Hannelore Schlafferová
City
Život v ulicích plánovaného města
152 stran
Z německého originálu Die City. Straßenleben in der geplanten Stadt
Přeložila Eliška Dubcová
Redigoval a doslovem i poznámkami opatřil Michal Janata
Jazyková spolupráce Kateřina Dejmalová
Grafická úprava František Petrák
Odpovědný redaktor Pavel Jungmann
Vydalo nakladatelství Archa, Pavel Jungmann, Májová 405, 763 14 Zlín, jako svou 84. Publikaci
V edici a ARCHITEKTURA svazek sedmnáctý.
2016
www.nakladatelstviarcha.cz
Předtisková příprava: nakladatelství Archa
Tisk: Tigris, spol. s r. o.
ISBN 978-80-87545-48-5
Města se stala opakem toho, čím byla dříve. Jsou výrazem společenské atomizace a ztráty smyslu pro místo jako způsob osvojení prostoru. Důvody těchto změn jsou tak komplexní, že je obtížné, byť ne nemožné je popsat. Popis Hannelore Schlafferové, ačkoli se zdá na první pohled v některých částech impresivní, je jednou z velmi bystrých splátek tohoto dluhu. Kniha Hannelore Schlafferové je napsána v nejlepších tradicích germanofonního kulturního pesimismu. Chceme-li přiblížit tento způsob kritiky, můžeme vyjmenovat nejreprezentativnější osobnosti této tradice, jimiž jsou zejména Jacob Burckhardt, Oswald Spengler, Theodor Lessing a několik dalších. K vlastnostem tohoto proudu patří vyhraněný smysl pro psychologickou a sociologickou jemnost, schopnost vyhnout se odtažité abstrakci až impresivně subtilním esejistickým jazykem a smysl pro vědomí ztráty hodnot minulosti, který však zároveň neznamená, že by na uplynulém čase lpěl. V této souvislosti lze konstatovat, že kniha City je esejistickým pandánem Sitteho smyslu pro malebnou skladebnost měst. V době, která začala tíhnout k inženýrskému způsobu plánování měst, obhajoval Camillo Sitte funkci náměstí a do něj zaústěných ulic proti geometrickému rastru amerických měst, který se začal prosazovat i v Evropě. To, o čem píše německá germanistka a esejistka Hannelore Schlafferová, je entertainizace, glajchšaltizace, odhistoričtění a egalitářská demokratizace (nejen) evropských měst, aniž by autorka tyto výrazy použila. Její analýza je daleko subtilnější, místy až impresivní, jako by se bála přílišných zobecnění, ačkoli řada jejích závěrů dosahuje pregnantní razance. Schlafferová popisuje současnou city, která je vlastně jakýmsi antiměstem, na pozadí toho, čím bylo město dříve. Respektive popisuje proměnu města v city a „city, to je provinční město, které je globálně propojené“. Mezi dříve a nyní zeje propast, jejíž hloubku si můžeme změřit dvojicemi vlastností, jež jsou v příkrém protikladu. Někdejší kompaktnost města se stala disperzí, z pevného tvaru vznikla amorfnost, významově a symbolicky hierarchizovaný prostor se stal homogenním významuprostým areálem. „City má, na rozdíl od tradičního evropského města, které horizontálně zavedlo lidi na náměstí a silnice, vertikální orientaci. Eskalátory je charakterizují více než silnice a náměstí,“ říká autorka. Přednost knihy Schlafferové spočívá v působivé a přesné výstavbě detailů, jež se dostávají pod zorný úhel jejího kriticismu.
Hannelore Schlafferová,
germanistka a esejistka, se narodila 6. srpna 1939 v bavorském městě Würzburg. Svá studia na univerzitě v Erlangen v roce 1971 završila diplomovou prací Dramenform und Klassenstruktur. Die dramatis persona Volk (Dramatická forma a třídní struktura. Osoby a obsazení – národ). V letech 1976–1978 působila pedagogicky na Sorbonně. V roce 1982 se habilitovala na univerzitě ve Freiburgu knihou Wilhelm Meister – Das Ende der Kunst und die Wiederkehr des Mythos (Vilém Meister – Konec umění a návrat mýtu). Na této univerzitě působila jako mimořádná profesorka novější německé literatury až do roku 1996. Působila rovněž na univerzitách v Melbourne a v Mnichově. Od roku 1980 píše eseje a věnuje se rovněž literární a divadelní kritice na stránkách periodik (Stuttgarter Zeitung, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Frankfurter Rundschau, Süddeutsche Zeitung, Die Zeit, Neue Zürcher Zeitung) a v rozhlasových pořadech. Řadu svých kulturně-kritických esejí publikovala v periodikách Neue Rundschau, Merkur, Sinn und Form a Du. Mezi její odborné publikace patří knihy Studien zum ästhetischen Historismus (Studie k estetickému historismu, 1975), Epochen der deutschen Literatur in Bildern. Klassik und Romantik. 1770–1830. (Epochy německé literatury v obrazech. Klasicismus a romantismus v letech 1770–1830, 1986) a Poetik der Novelle (Poetika novely, 1993).
Knihu lze zakoupit ZDE.
I když tomu říkají mobiliář, tak bych přála nám všem, aby měl výsledek stejné kvality, jako svého času dostavby od…
Bože můj, ten doslov, to myslel ten pan Janata vážně? Nebo to hromadění rádoby odborných slov a termínů je jenom žert a parodie toho, co dnes klasičtí absolventi humanistických oborů předvádějí, aby zakryli svoji polovzdělanost, omezenost a vlastně hlavně prázdnotu a zbytečnost? Jako žert dobrý, myslel-li to autor vážně, taky by měl jít dělat něco užitečnějšího a tohle si odehrávat pouze ve své hlavě a necpat to do veřejného prostoru. Nakonec, nikdo, kdo má o nějakou věc zájem rozhodně nepotřebuje to asi zejména u nás tak obvyklé vysvětlování a |navádění|, co si má myslet, jak má co chápat a co má jak |pociťovat|. Pokud autorovi doslovu výrazy jako entertainizace, esejistický pandán, amorfnost, významově a symbolicky hierarchizovaný prostor, homogenní významuprostý areál něco říkají, byl by zajímavým materiálem pro psychologa a možná i pro psychiatra.