Autor: Lubomír Jarcovják
Iniciátor, organizátor, donátor: Zdeněk Slováček s rodinou (z Bukovan u Kyjova)
Křížová cesta byla vybudována v letech: 1999-2009
Foto: STUDIO TOAST / Libor Stavjaník, Dušan Tománek
Křížová cesta
Zdeněk Slováček
První myšlenka na vybudování Křížové cesty mě napadla již před rokem 2000. V 90. letech jsem uskutečňoval plenéry pro různé umělecké školy. Poznal jsem proto mnoho umělců a výtvarných pedagogů včetně jejich tvorby.
Zpočátku jsem uvažoval o umístění jen jednoho uměleckého objektu do prostoru okolo Bukovan. Poněvadž šlo o tvorbu v krajině, měl jsem hned jasno ve výběru autora – musel to být Lubomír Jarcovják.
Až později mě napadlo, že bychom měli společně vybudovat něco „hlubšího“ než jen jeden objekt. Od této chvíle ve mně uzrála myšlenka, že to musí být velký příběh – ten největší. Příběh, který změnil způsob života v půlce světa.
Coby tehdejší starosta jsem s tímto nápadem oslovil svého přítele, výtvarníka Luboše Jarcovjáka ze Šarov u Zlína. Ukázal jsem mu místo a on začal pracovat na návrzích. Toto zadání pro něho nebylo jednoduché. Byl si velmi dobře vědom složitosti úkolu, na němž ztroskotalo mnoho umělců. Věděl, že pokud se dílo zdaří a podaří dokončit, ovlivní to jeho další tvorbu na mnoho let, ne-li do konce života.
Pozemek pro Křížovou cestu jsem vybral na rozhraní katastrů tří obcí – Bukovan, Ostrovánek a Nechvalína. Požádal jsem zastupitelstva těchto obcí o udělení souhlasu k výstavbě. Bohužel tehdejší představitelé Bukovan se záměrem zásadně nesouhlasili. Zastupitelstva Ostrovánek a Nechvalína vizi podpořili.
Protože jsem chtěl svoji myšlenku uskutečnit za každou cenu, koupil jsem jako soukromá osoba pozemek naproti kapličky zasvěcené svaté Anně. Nachází se v těsné blízkosti původně navrhované trasy, ale již v katastru obce Bohuslavice. S Lubošem a několika kamarády jsme ve svém volném čase začali budovat. Luboš se vždy stěhoval do mojí rodiny. Nebylo jednoduché pokaždé skloubit technické a stavební potíže s naším časem.
Po víc jak devítiletém úsilí se Křížová cesta stala skutečností a dílo bylo koncem roku 2009 dokončeno. Věřím, že ten, kdo Křížovou cestu navštíví, projde, chvíli postojí v rozjímání – najde klid a pokoru v této uspěchané době.
(Převzato z knihy: Lubomír Jarcovják – Křížová cesta / Bukovany)
Publikováno ve Stavbě č. 3/2010
JARCOVJÁKOVA ZASTAVENÍ U BUKOVAN NA KYJOVSKU
Pavel Netopil
Důležitost pevných bodů na zemi po cestě pohybujícího se člověka je symbolicky i věcně nezpochybnitelná. Kulturní krajinou pak obvykle nazýváme tu krajinu, jejíž body a příběhy k nim tanoucí jsou již obecně čitelným mentálním majetkem, tedy obecně vzato: formální i společenskou pokladnicí lidstva.
V historii člověka má symbolická cesta iniciační charakter a to bez ohledu na stanoviska náboženská, kulturní či umělecká anebo docela jiná. Pokaždé je však účel cesty vázán na nové poznání, které by mělo pomoci měnit lidský život k lepšímu. Křesťanství katolického baroka nám ve středoevropské krajině zanechalo četné příklady symbolicky opakovaných Křížových cest, které se stávaly „živými příklady vykoupení se člověka skrze Pána Ježíše Krista“. Avšak již mnohem dříve konaly své svaté cesty do Palestiny a později třeba do Compostely celé zástupy křesťanů podobně, jako muslimové mají povinnost cestovat do Mekky. Máme však i příklady světských cest, tzv. kavalírských, studijních a v současnosti např. stipendijních a pobytových…
Současně sekularizovaný člověk často představuje typ vykořeněného spotřebitele mu cizích potřeb a jejich nástrojů, pod jejichž tíhou nelze ustát vlastní rozměr vzpřímené polohy. Spirituálně chápaná vertikalita je zdrojem lidské síly ale i pokory před silami, které lidský život přesahují. Má duchovní rozměr, bez kterého je čas nám určený jakoby plochý…
Nelze mi bezezbytku rekonstruovat pravděpodobné úvahy pana Zdeňka Slováčka, který vznik současně nové Křížové cesty u sochaře a tvůrce materiálových instalací Lubomíra Jarcovjáka inicioval. Nad vsí stála a stojí nevelká výklenková kaple sv. Anny. V její blízkosti chtěl někdejší starosta Bukovan, této moravské dědinky v přátelsky vlnící se krajině pod patou Ždánického lesa s vinohrady, ovocnými sady, poli a remízky, iniciovat vznik nového uměleckého projektu; vlastními slovy – „velký příběh – ten největší. Příběh, který změnil způsob života v půlce světa“.
Na velkém příběhu a svém koncepčně nejrozsáhlejším díle začal Luboš Jarcovják pracovat před více než deseti lety. První figurativní návrhy nahradil formou mu více vlastní, abstrahovanou elementárními tvary do těles ve zobecňující geometrické formě. Abstrahovanému tvaru podřídil i jednotlivé kompozice všech zastavení. Tvarování v litém, nijak povrchově šlechtěném betonu a prvky ze železa a umělé pryskyřice podřizoval čitelné jednoduchosti základních geometrických prvků: kruhu, čtverce a rovnoramenného trojúhelníku. Zdánlivě jednoduše tak pracoval s tíhou či prázdnotou možných objemů v možných průnicích fyzicky pozitivních i prázdných pohledů; zprvu v modelech si zkoušel působivost konstrukcí a jejich stupňovaných sil objemů. Práce postupovaly pomalu, podle finančních možností. Vícekrát se muselo dílo přerušit, neboť prostředky na realizaci chyběly. Vždycky však, jakoby zázrakem, se mohlo v postupném lití betonových sloupů a překladů pokračovat dál; pomocníci se střídali: někdy studenti, přátelé, jednou spolu pomáhali i jakýsi „kunsthistorik“ a velice úspěšný gynekolog, který se nebál ponořit své ruce do ostrého písku masy betonu.
Zrodu zastavení předcházely i nemalé bolesti, neboť původní záměr umístění a návaznosti ke kapli sv. Anny docela nevyšel.Tehdejší bukovanský starosta Slováček vybral pro Křížovou cestu parcely na rozhraní katastrů tří obcí: Bukovan, Ostrovánek a Nechvalna. Zatímco obecní zastupitelé Ostrovánek a Nechvalna stavbu podpořili, domácí z Bukovan cestu odmítli. Vyřešení patové situace bylo pak stejně privátní, jako celá realizace Křížové cesty. Pan Slováček vybral v blízkosti plánované trasy (naproti kapličky svaté Anny) pozemek jiný, tentokrát v katastru obce Bohuslavice. Pozemek v kopci na kraji pole a lesa sám koupil a věnoval k realizaci velkého díla, velkého příběhu…
Realizace čtrnácti zastavení Křížové cesty Luboše Jarcovjáka (1962, Zlín) představuje výjimečný krajinný, umělecký i společenský počin, který má zejména v našem často hroceném sekularizovaném světě pozitivní konotace domácího patriotismu. Sympatická je rovněž již vydaná umělecká publikace o Jarcovjákově cestě v grafické úpravě Zdeňka Macháčka s fotografiemi Libora Stavjaníka a Dušana Tománka – STUDIO TOAST. Vedle autora Lubomíra Jarcovjáka, iniciátora projektu Zdeňka Slováčka z Bukovan u Kyjova a editora publikace Tomáše Ježka z Uherského Hradiště přispěli do ní básníci Ivan M. Jirous a Pavel Petr, uměleckohistorickými texty pak: Václav Mílek, Ivan Neumann a Ludvík Ševeček.
stavenistem blize k bohu