(ČTK)
– Návrh stavebního zákona podle některých odborníků na kulturní
dědictví a akademiků výrazně omezuje ochranu kulturního dědictví v ČR.
Jako podklad pro povolení všech staveb se v něm počítá jen s dokumentací
pro územní řízení, která podle nich nepostihne všechny aspekty obnovy
památek. Pro povolení stavby by navíc podle návrhu nebylo nutné závazné
stanovisko památkářů. Odborníci to uvádějí v dopise, který dnes
zaslali premiérovi Andreji Babišovi (ANO).
„Musíme bohužel se vší
vážností konstatovat, že projednávaný návrh (…) nebezpečně zasahuje do
podstaty památkové péče a bez potřebné znalosti památkového práva a
mezinárodních úmluv, které jsou pro Českou republiku závazné, ohrožuje i
kredit ČR v zahraničí,“ uvádějí signatáři dopisu, mezi nimiž jsou
rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima, rektor Akademie výtvarných umění
Tomáš Vaněk, rektor Vysoké školy umělecko-průmyslové Jindřich Vybíral,
děkan Fakulty architektury ČVUT Ladislav Lábus, dva děkané filozofických
fakult a několik ředitelů uměnovědných ústavů českých vysokých škol.
Upozorňují
na to, že navrhované zjednodušené povolovací řízení se týká všech
staveb bez rozdílu. „Nelze stejným způsobem přistupovat ke stavbě
dálnice a k obnově národní kulturní památky,“ píšou. Připravovaná
rekodifikace stavebního práva však podle nich toto nerozlišuje a
nerespektuje základní principy péče státu o kulturní dědictví.
Vadí
jim hlavně zamýšlené zjednodušení dokumentace pro povolení stavby,
které by mělo mít podobu plánů pro dnešní územní řízení. V něm se
pracuje pouze s hrubou hmotou stavby. „Nemůže řešit otázky důležité pro
zachování kulturně historických hodnot, například restaurátorské zásahy,
postup obnovy kamenných prvků, renesančních sgrafit, štukové výzdoby
nebo potenciální kolizi při vedení elektrických rozvodů ve zdivu s
historickými nástěnnými malbami,“ uvádějí. Tyto věci s vlastníky dnes
řeší Národní památkový ústav ve spolupráci s výkonnými složkami státní
památkové péče. Podle kritiků nemůže tyto aspekty posuzovat pouze
stavební úřad v jediném povolovacím řízení, jak to zákon navrhuje.
Zákon
by měl podle předkladatelů zjednodušit přípravy staveb. „Povolovací
procesy týkající se kulturních památek a památkových rezervací ale
nezpůsobují dnešní situaci časově značně náročného procesu,
nepředstavují brzdu ekonomického rozvoje České republiky a přílivu
zahraničních investic ani nezpůsobují potíže s včasným čerpáním
prostředků z fondů Evropské unie,“ uvádějí signatáři dopisu.
Systém
státní památkové péče zakotvuje památkový zákon. V Česku platí
mnohokrát novelizovaný zákon z konce 80. let, přijetí nového v minulých
letech několikrát ztroskotalo na politické vůli. Památkový zákon se
dotýká mnoha skupin lidí, jejichž zájmy často stojí v protikladu.
Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) v tomto týdnu uvedl, že má za
sebou v rámci přípravy nového zákona jednání s kraji i s profesními
uskupeními. „Zákon se musí zjednodušit, zpřehlednit a učinit
smysluplným. V březnu by mělo jít do širší debaty znění, které by mělo
šanci ve Sněmovně získat podporu,“ uvedl. Předložit vládě by ho měl v
červnu.
Nový stavební zákon by měl zkrátit povolovací řízení u
staveb ze současného průměru 5,4 roku na jeden rok. Územní řízení,
stavební řízení a EIA se sloučí do jednotného povolovacího řízení. Měl
by vzniknout Nejvyšší stavební úřad, který bude součástí státní správy.
Návrh dál počítá s tím, že pokud se příslušný úřad nevyjádří do 30 dní,
bude platit takzvaná fikce souhlasu, tedy bude se mít za to, že úřad
souhlasí.
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Nejnebezpečnější v celém návrhu je právě fikce souhlasu. Některé dotčené orgány jsou totiž před vydáním stanoviska povinné oslovit odborná pracoviště, která se ale neřídí lhůtami podle správního řádu (např. památkový ústav, policie), ale kdyby bylo stanovisko vydáno bez jejich vyjádření, tak by se jim to nelíbilo. Takže se čeká – a to je první zdržení, za které dotčený orgán nemůže. A mimo to, který úředník by riskoval, že vydá závazné stanovisko bez vyjádření odborného pracoviště a následně bude stíhán, že se kvůli jeho stanovisku něco udělalo špatně.
Další věc je, že řada prvoinstančních pracovišť je personálně podhodnocená a je ve velkém skluzu (asi jako soudy, jen se o tom nemluví), a to je druhé zdržení, které úředníci neovlivní. Takže by před zavedením fikce souhlasu bylo nutné vyčistit stůl od restů a zcela v rozporu s vyjádřeními politiků o snižování počtu úředníku jejich počet navýšit – ale jak? Půjdou snad pomoct ministerští pracovníci?
Myslím, že by nebylo od věci, aby ministrem kultury byl kulturní člověk. Jeho bohorovnost vůči zrušení současných výškových limitů staveb v okolí historického jádra v jeho mateřslé Olomouci svědčí o opaku.
A jeho ukázněná lojality, slepota a mlčení v zájmu ochrany našeho architektonického dědictví při formování podoby nového stavebního zákona to jen potvrzuje.