Rodinná kaple v podhůří Oderských vrchů, na polnostech v
historickém vlastnictví rodu sedláků šikanovaného po komunistickém puči, je
věnována památce stavebníkova dědečka.
Do krajiny je vevázána svojí polohou na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu –
svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svojí
osou hledící na východ na obec Osek a k vrchu Hostýnu. Vůči přírodě vystupuje
přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho
abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů.
Vertikální kanelování stavby dané otisky pečlivě řazených kmenů bednění lze
vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv
lidské kultury a odvěký sakrální symbol. Roseta východní fasády je „zasklena“
čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví při tavení
skla, nazývanému skláři harklos.
Autorská zpráva
Autoři: Petr Pelčák, Petr Uhrín, Marcela Uřídilová (vedoucí
projektu)






















Tohle mi přijde jako hodně povedené spojení designu a praktičnosti. Dekor neřeší jen jako nějaká povrchová úprava, ale je přímo…
Tmavé dekory mají něco do sebe. A na skle ten světelný efekt vynikne ještě víc. Čisté a přitom vůbec ne…
Za mě povedené. Jednoduchý motiv, ale díky tmavému podkladu působí opravdu luxusně.
no komentovat myšlenky nějakého autora / Hašek ? / je jistě obtížné. Lidé sice neřeší spotřebu vody, ale řeší náklady,…
stavba - dokončení - se táhlo jako sopel..