Malá scéna

Fotogalerie ke článku (16)

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna

Malá scéna
Celá fotogalerie (16)

Rekonstrukce Malé scény, svébytné architektury mezi industriální tradicí Zlína a konstruktivismem ruských avantgardistů z roku 1937.

Adresa: Štefánikova ul., Zlín, Česká republika
Investor: Magistrát města Zlína
Původní autor: Vladimír Karfík
Autor rekonstrukce: ARW architekti, Pavel Martinek
Stavební část: AMA Architekti, s. r. o.
Projekt: 2004-2005
Realizace: 09/2005-11/2006                  
Náklady: 60 mil. Kč
Fotografie: L. Stavjanik

 
PAVEL MARTÍNEK
 

Malá scéna (Společenský dům) byla postavena v roce 1937 podle plánů architekta Vladimíra Karfíka. V době vzniku byla svébytnou architekturou někde mezi industriální tradicí Zlína a konstruktivismem ruských avantgardistů. Má proto ve zlínské architektuře ojedinělou pozici, neboť vedle Baťova pomníku a mrakodrapu to byla další stavba oproštěná od zaběhnutého schématu a vzhlížející k vzorům své doby. Prvotní podoba „odhmotněného zářícího domu pro odpočinek pracujících“ vycházela z původní náplně. Nacházelo se zde kino, v přízemí obchody a knihovna, v patře tělocvična a kavárna s kuželnou. Tělocvična a kavárna s kuželnou byly později zrušeny zřízením umělecké školy. Pro hudební školu bylo druhé podlaží přepatrováno, čímž došlo k nenávratné ztrátě prosklené fasády v prvním patře. Prostor kavárny byl rozdělen na jednotlivé učebny, velkoplošná okna nahradila menší dřevěná. V přízemí docházelo postupně k živelným úpravám obchodních ploch, knihovna byla zrušena. Kino v polosuterénu bylo provizorně a ne příliš kvalitně upraveno na divadlo.
Malá scéna má nyní díky přestavbě dva sály. V suterénu objektu zůstal zachován velký divadelní sál, jehož kapacita se z původních 340 míst zmenšila na 260. V prvním podlaží vznikl nový sál, v němž není pevný počet míst k sezení. Může tu být až 130 posluchačů.
S opravami Malé scény začalo město již před čtyřmi roky. Postupně se opravila fasáda a repasovala okna. V roce 2005 radnice zahájila rozsáhlou opravu vnitřních prostor. Zcela nová je podzemní přístavba, která slouží jako sklad kostýmů a kulis, šatny pro herce, sociální zařízení a strojovna vzduchotechniky. Přístavba je dvoupodlažní a z ulice je patrná kruhovými světlíky v trávníkové ploše. Bylo zde nutno vyhloubit kolmou jámu téměř 7 m hlubokou, přičemž byly odhaleny základy stávajícího objektu, které bylo nutno mikropilotami podchytnout. Zakládání bylo komplikováno přitížením od vedlejší hlavní komunikace a také tím, že byla výkopová jáma ve svahu čímž docházelo k jejímu častému zavodňování. Při technickém řešení způsobu založení a izolování přístavby se muselo přihlížet k tomu aby nedošlo ke změně hydrogeologických poměrů podloží původního skeletu.

Vloni proběhla rekonstrukce vlastního objektu, zahrnující divadlo v polosuterénu a nový komorní sál s divadelní kavárnou v přízemí. V přízemí se celá dispozice nově vytvářela. Jádro rekonstrukce tvoří dvě foyer vzájemně propojená původním schodištěm. Kavárna v přízemí je od foyer oddělena mobilní příčkou, což umožňuje příležitostně rozšířit plochu kavárny. Komorní sál je zamýšlen jako víceúčelový pro pořádání výstav, konferencí, různých divadelních představení a tance. Variabilitu mu dává mimo jiné celoobvodový závěsový systém, který snadno mění výraz sálu na denní nebo studiový. Zbývající část přízemí zůstala obchodní plochou. Při návrhu podoby interiéru nebylo možno vycházet z dobových dokumentů ani dílčích řemeslných prvků, neboť se do dnešní doby žádné nedochovaly. Dnešní náplň objektu zaměřená na kulturním využití je také odlišná od té původní, což souviselo s vyššími nároky na zpracování vnitřních prostor. Návrh je ve svém pojetí veden snahou po individuelní volné interpretaci interiéru třicátých let. Vychází z dobové materiálové úspornosti a kombinace retro prvků se soudobým interiérovým designem. Základní materiálové řešení je tvořeno intarzovanými teracovými podlahami, štukovými a sádrovými omítkami, lakovanými truhlářskými prvky a nerezovými konstrukcemi krytů topení a šatních pultů. Velký důraz byl kladen na plastické modelování prostoru světlem a působení barevného kontrastu mezi tmavými sály a světlými foyery.

Součástí této etapy byla rekonstrukce části obvodového pláště. Již v dřívějších letech bylo rozhodnuto o zachování břizolitové omítky na sloupech skeletu vzhledem k jeho houževnatosti. Rekonstrukce pláště se proto týkala vysprávky cihelného zdiva a konstrukcí výplní otvorů. U severní fasády se navázalo na předchozí rekonstrukci industriálních tabulkových oken, nově bylo vytvořeno celé jedno okno z původních křížových profilů. Štítové fasády objektu byly sjednoceny, v přízemní části byly podle fotografických předloh vyrobeny repliky původních dveří. Jižní fasáda s výlohami byla vytvořena zcela nově. Vzhledem k funkčním požadavkům bylo použito ditermálního zasklení do profilů s dimenzí identickou s původními rámy. Římsa byla rekonstruována do podoby, v níž byla pouze v původních plánech. V roce 1937 byla navržena z vysouvacích látkových markýz, nakonec však tento systém nebyl dokončen a obvod římsy byl zaplechován aniž by byly tyto markýzy demontovány. Během rekonstrukce byly nepoužité markýzy dle možností repasovány a zčásti nově vyrobeny.

Při rekonstrukci bylo nutné se technicky vyrovnat s některými problémy jako napřiklad s vlhkostí dolního sálu který nebyl původně nijak izolován. Vlhkost zde byla v rozsahu celých ploch podlah a stěn. Izolování podlah problémem nebyl, zaizolování stěn bylo ale technicky neřešitelné a muselo se přistoupit k řešení odstranění důsledků vlhkosti. Před původní stěnu byla postavena sádrokartonová předstěna jejíž dutina je odvětrávána vzduchotechnikou jinak sloužící pro sál. Obvyklým problémem u rekonstrukcí je statika, zde navíc nebyly žádné původní statické plány a výpočty. Ve své době se ve Zlíně monolitické skelety stavěly podle typového vzoru a tak je u každého objektu otázkou do jaké míry bylo obecného statického projektu dosaženo. V rámci zlepšení statických podmínek objektu byly v celém rozsahu podlaží odstraněny všechny vrstvy podlah až na nosnou konstrukci. Tyto vrstvy zde živelně vznikaly dle momentálních potřeb nájemce, v některých místech se jednalo až o 25 cm tlusté „nánosy“ podlah. Odstraněním podlah se odhalily všechny poruchy nosné konstrukce které se následně vyspravovaly sponkováním. Rekonstrukce probíhala za plného provozu umělecké školy v druhém podlaží jejíž zachování se zde předpokládá a má být předmětem budoucí rekonstrukce.


 
Zdroj: autirská zpráva, Stavba 3/2007

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*