Na pomezí mezi Vítovou a Horní Vsí ve Fryštáku u skalnatého vrchu při úpatí
svůdných Hostýnských vrchů vyrostla střídmá a surová kaple sv. Antonína
Paduánského. Úspornému sakrálnímu prostoru dominuje kruh, řecký kříž a režné
zdivo. Přiznaný materiál konstrukce i lapidárnost geometrických forem nevychází
pouze z vnitřního přesvědčení dvojice architektů; odkazuje také
k podstatě a skromnosti františkánského řádu.
Výslednou formou je jednoduchá kruhová stavba ukončená sedlovou střechou. Výrazový
prostředek kruhu použitý při návrhu odkazuje na tradici prvních křesťanských
kostelů, zvláště na rotundy typické pro předrománský a románský sloh. Místo
tradičního zaklenutí kupolí je však vertikála ukončena atypickou sedlovou
střechou. Kruh vyjadřuje cyklickou povahu vesmíru a všeho života na zemi. Kaple
je přístřeším, tichým vnitřním prostorem určeným ke
kontemplaci.
Střídmost stavby vychází z hodnot řádu Menších bratří sv. Františka
z Assisi, mezi které byl sv. Antonín přijat. Těmi jsou chudoba,
nepřijímání privilegií, poustevnictví a vzdělávání. Kaple ctí tuto zdrženlivost,
ctí materiálový a historický kontext, ctí průmyslovou estetiku a specifikum kraje.
Byť je objekt výrazný, jeho výraznosti je docíleno pokornou cestou – snahou o
formální jednoduchost. Cihla je základním stavebním prvkem. Zdivo je vedle
obvodové zdi v maximální možné míře použito i na ostatní konstrukce jako
jsou lavice, dlažba, přístupová cesta a chrliče. Vytváří se tak mírně
abstrahovaný tvar korespondující s krajinou. Stavba svými detaily a materiály
nejitří mysl, ale je tichým místem k rozjímání. Důležitým prvkem interiéru
se stává prázdnota, kterou podtrhují přiznaná konstrukce a surový materiál
neomítnuté zdi.
Prostá modlitebna poskytuje silnou míru intimity s úmyslem, aby každý
návštěvník zaměřil svůj pohled téměř nevyhnutelně směrem vzhůru. Namísto fresek
a kopule vidí v potemnělé prázdnotě světelný baldachýn prostupující skrz
konstrukci střechy. Tvarová změna střechy, která vychází z jasné geometrie
a oscilace na hraně mezi tradicí a novotvarem, dodává realizaci vlastní
charakteristický výraz.
Samotná střecha se zdánlivě dotýká zdiva pouze ve dvou bodech. Tím vyvolává
dojem rovnováhy, klidu a harmonie. Ve skutečnosti konstrukci podepírá struktura
dvanácti podpěr tvořících vertikální členění a rámy bočních světlíků.
V názvosloví geometrie jsou střešní roviny tvořeny polovinou elipsy. Zastřešení
bylo konstruováno jako prostorový prvek z pozinkované oceli
v subtilních proporcích. Byť v průběhu realizace došlo k mnoha
kompromisům zejména v kvalitě provedení, původní záměr se povedlo udržet a
s ústupky i zrealizovat.
Se symbolikou božího světla snášejícího se z nebe obdobně pracuje i intimní
přisvětlení interiéru. Nepřímý zdroj světla vychází z reliéfu řeckých
křížů. Všechny detaily kaple jsou přizpůsobeny kruhovému charakteru stavby.
Vnitřní vybavení – jako ambon, lavice, zavěšené světlo, stojan s nádobou pro
lilii – v kolektivní souhře symbolicky podtrhuje pravdivost a skromnost
tohoto světce.
Autorská zpráva
Autor: doc. Ing. arch. Zdeněk Rothbauer, Ing. arch. Karel Filsak
Spolupráce: Ing. arch. Vendula Bažová
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Sympatická stavba pro sympatický řád. Provedení je tak dokonalé, že jsem fotky považoval za vizualizace 🙂
Tak ukázněné a přitom tak okouzlující. Musím to vidět na vlastní oči…