plocha: 250 m²
Foto: Tomáš Malý (realizace), Juraj Kováč (foto ze stavby)

Menší pozemek (cca 900 m²) v zastavěném rezidenčním území menšího města předem určil sevřenost, kompaktnost domu, mírná svažitost pozemku zase kaskádovitost objektu. Orientace pozemku na slunečnou stranu přímo vybízí postavit a otevřít dům tak, aby slunce svítilo celý den do otevřeného pokoje, což zároveň umožňuje vnímat okolní panoramata přes obytnou zahradu.

Dům tedy vzniká jako paralelní řazení pokojů podél severní strany pozemku, jako navlékání korálků na neviditelnou nit pomyslné cirkulační osy, která se vine všemi pokoji. Dům potom kopíruje spádnici pozemku, energie gravitace vstupuje do objektu a tím se přepisuje do řazení pokojů. Každý pokoj – každý korálek této stavebnice představuje jednotlivé členy rodiny, jejich provázanost ale i samostatnost, jejich svobodu a právo na intimitu, vyjádřenou vlastním objemem, specifickou výškou na terénu, barvou, texturou, vůní…, ale také i jejich místo v hierarchii celku – v hierarchii rodiny.

Středem kompozice – objemu, jsou pánská místnost – klub gentlemanů s posezením u televize a dámské místnosti – jídelna s kuchyní. Tyto místnosti mají nejvyšší strop. Ostatní místnosti se k nim svažují – mírný protiklad k tezi o sledování spádnice pozemku. Tyto dvě místnosti jsou „zakořeněny“ prostřednictvím suterénu do země.

Vila má předek s řídicím velínem kuchyně, ovládající pohledy do ulice a vítající všechny návštěvy ze zvednutého „velitelského můstku“. Na druhém konci je nejvyšší místo objektu – pracovna/dětský pokoj jako kormidlo celého objektu, bude se těšit nejlepším výhledům do okolí. Z tohoto pokoje je taky přístup na pochozí střechu v kombinaci se zeleným překryvem. Řazení jednotlivých místností odpovídá i situaci jejich vzdálenosti od ulice. Čím dále od ní, tím větší izolovanost, a tedy i soukromí. Hlavní ideou kompozice je zachování viditelnosti tvaru/objemu jednotlivých místností při jejich vzájemné součinnosti na celkové hmotě.

Jeden z důležitých výtvarných aspektů rodiny investora je obdiv k práci výtvarníka – Bojka Asparuhova, zejména k barevnosti jeho obrazů. Proto každý objekt ve vile může například sledovat jeden odstín palety tohoto umělce. Ten je vyjádřený barvou a texturou. Vzniká pestrý kaleidoskop místností, dohromady představující amalgám rodiny. Rodina se tak stává oživlými bytostmi Asparuhovy imaginace.

Venkovní obal vily – exteriérový plášť musí zabezpečovat celistvost objemu tak jako rodina musí navenek působit jednotně. Obal – kůže je zvenku hladký a studený, zevnitř drsnější – haptičtější a teplejší. Perforace obalu musí umožňovat dobrou čitelnost jednotlivých objemů – místností kompozice. Objekt vykazuje větší členitost směrem na jižní, sluneční stranu, kde se předpokládá intenzivnější aktivita. Celkově však objem vily zůstává kompaktní a protáhlý ve východo-západním směru.

Na otázky redakce odpovídá Peter Sticzay

Máte velkou zkušenost s navrhováním rodinných domů a vil. Mění se zadání/požadavky investorů v průběhu let? Pokud ano, v čem?
PS: Těžká otázka – požadavky se spíš nemění – kvalita klientů se taky nemění – stále v našich končinách převládá, že většinový klient staví jeden RD za život, klient je proto většinou laik a probudí se ve stádiu interiéru. Jak rodinný dům dopadne, je stále víc v rukou architekta. V jiných typologiích je vliv zkušených developerů nebo stavebníků na vzhled i funkčnost objektu podstatně větší.

Promítají se do požadavků klientů "eko trendy", nízkoenergetické stavění atd.?
PS: Spíš méně, než bychom si všichni přáli. Rodinný dům je citová záležitost – rozum do něho proniká, ale pomalu. Stále je rozhodující cena – kolik je stavebník připravený zaplatit. Provozní náklady se řeší, ale opět spíš u menších domů. Aplikace eko trendů je opět u RD hodně závislá na gramotnosti architekta.

Jak vidíte budoucnost bydlení v rodinných domech?
PS: Myslím si, že zákonitě s rostoucí krizí, se stoupajícími cenami pozemků je stavební boom z první dekády tohoto století nenávratně pryč, budou se stavět stále více prefabrikované a stavebnicové domy – ještě s menším podílem architektů. Architektům bude patřit role v oblasti organizace – urbanizace obytných sídel. Cena ruční práce bude stále dražší, proto bude obrovským luxusem a budou si ji moct dovolit jenom movití klienti.

Publikováno v časopise Stavba 2/2013, str. 34–39