Indiánská loď

Vila byla postavena v roce 1936 dle návrhu architekta Vladimíra Grégra, významného českého architekta a vnuka známého novináře a politika. Jedná se o dům ve funkcionalistickém stylu s výraznými rustikálními prvky včetně kónických obvodových stěn, hrubé škrábané omítky a dřevěných obkladů. Úpravy spočívaly v očištění stavby od necitlivých nánosů z 80. let a vyzdvihnutí unikátních prostorů i architektonických detailů, adaptaci na současné standardy bydlení při maximálním respektování původního charakteru domu.

Tvorbu Vladimíra Grégra zásadním způsobem ovlivnil jeho pobyt v USA, kde ho inspirovaly haciendy kalifornských filmových hvězd. Na základě této zkušenosti navrhoval domy ve stylu aerodynamického funkcionalismu a rozvíjel romantické tvarosloví inspirované Janem Kotěrou nebo novošpanělským stylem. Příležitost uplatnit tento přístup získal na pražském Barrandově, kde vznikly z iniciativy bratří Havlů filmové ateliéry a vyhlídková restaurace. Stavitel Havel si přál, aby na tyto stavby navázaly luxusní rezidence vystavěné podél úzkých barrandovských ulic. Oslovil proto řadu architektů, mezi nimi i Vladimíra Grégra, který postupně na Barrandově vybudoval sedm vil. Jeho styl totiž zřejmě nejlépe konvenoval charakteru území i vkusu české filmové smetánky, která chtěla bydlet jako hollywoodské hvězdy. Dostali jsme příležitost podílet se na rekonstrukci jedné z těchto vil, které se přezdívalo Indiánská loď.

Indiánská loď je bývalá vila diplomata Růžičky. Jedná se o pečlivě komponované podélné těleso umístěné na jihovýchodním svahu, orientované souběžně s ulicí Barrandovská. Vnitřní dispozice směřuje do zahrady – převýšený obývací pokoj, jídelna a knihovna v přízemí, tři ložnice a koupelna v horním podlaží. Naopak obslužné místnosti a chodby jsou orientovány severozápadním směrem k ulici, což se propisuje i do strohého řešení uliční fasády.
V rámci prací na projektu jsme se snažili o zachování všeho podstatného a odstranění všeho zbytečného. Cílem bylo, aby si vila zachovala svoji identitu a kvalitu, zároveň aby reagovala na potřeby dnešní doby. Díky venkovnímu výrazu byla prohlášena za kulturní památku a my jsme se snažili, aby její unikátní figura, okenní výplně, charakter omítky i architektonické detaily zůstaly zachovány. Zároveň ale bylo nutné se vypořádat se stavebně-technickými problémy, které plynuly z použitých dobových konstrukcí a materiálů.
Dům byl navržen jako železobetonový skelet s výplní z dutinových tvárnic. Práci na projektu předcházel stavebně-technický průzkum, měření prostupu tepla oken a stěn a termovizní snímkování. Měření ukázalo výrazné tepelné mosty u skeletové nosné konstrukce, nedostatečné tepelně-technické parametry střechy a vlhkost stěn v podzemním podlaží, na druhou stranu součinitel prostupu tepla oken se ukázal jako překvapivě dobrý. Na základě těchto zjištění a s cílem zajistit kvalitní vnitřní prostředí jsme přistoupili k úpravám, které spočívaly ve výměně skladby střechy a zateplení fasády pěti centimetry izolantu. Kombinací hydroizolačních a technických opatření jsme dosáhli využitelnosti podzemního podlaží, což v původním stavu nebylo možné. Zároveň jsme zpracovali energeticko-ekonomickou studii, na jejímž základě se přistoupilo k vytápění a ohřevu teplé vody prostřednictvím plynového kotle. Vytápění bylo řešeno jako podlahové v kombinaci s trubkovými radiátory, které interiéru propůjčují nezaměnitelný charakter. Suterénní podlaží bylo doplněno o vzduchotechnickou jednotku, která zajišťuje trvalé větrání pro případ průniku vlhkosti z exteriéru.

Pro vnější výraz objektu byl charakteristický kónický tvar obvodových stěn, hrubá škrábaná omítka a dubová okna. Omítka už byla v dezolátním stavu, přes veškeré snahy neopravitelná. Proto jsme přistoupili k její výměně. Podařilo se ale najít takové technické a estetické řešení, které je téměř totožné s původním, včetně zachování barevnosti i struktury. Aplikaci nové omítky předcházelo opakované vzorkování a testování napojování struktury v ploše fasády.
Pro dům jsou charakteristická dubová okna různých tvarů a velikostí. Architekt Grégr je komponoval s ohledem na vnitřní prostory, výhledy do krajiny i na celkový výraz stavby. Okna se podařilo realizovat jako přesné kopie původních včetně povrchové úpravy, kování bylo repasováno a znovu použito. Truhlář strávil na stavbě více než rok, okno po okně odvážel do dílny, aby kopie mohly být opravdu přesné.

Interiér trpěl nepůvodními nánosy a „kreativitou“ majitelů z druhé poloviny 20. století. Usilovali jsme o odstranění těchto naplavenin a zdůraznění originálního konceptu, který byl jednoduchý a přitom velmi působivý. Změny dispozic oproti původnímu řešení jsme prováděli pouze minimálně, s ohledem na současné provozní nároky. Srdcem domu je převýšený obývací pokoj s krbem a prostorem pro klavír, který se do fasády propisuje vysokými, na středu otvíravými okny. Na něj navazuje jídelna a bývalá knihovna, která dnes plní funkci ložnice. Všechny tyto prostory jsou servisně obsluhovány z chodby při severní fasádě tak, aby personál nerušil život obyvatel. V patře se nachází tři ložnice, oproti původnímu řešení byla doplněna pánská koupelna. Důležité bylo řešení suterénu – díky odvlhčení je možné využít ho jako plnohodnotnou součást domu, nyní jsou zde umístěny dvě šatny, domácí práce, technická místnost a zázemí pro personál.
Charakter vily podtrhují detaily dřevěných prvků, obvykle z tmavě mořeného dubu. Tyto prvky, které odkazují na zmíněné americké inspirace, se podařilo zachovat, ať už se jednalo o velké dveře posuvné do pouzdra s unikátním „vyhazovacím“ kováním nebo detaily zábradlí, krbu a rámování oken.

Kvalita celé rekonstrukce nespočívá v nějaké objevnosti, ale spíše v pokoře k původnímu řešení. Štěstí bylo, že klientem byla osvícená dáma, jejímž posláním je péče o rodinný odkaz a tento přístup jí proto byl vlastní. Snažili jsme se zachovat krásu i historickou hodnotu domu a zároveň naplnit současné estetické, funkční i technické požadavky.

Autorská zpráva
Foto: Boysplaynice – Jakub Skokan a Martin Tůma 

Autor: idhea architekti – Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D, Ing. arch. Ludvík Holub