Kinonekino

Kino, nacházející se v městské památkové zóně, bylo postaveno v letech 1958–1959 v rámci akce Z. Během let objekt prošel částečnými úpravami, kdy byly mimo jiné odstraněny i výtvarné motivy mezi okny do náměstí. Nové dispoziční řešení na něj nahlíží jako na soustavu samostatných, na sobě nezávislých, avšak propojitelných provozů a zároveň se snaží zachovat výraznou osovost charakterizující celou budovu.
Kinosál s fixní elevací nahradily dva navzájem slučitelné sály s podlahou v jedné výškové úrovni. Na hlavní vstupní prostory z náměstí navazuje foyer, v jehož prostorách se vedle servisních místností nachází kavárna a šatna. S foyer sousedí menší sál, tzv. black box s kapacitou 30 míst k sezení , který umožňuje propojení s kavárnou nebo s hlavním sálem.
Velký sál je svou velikostí, technologiemi a provozní vazbou na servisní křídlo skladů a šaten pro účinkující centrem kulturních možností. Vybavený byl elevovatelnou podlahou a technickým balkonem. Nově ho prosvětlují francouzská okna, propojen byl s venkovním dvorem. Výškový rozdíl sálu a terénu jsme řešili terasou a schodištěm, jež vytváří pomyslný amfiteátr určený k venkovním akcím.
Zadní fasády jsou pojaty jednoduše až puristicky. Severní fasáda zachovává původní členění a profilace říms. Zvětšenými okenními otvory a obnoveným závětřím se otvírá směrem do náměstí a stává se „výkladní skříní“ objektu. Jako jemný akcent se projevuje kamenné opláštění vstupního portálu a soklu a nové meziokenní sgrafito. Původní sgrafito jezdkyně v průčelí bylo restaurováno. Na dobu vzniku budovy odkazují některé detaily – například skleněná plastika v salonku je vytvořena z původních světel kina, na oplocení dvora je prostřednictvím perforace plechu přenesena fotka ze stavby kina z roku 1958.