Nové divadlo pro Jindřichův Hradec

Matěj Šebek, Fakulta architektury ČVUT v Praze; vedoucí práce Ing. arch. Tomáš Novotný, Ing. arch Jakub Koňata, Ing. arch. Tomáš Zmek

Tématem se stává mé rodné město Jindřichův Hradec. Chci navrhovat dům a volím úkol, o kterém se ve městě mluví už přes sto let, a mně osobně je vlastní. Stávající jindřichohradecká divadelní scéna, na kterou přijíždí soubory se svými zájezdními inscenacemi, je více tanečním sálem než divadlem. Divák, herec, mistr zvuku i rekvizitář trpí.

Zahrada bývalého františkánského kláštera je ve své historické stopě držena na zvýšené terase původními zdmi. Františkáni už ji 70 let neobhospodařují. Místo, kdysi na okraji historického centra, je dnes sto metrů od nejživějšího jádra. Právě proto je zde posledních pár let oblíbené parkoviště pro 130 aut. S klášterní zahradou se musí něco stát, s jejím dědictvím je však třeba zacházet kulturně. Revize současného stavu je zásadní.
Procházím staré podoby klášterní zahrady a objevuji strukturu elegantně reagující na geometrii pozemku. Odkazem na původní řád vytvářím nový svět za zdí, ve kterém ční dům, ukrývající divadlo se schopností otevírat se do okolí. Nová architektura jako protiváha kláštera, iniciátor aktivity v zahradě i zprostředkovatel kultivovaného/kulturního prostupu územím. Klášterní zahrada s novou dramaturgií. Stromořadí klesající k divadlu. Dětské hřiště. Důstojná lípa. Ovocný sad. Letní divadelní scéna.

Klíčem řešení divadla je pasáž spojující ulici Miřiovského s dvorem zapuštěným do klášterní zahrady. Architektura celého domu se snaží moderovat pocit uživatele – diváka. Příchod na představení ve večerním šeru od kláštera přes zahradu znamená blížit se k velkému oknu přímo do divadelního sálu. Lidé se usazují na svá místa. Následně divák sestoupí do dvora, který přechází v pasáž podél spodního foyer. Pokladny, šatny, bar a všudypřítomný klášter nad horizontem. Do sálu po schodišti středem celého prostoru. Horní foyer se dívá do ulice a klášter divák znovu objeví až ve chvíli, kdy vstoupí do sálu. Jeviště a velké okno. Těch několik významných minut před a po skončení divadelního představení, kdy se kulisou v sále stává architektura kláštera.
Divadlo bez zahrady nemůže existovat. Zahrada bez divadla nejspíš ano. Ne však v současném stavu. S klášterní zahradou se musí něco stát.

Autorská zpráva