Mirko Baum: Ulice na konci světa. O architektuře a jiných věcech

V okamžiku, kdy pravěký člověk učinil první pokus o přetvoření mrtvé hmoty ve hmotu nosnou, učinil tím nejen první kulturní a existenčně relevantní krok, nýbrž pravděpodobně nejdůležitější civilizační krok vůbec. Až do nedávné doby to byla především konstrukce - tj. důsledné spojování jednotlivostí ve smysluplný celek - která byla jak technickým předpokladem veškerého kulturního lidského konání, tak i zárukou „dobré a pravdivé“ formy.

Architektura je uměním a vědou zároveň, a konstrukce je jak racionálním nástrojem umožňujícím praktickou realizaci díla, tak i prostředkem k vyjádření jeho iracionálního rozměru. Akční rádius konstrukce se neodehrává pouze na stránkách technických příruček, nýbrž v širokém rozpětí mezi poznanými fakty a hypotetickou spekulací. Konstrukce v plném rozsahu svých možností je všeobecně platným tvůrčím principem ovládajícím mikrokosmos a makrokosmos poznaného světa. Pochopení tohoto principu je právě dnes, kdy architektonická tvorba se přibývající měrou vyčerpává v právě tak krátkodobých jako libovolných módních kreacích, aktuálnější než kdykoliv předtím.
Princip konstrukce je tématem deseti bohatě ilustrovaných statí, které přinášejí jak pohled na výběr z autorova díla, tak i na jeho osobní přístup k otázkám konstrukce a teorie formy.
Mirko Baum (*1944) je architekt, zakládající člen liberecké Školky a profesor na fakultě architektury technické univerzity v Cáchách.  
 

Vydavatel: Škola architektury AVU a nakladatelství KANT, K.Kerlický, 2007, ISBN 978-80-86970-51-6

Zdroj: Zpráva AVU