Národní divadlo

Fotogalerie ke článku (1)

Národní divadlo (zdroj: Wikipedia)

Celá fotogalerie (1)

Stavba Národního divadla byla hlavně emancipací Čechů

Položení základního kamene Národního divadla před 140 lety bylo významným krokem v touze Čechů po vlastní scéně. Neorenesanční budova architekta Josefa Zítka byla především výrazem emancipačních snah v době boje o národní kulturu. Stavba byla také součástí vlny budování kamenných divadel, která se střední Evropou přehnala mezi lety 1870 až 1914.

Jak píše ve své studii Jan Bažant z Filozofického ústavu Akademie věd ČR, tato vlna za sebou zanechávala především stavby inspirované antikou, která jednak symbolizovala paradigma kulturního centra, ale i místo, kde divadelní žánr vznikl.

Historická budova Národního divadla na pražském nábřeží je podle architekta a pedagoga Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jindřicha Smetany zajímavá tím, že nedodržuje vzorec typický pro klasická divadla. Příkladem takových budov je třeba vídeňská opera či tuzemská Státní opera Praha nebo vinohradské divadlo - vždycky symetrické stavby s majestátním průčelím.

"Z urbanistického pohledu je tady jistá míra asymetrie. Vychází z pozemku, který byl pro divadlo určen a architekt Josef Zítek se s tímto 'handicapem' dobře vyrovnal," řekl Smetana ČTK.

Dnešní stavba divadla zahrnuje práce tří architektů. Na jižní části divadelního pozemku postavil již počátkem 60. let 19. století Ignác Ullmann skromnou prozatímní budovu. Pak se stala součástí stavby definitivního Národního divadla; její vnější plášť je dodnes patrný v zadním traktu stavby a vnitřní prostorové dispozice byly zahlazeny až při poslední rekonstrukci budovy v letech 1977 až 1983.

Rekonstrukčními pracemi po požáru Národního divadla byl povolán Zítkův žák Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemní dům, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost.

V interiéru již divadlo podle Smetany odpovídá "klasickému vzorci". Jiné pražské tradiční scény jsou ale podle něj k divákovi vstřícnější, třeba prostory Státní opery Praha vidí architekt jako pro diváka příjemnější. Kapitola sama o sobě je pak vnitřní výzdoba Národního divadla, která je přehlídkou slovanské ikonografie.

Soutěže na výzdobu budovy se konaly od roku 1873, témata byla jednak v duchu novorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením pro slovanskou mytologii a pro děje Rukopisů. Obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby spojené se soudobou romantickou krajinomalbou, daly ideový základ výtvarnému projevu, který se dnes označuje jako umění generace Národního divadla.

Celou zmíněnou vlnu středoevropských divadel vznikajících na přelomu 19. a 20. století totiž kromě antické inspirace spojovaly i zcela nové rysy - zejména nacionalistická nebo lokálněpatriotická propaganda. V pražském Národním divadle byla jeho mimodivadelní funkce velice výrazná, uvádí Bažant. Divadlo se prezentovalo především jako projev jednoty českého lidu, z jehož sbírek mělo být financováno, a současně jako projev vyspělosti české architektury, sochařství, malířství i uměleckého řemesla.

Při vzniku divadla ale nešlo jen o návrat k evropským kořenům, ale i do minulosti specificky české. Pod antikizujícím tympanonem je nápis Národ sobě, jenž je povýšen na úroveň státního symbolu tím, že je zasazen mezi českou královskou korunu a znaky historických českých zemí, Čech, Moravy a Slezska, píše Bažant.

Nápis obsahově nesouvisí s klasickým architektonickým rámcem, do něhož byl vkomponován, ale s oponou pod ním. Vojtěch Hynais na ní namaloval nejen představitele českého národa sbírající mezi sebou peníze na stavbu divadla, ale i umělce a řemeslníky, kteří budovu postavili a vyzdobili.

Jsou tu zastoupeni také umělci, kteří pro Národní divadlo vytvářejí český repertoár, i ti, kteří jej budou interpretovat. Opona se tedy neobracela do minulosti, ale ohlašovala budoucnost obrozeného českého národa, do níž měli diváci jevištním portálem vstoupit.

Zdroj: Zpráva ČTK 14.5.2008

Doplněno Stavbaweb:
Národní divadlo - vlastní stránky
Virtuální prohlídka
Národní divadlo: předchůdci, historie, výzdoba, rekonstrukce a dostavba