Kongregace Milosrdných sester vznikla v Opavě jako společenství
dívek, pečujících o nemocné a strádající válkou. Později přijaly řeholi sv.
Františka, jež se roku 1898 dostává i do Olomouce a sestry se usidlují v klášteře
na Petrském návrší. Ústředním bodem komplexu se stal solitér novorománské
kaple, který jej dělí na tři křídla s dvěma mezilehlými nádvořími. Kaple prošla
v 90. letech liturgickou úpravou, která svou interpretací proměnila sakrální
prostor v jakousi cukrárnu, bloky lavic ucpala půdorys a nekvalitním
nasvětlením vyzdvihla tiskátka nad uživatele. Jak vstoupit do tohoto prostoru,
kde zcela chybí románská hmotnost a charakteristická míra šera pro posvátný prostor
byla nahrazena umělou vzdušností? Dekorativně zdobený historický interiér se
dnes může jevit jako protikladný vůči požadavkům chudoby sv. Františka, zároveň
však částečně odráží jeho pohled na bohoslužebný prostor, který chápal jako
výjimečné místo, jež má směřovat k důstojné oslavě Stvořitele.
Někdejší hloubkové uspořádání nabízelo tradiční schéma liturgického prostoru, které
však po restrukturalizaci řádu přestalo být stěžejní. Sestry se denně potýkaly s
dosluhujícím zařízením, omezenou viditelností, neuspokojivým řešením presbytáře
a osvětlení, lavicemi obslužnými z jedné strany a absencí adorační kaple. Rozhodly
se tedy pro poměrně radikální rekonstrukci s cílem společného slavení liturgie,
možnostmi společné i individuální modlitby a celkového výtvarného zvelebení
interiéru především náhradou průmyslových vitráží a sádrových soch za kvalitní
a soudobé výtvarné realizace.
Vycházeli jsme z prostorové danosti, kdy je kaple dělena na
obdélnou loď a polygonální apsidu (kde původně zasedal římský tribunál a
později biskup; vždy však byla vyňata z civilního schématu). Prostým propojením
děje a konkrétního prostoru jsme navrhli centrální uspořádání podél podélné osy.
V lodi budiž shromáždění kolem Kristova stolu (slova/oběti), jež umožňuje
plnohodnotnou účast komunity na eucharistickém communiu, oboustranná obslužnost
lavic i variabilní navýšení kapacity. V apsidě se nachází adorační kaple
poskytující potřebnou míru soukromí k osobní modlitbě a adoraci před
svatostánem.
Pro navrácení románské tíže, ale i zajištění kýžené obytnosti, vkládáme vrstvu
dubové podlahy, upravené stejně jako mobiliář, což odráží bezprostřední přirozenost
františkánské jednoty se vším stvořením, klade důraz na vnitřní opravdovost ve
vztahu k celkovému řešení i vlastnímu tvaru jednotlivých prvků či povrchu a
počítá s proměnami materiálu v čase. Do středu lodi umísťujeme podélný obětní
stůl a jednotlivé lavice, (jako archetyp sezení, klečení a opírání), jsou
přimknuty k jeho delším stranám. Toto příčné uspořádání spolustolovníků nabízí
ještě větší stmelení komunity, ale i vychutnávání neustále se proměňujících,
zářivě barevných a symboly naplněných vitráží Jana Jemelky na motivy
Františkovy Písně bratru slunci. Symbol stolu je dále rozvíjen oltářem Božího
slova (ambonem), který začíná podélnou osu jako slovo a reflektuje Slovo
vtělené ve svatostánku, který osu uzavírá.
Výjimečné body liturgického prostoru jsou akcentovány výjimečnou prací Petera
Demeka, jenž vyvíjí opakující se plastický motiv (můžeme vnímat písmena
I.C.X.C.), který dodává svatostánku a koruně lustru plasticitu a význam. Přirozenou
jednotu shromáždění symbolicky zdůrazňuje kruhový kovový lustr, který narozdíl
od původního řešení akcentujícího zdobnou klenbu, světelně zdůrazňuje význam
samotného shromáždění na pozadí okolního potemnělého prostoru. Svatostánek
tvoří centrální objekt vyvěšený ze závěru apsidy; samotná schrána s
konsekrovanou hostií je pak jakousi tváří, jež se po svém otevření stává
ústředním momentem adorace – otevřenou náručí Kristovou.
Společná realizace a vznik komplexního liturgického prostoru
v duchu spolupráce a „gesamtkunstwerku“ byl naplněn nevídanou velkorysostí a
důvěrou ze strany sester jako investora, za což jim vřele děkujeme!
Autorská zpráva
Obnova kaple získala letos
na podzim Cenu Rudolfa Eitelbergera
Cena Rudolfa Eitelbergera
2017
Přehlídku, která mapuje to nejlepší z architektury, urbanismu a památkové
péče v Olomouckém kraji za uplynulé dva roky, provázely letos dvě jubilea. To
malé upozorňuje na již pátý ročník soutěže, to velké, dvousetleté, na datum
narození Rudolfa Eitelbergera (1817-1885), jehož jméno cena nese. Tento olomoucký
rodák se zapsal do dějin kulturní Evropy: byl komentátorem architektonického
dění, redaktorem Wiener Zeitung. Lze jej považovat za otce památkové péče a
muzejnictví v Rakousku-Uhersku. Založil a řídil vídeňské uměleckoprůmyslové
muzeum (dnešní populární MAK). Jako vůbec první profesor ději umění ve Vídni se
zasloužil o rozvoj studijního oboru, který má své následovníky na dnešních
katedrách dějin umění v Praze, Brně a Olomouci.
Každý ročník prezentuje názory nezávislé komise, která
zahrnuje přední české architekty, historiky umění, odborníky a úředníky městské
i státní správy s vazbou na sledovanou oblast. Počínaje letošním rokem se
účastníkem poroty pro funkční zpětnou vazbu s Městem stává také člen rady nebo
zastupitelstva města, v jehož kompetenci je právě urbanismus nebo rozvoj města
Tentokrát rozhodovali Kateřina Bečková, Jana Křenková, Jitka Ressová, Rostislav
Švácha (předseda poroty), František Chupík, David Mareš, Pavel Nasadil a Aleš
Jakubec. Komise letos z necelých čtyřiceti vytipovaných staveb na místě
prohlédla asi patnáct realizací, z nichž doporučila nominovat sedm do finále.
Architektka Jitka Ressová komentuje vítězného laureáta Ceny R. Eitelbergra 2017,
kapli sv. Františka z Assisi v Olomouci, jejíž interiérové úpravy se ujal
autorský kolektiv architektů Vojtěcha Jemelky, Jana Mléčky, Jiřího Marka a
výtvarníků Petera Demeka a Jana Jemelky: „Každé zdařilé architektonické dílo je
výsledkem výjimečné spolupráce investora a architekta. Výběr architekta,
tentokrát mladého týmu, důvěra v něj, podpora a bezesporu i odvaha jít do
zásadní proměny je obdivuhodná u investora – Kongregace milosrdných sester III.
řádu sv. Františka v Olomouci v čele se sestrou představenou. U architektů je
to pak vědomá práce s prostorem a jeho proměnou. Střídmé materiálové řešení
podporuje proměnu nevelké kaple a přináší nečekanou velkorysost. Změnu
dispozice liturgického prostoru podporuje centrální kovový lustr. Tento
významný prvek interiéru spolu s dalšími vstupy výtvarníka Petera Demka jsou
velmi zdařilou prací s ornamentem, které obohacují interiér a propojují soudobý
architektonický vstup s výzdobou stěn a kleneb novorománské kaple.“
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…
Za zbourání a přesunutí kulturní památky a zničení panoramatu s Vyšehradem chráněným Unescem, by SŽ měla být potrestána.