Liberecká botanická zahrada staví unikátní pavilon pro lekníny

Liberecká botanická zahrada je nejstarší svého druhu v zemi. O její otevření se v roce 1895 zasloužili členové Spolku přátel přírody. Na začátku měla hlavně zásobovat město zelení, v roce 1930 tam vyrostl první skleník a o téměř 30 let později také první mořské akvárium v zemi. Dnes nabízí botanická zahrada v devíti skleníkových pavilonech na ploše 3000 metrů čtverečních přes 8000 exotických rostlin a pyšní se několika unikáty, jakými je třeba pět nejstarších kamélií v Evropě či největší průřez zkamenělým kmenem, který se kdy našel v Česku.
 

Nový pavilon bude pro návštěvníky velmi atraktivní, uvidí vedle sebe tři největší leknínovité rostliny na světě. Stěny nádrží budou ze silného skla a hladina bude v úrovni pasu. „Návštěvník bude mít pocit, že stojí ve vodě mezi lekníny,“ poznamenal ředitel zahrady Miroslav Studnička. Skleník umožní i večerní prohlídky, protože gigantická viktorie královská, jejíž list může v přírodě dorůst až třímetrového průměru, kvete pouze v noci.
 

Pavilon leknínů doplní skleníkový komplex postavený podle návrhu architekta Pavla Vaněčka v letech 1995 až 2000. Svým uspořádáním komplex připomíná seskupení rostlinných buněk a představuje 13 různých botanických témat. Nový pavilon má stejného autora a bude ve stejném duchu, ale nižší. Bude stát samostatně v těsném sousedství expozice mokřadní flóry, ke které podle Studničky organicky patří. „Navíc se ukázalo, že jsou tu i nejlepší světelné podmínky,“ dodal ředitel.
 

Po 13 letech je nový pavilon první velkou stavbou v areálu a na dlouho zřejmě poslední. Další už Studnička neplánuje. „Už dnes je to největší skleníkový areál přístupný veřejnosti v republice. Je dvakrát větší než slavná Fata Morgana v Praze, máme největší počet bazénů a vodních ploch,“ uvedl Studnička. Ročně libereckým areálem projde na 50 000 lidí, kapacita je podle ředitele zhruba dvojnásobná. „Na návštěvnosti se podepsala v posledních letech krize, návštěvníků ubylo, lidé na to nemají,“ dodal.