Muzeum současného umění, Lipsko

Dům umění, pavilon v parku, křehký prostor pro prezentaci současného umění.

Autor: AS-IF Architekten — Paul Grundei, Stephanie Kaindl, Christian Teckert

Stavebník: Galerie für Zeitgenössische Kunst — Dr. Barbara Steiner

Projekční tým: Claudia Heger, Michael Montag

Projekt: 2002 — 2003

Realizace: 2003 — 2004

Dům umění, pavilon v parku, křehký prostor pro prezentaci současného umění — to jsou všechno označení, která by bylo možno použít pro popis nového jednopodlažního objektu muzea současného umění v Lipsku od berlínské kanceláře AS-IF. Do více než 1000 m² je zde vtěsnán bohatý stavební program — výstavní prostory, místo pro workshopy a pro realizaci projektů, promítací a přednáškový sál, kavárna a veškeré potřebné zázemí.

Dům je rozšířením stávajícího objektu muzea umění, které sídlí ve starší vile skvěle adaptované pro výstavní účely Peterem Kulkou na počátku devadesátých let minulého století. Projekt vznikal za úzké spolupráce s kurátory muzea a především s Barbarou Steiner — uznávanou odbornicí na soudobé umění a od roku 2001 ředitelkou předmětné instituce.

Koncepce řešení odpovídá soudobým potřebám vystavování a muzejního provozu a je přísně podřízena základnímu účelu domu — vystavování a prezentování současného umění. Protože dnes není snadné určit, jak bude ta která instalace vypadat, je prostor navržen velmi univerzálně a variabilně. Pomocí devíti posuvných stěn jej lze snadno upravovat, vytvářet nové vazby a formovat místo pro různé typy výstav, instalací, prezentací, videoprojekcí, happeningů, akcí apod. Dělením prostorů je dále možné objekt rozčlenit až do tří samostatných expozic. Variabilnost je také podpořena osvětlovacím systémem, který je přizpůsobitelný různým potřebám a požadavkům. Posledním prvkem, zdůrazňujícím flexibilitu objektu, je soustava více vstupů, takže například kavárna s promítacím sálem mohou být v provozu dávno po skončení otevírací doby výstavního prostoru.

Dynamická výtvarná kompozice objektu, která je založena na půdorysné soustavě polygonů vytvářejících jednotlivé prostorové a funkční elementy, nabízí stále další, pokaždé nové a vždy nečekané průhledy, pohledy a perspektivy. Nikdy tak nenechá návštěvníka upadnout do letargie klasických výstavních sálů a naopak ho neustále burcuje k aktivnímu vnímání prezentovaných děl.

Zdroj: autorská zpráva, Stavba 2/2007, připravil: Jakub Kynčl