V květnu roku 2009 zvítězil Max Dudler ve výběrovém řízení na výstavbu nového návštěvnického centra hradu Heidelberg. Základní kámen centra byl položen v létě 2010, čímž byla zahájena první novostavba na hradě po více než čtyřech stech letech. Stavba svědčí o zakotvení architektury Maxe Dudlera v historii. Současně její abstraktní podoba podtrhuje jak majestátnost, tak aktuálnost této německé kulturní památky.
Architekt: Max Dudler Architekt
Místo: zámecký areál v Heidelbergu, Německo
Klient: Spolková země Baden-Württemberg
Manažer projektu: Simone Boldrin
Spolupráce: Patrick Gründel, Julia Werner
Statika: Ingenieurbüro Schenck
Foto: Stefan Müller
Hrad a zámek v Heidelbergu patří mezi nejcennější renesanční stavby na sever od Alp. Během třicetileté války byl zčásti zničen a pak ještě vícekrát poničen. V 18. století byl zcela opuštěn. Dnes slavná ruina slouží jako muzeum, které si prohlédne ročně více než milión návštěvníků. Heidelberský hrad je jednou z nejvyhledávanějších turistických destinací v zemi a v zahraničních turistech zanechává jeho návštěva trvalý dojem.
Smyslem stavby nového návštěvnického centra je seznámit hosty se zámkem dřív, než vejdou do samotného hradu. V návštěvnickém centru je vystavena historie zámku a lidé tu dostanou orientační plán, aby jejich návštěva vlastního hradu pak byla bezproblémová.
Novostavba je umístěna vně starých obranných hradeb, u vstupní brány do hradu a do zahrady Hortus Palatinus. Pro novou stavbu byl vybrán úzký pozemek ležící mezi malým zahradním domkem a starým skladem sedel, postaveným za vlády Friedricha V. Budova stojí zády k opěrné zdi ze 17. století, která podpírá terasy horního parku. Sochařsky tvarované centrum zachovává stejné stavební čáry se svými sousedy a doplňuje a dokončuje malý ansámbl budov na prvním, vnějším nádvoří.
Z architektonického hlediska stavba zapadá do okolního historického opevnění díky své reinterpretaci prvků stávající architektury v místě. Okenní střílny například jsou zasunuté více než dva metry do zdí a opakují rozměrné otvory, které lze vidět v sousedním úložišti sedel. Okna návštěvnického centra jsou rozmístěna podle potřeb interiérů budovy a výhledy z nich nabízejí nové vizuální vazby s vstupní budovou a zahradou. Zejména populární Alžbětinu bránu lze vidět z mnoha míst v interiéru. Osazení střílen hluboko do fasády je možné díky zvláštní dispozici budovy: velký rozsah jejích vnějších zdí ukrývá množství malých vedlejších místností a schodiště. Jako kapsy (francouzsky: poches), nabízejí tyto vnitřní výklenky prostor pro vitríny, regály a posezení, zatímco střed úzkého objektu zůstává otevřený.
Pro fasádu byl použit místní pískovec z údolí Neckaru, který byl strojově nařezán tak, aby tvořil monolitickou stěnu z hrubě řezaných bloků, jejichž spoje jsou takřka neviditelné. Takto provedený detail zdiva je moderní reinterpretací historické opěrné zdi z ručně otesávaného hrubého kamene.
Na rozdíl od výrazného reliéfu exteriéru budovy jsou povrchy interiéry hladké. Velké okenní tabule jsou v jedné rovině s bíle omítnutými stěnami, stejně jsou zasazeny světelné panely do bílé omítnutého stropu. Podlaha je ze světle modrého leštěného teraca. Všechny zařizovací předměty v kapsách, dveře a další nábytek jsou vyrobeny z třešňového dřeva.
Zajištění plynulého toku velkého počtu návštěvníků bylo náročným úkolem, obsaženým v architektonickém zadání. Dudlerův návrh tento problém řeší pomocí geniální „architektonické promenády“ budovou: návštěvníci postupují ze vstupní haly až do učebny, pak na střešní terasu s pohledy na zámek shora a odtud po stávajících schodech v zadní části budovy ven; následně mohou vstoupit do hradu a podniknout vlastní prohlídku. Tak je zcela naplněn potenciál této malé stavby, která je víceúčelová a umožňuje maximální propustnost návštěvníků.
Existuje zde určitá špička české architektury, ale mně trápí ty desítky podprůměrných architektonických ateliérů , lokalizovaných hlavně v Praze. Pomocí…
Filozofů není nikdy dost. ;-) A ostatní školy (zejména ty technické) se o své studenty budou muset asi víc poprat...…
Není to moc pozitivní čtení, jakkoliv stavebně to jistě hodnotu má. Ale ptám se, jak moc potřebujeme další filozofy, když…
Nadační fond prostě odmítá připustit, že starý nýtovaný most nemůže přes veškerou snahu vyhovět potřebám současné (a tím spíš budoucí)…
Dali jste Pardubičákům něco, díky čemu moou být na své město hrdí.