Krajská knihovna v Pardubicích

Fotogalerie ke článku (16)

1 PP

1 NP

2 NP

3 NP

4 NP

Řez podéný

Řez příčný

Celá fotogalerie (16)

Rekonstrukce a dostavba objektu č.p. 79 na Pernštýnském náměstí
Investor: Pardubický kraj
Zhotovitel dokumentace: Spojprojekt Praha, a.s.
Autoři: Aleš Papp, Milan Vít, Magdalena Pappová
Hlavní inženýr projektu: Prokop Holý
Spolupráce na interierech: Pavel Šlejhar, Filip Kándl
Generální dodavatel: VCES, a. s., odštěpný závod PREMING
Realizace: 2003-2005
Celkové náklady: 74 672 tis. Kč
Foto: Radovan Boček

Autorská zpráva
Dům č.p. 79 stojí na západní straně Pernštýnského náměstí, tedy v samém srdci historického jádra města Pardubic. Má charakter řadového městského domu s hřebenem sedlové střechy kolmým k náměstí. Přiléhá oběma boky k sousedním domům, dvorní prostor byl před zahájením stavebních prací volný, zakončený štítovou stěnou objektu Komerční banky od architekta Gočára. Cílem rekonstrukce a dostavby domu č.p. 79 bylo rozšíření ploch stávající krajské knihovny, sídlící v sousedních objektech č.p. 77 a 78 o další prostory nutné pro její provoz.
Řešení rekonstrukce a dostavby objektu krajské knihovny je rozděleno na dvě provozně propojené části — historický objekt a zcela novou dvorní vestavbu. Budova č.p. 79 je historicky velmi cenná, památkově chráněná. Proto základním principem řešení bylo v co největší míře obnovit původní prostory, členění jednotlivých místností, portály a především původní centrální schodišťový prostor. Snahou bylo co největší uvolnění celého půdorysu, odstranění nevhodných úprav, které byly prováděny ve druhé polovině 20. století a minimalizování zásahů do stávajících historických konstrukcí.
Návrh dostavby byl veden ideou přirozeně integrovat nový objekt do stávající historické zástavby, zároveň ale vytvořit moderní soudobou architekturu. S rekonstruovanou částí č.p. 79 je dostavba propojena dvoupodlažním traktem. Vnitřní prostor této části stavby je prosvětlen prosklenou stěnou orientovanou k jihu, k pobytovému atriu. Severní hranici novostavby tvoří zachovaná historická zeď, jejíž existence výrazně ovlivnila architektonické řešení dostavby.
Nový vstup do krajské knihovny, která je ve výsledku tvořena třemi městskými domy, byl přemístěn do objektu č.p. 78, odkud se ze společné recepce vstupuje do obou sousedících objektů. V přízemí rekonstruované budovy č.p. 79 navazuje na recepci oddělení informačních technologií s internetem pro veřejnost, schodišťová hala a dále čítárna v nové části, ze které je navržen průchod do stávající knihovny. První patro je jak ve staré, tak v nové části zcela určeno pro dětské oddělení. Ve druhém patře již obě části nejsou propojeny. V historickém objektu jsou umístěny kancelářské prostory knihovny, v nové budově jsou v tomto podlaží depozita. Z kancelářských prostor a z prostoru schodiště v nové budově je realizováno obslužné propojení se stávající knihovnou.
Třetí patro v historické části je obsazeno badatelnami, v nové budově jsou opět depozita. V prostoru střechy — ve čtvrtém patře novostavby je strojovna TZB. Nově vybudované podzemní podlaží pod novostavbou je určeno pro depozitář. Gotické sklepy historického objektu navrhujeme využít jako výstavní prostory.


Krajská knihovna Pardubice
VLADIMÍR KRÁTKÝ

Když jsem jel do Pardubic, měl jsem za to, že stavba i má kritika bude na oblíbené téma „novostavba v historickém prostředí“. K domu jsem přicházel odzadu: Vidím nápadnou opravenou starou zeď, horizontální linku a podezřelou geometrickou hmotu s pultem. Říkám si, to je asi ono, zamlouvá se mi to, otázka kontextu mě přitom ani nenapadla.
Autoři neměli možnost, a tedy ani pokušení předstírat silnou myšlenku a nalézt jednoduchou formu, která řekne vše. Museli přijmout řadu daností z okolí, museli navázat na existující a fungující část knihovny, na frontu fasád. Koncept je spíš složitý než jednoduchý, a vlastně to nevadí. Při pohledu z náměstí vidíme měšťanské domy nevybočující z řady; nic nám neříká, že se jedná o knihovnu. Prostě, kdo to ví, ten to ví, a kdo to neví, přečte si to. Autoři si dovolili jen decentní a přitom velkorysý vstup z pískovcových bloků.
Největší zážitek mi přinesl prostor schodiště ve staré budově a potom prostor čítáren ve spojovacím článku, hezkých momentů je ale více. Schodiště vložené do starého domu coby samostatná věc je architektura sama. Nevadí, že zamýšlený pohledový beton nevyšel, stěrka namísto něj ho nahradí; je to bez trápení a působí to civilněji. Čítárna s přilehlým dvorem je skutečně vydařeným prostorem, brilantní práce se světlem, chytrá konstrukce s vloženým stropem, zvládnutý vztah ke staré zdi. To, že nad čítárnou sedí blok depozit, nemusí být pro každého příjemný pocit, musí věřit statikovi a materiálu. Ptal jsem se autorů, proč mají do depozitáře rozměrné okno. Odpověděli, že ničemu nevadí, a že ho tam tak trochu potřebovaliâ?¦â?¦ chápu, akceptuji.
Vstupní partie v historických domech s řetězením prostorů recepce, šatny a turniketů nepůsobí úplně přesvědčivě. Svůj díl na tom má bleskurychlá snaha zaměstnanců si pracoviště zútulnit. Signální červený recepční pult pod hodinami z prodejny suvenýrů vychází oslaben. Vnitřní zařízení — typová i atypická část — je příjemné, kvalitní a nenápadné. Základní stoly vyrobené na míru jsou pěkné a fortelné, kulatý konferenční stolek odvozený ze systému tak vydařený není. Suterén těží z historie, staroba umí své. Vložená geometrická podlaha z pískovcových desek a přístupové schodiště už architekty tak lacino nepřišly.
V projektech z poslední doby bývá chápána knihovna jako box na informace. Tato myšlenka je pak metaforicky vyjádřena jednoznačnou formou, prezentuje se ve městě jako ušlechtilý kubus se sofistikovaným povrchem. Knihovna v Pardubicích se chová jinak. Nesnaží se ukazovat jako instituce, ale jako kus města. Umím si představit, že by tam někdy mohla být třeba hospoda s tanečním sálem anebo divadlo.


Publikováno ve stavbě č. 4/2005