Na pomezí mezi Vítovou a Horní Vsí ve Fryštáku u skalnatého vrchu při úpatí
svůdných Hostýnských vrchů vyrostla střídmá a surová kaple sv. Antonína
Paduánského. Úspornému sakrálnímu prostoru dominuje kruh, řecký kříž a režné
zdivo. Přiznaný materiál konstrukce i lapidárnost geometrických forem nevychází
pouze z vnitřního přesvědčení dvojice architektů; odkazuje také
k podstatě a skromnosti františkánského řádu.
Výslednou formou je jednoduchá kruhová stavba ukončená sedlovou střechou. Výrazový
prostředek kruhu použitý při návrhu odkazuje na tradici prvních křesťanských
kostelů, zvláště na rotundy typické pro předrománský a románský sloh. Místo
tradičního zaklenutí kupolí je však vertikála ukončena atypickou sedlovou
střechou. Kruh vyjadřuje cyklickou povahu vesmíru a všeho života na zemi. Kaple
je přístřeším, tichým vnitřním prostorem určeným ke
kontemplaci.
Střídmost stavby vychází z hodnot řádu Menších bratří sv. Františka
z Assisi, mezi které byl sv. Antonín přijat. Těmi jsou chudoba,
nepřijímání privilegií, poustevnictví a vzdělávání. Kaple ctí tuto zdrženlivost,
ctí materiálový a historický kontext, ctí průmyslovou estetiku a specifikum kraje.
Byť je objekt výrazný, jeho výraznosti je docíleno pokornou cestou – snahou o
formální jednoduchost. Cihla je základním stavebním prvkem. Zdivo je vedle
obvodové zdi v maximální možné míře použito i na ostatní konstrukce jako
jsou lavice, dlažba, přístupová cesta a chrliče. Vytváří se tak mírně
abstrahovaný tvar korespondující s krajinou. Stavba svými detaily a materiály
nejitří mysl, ale je tichým místem k rozjímání. Důležitým prvkem interiéru
se stává prázdnota, kterou podtrhují přiznaná konstrukce a surový materiál
neomítnuté zdi.
Prostá modlitebna poskytuje silnou míru intimity s úmyslem, aby každý
návštěvník zaměřil svůj pohled téměř nevyhnutelně směrem vzhůru. Namísto fresek
a kopule vidí v potemnělé prázdnotě světelný baldachýn prostupující skrz
konstrukci střechy. Tvarová změna střechy, která vychází z jasné geometrie
a oscilace na hraně mezi tradicí a novotvarem, dodává realizaci vlastní
charakteristický výraz.
Samotná střecha se zdánlivě dotýká zdiva pouze ve dvou bodech. Tím vyvolává
dojem rovnováhy, klidu a harmonie. Ve skutečnosti konstrukci podepírá struktura
dvanácti podpěr tvořících vertikální členění a rámy bočních světlíků.
V názvosloví geometrie jsou střešní roviny tvořeny polovinou elipsy. Zastřešení
bylo konstruováno jako prostorový prvek z pozinkované oceli
v subtilních proporcích. Byť v průběhu realizace došlo k mnoha
kompromisům zejména v kvalitě provedení, původní záměr se povedlo udržet a
s ústupky i zrealizovat.
Se symbolikou božího světla snášejícího se z nebe obdobně pracuje i intimní
přisvětlení interiéru. Nepřímý zdroj světla vychází z reliéfu řeckých
křížů. Všechny detaily kaple jsou přizpůsobeny kruhovému charakteru stavby.
Vnitřní vybavení – jako ambon, lavice, zavěšené světlo, stojan s nádobou pro
lilii – v kolektivní souhře symbolicky podtrhuje pravdivost a skromnost
tohoto světce.
Autorská zpráva
Autor: doc. Ing. arch. Zdeněk Rothbauer, Ing. arch. Karel Filsak
Spolupráce: Ing. arch. Vendula Bažová
Opravdu krásná proměna! Líbí se mi, jak byla rekonstrukce citlivě provedena se zachováním genius loci budovy, zároveň vzniklo moderní a…































Sympatická stavba pro sympatický řád. Provedení je tak dokonalé, že jsem fotky považoval za vizualizace 🙂
Tak ukázněné a přitom tak okouzlující. Musím to vidět na vlastní oči…