Nový český dům

Novostavba rodinného domu New Family House
Místo Location: Velký Týnec, Olomouc
Investor Client: soukromý klient — 4členná rodina Private House for a Family of 4
Autor Architect: Pavel Nasadil
Dodavatel Contractor: svépomocí Self-built
Zastavěná plocha Built-up Area: 155,2 m²
Čistá užitková plocha Useful Area: 143,38 m²
Termín dokončení Date of Completion: 12/2003
Náklady Construction Costs: cca 2,9 mil Kč včetně vnitřního vybavení
87 900 Euro incl. internal fittings and furnishing
Fotografie Photographs: Pavel Nasadil

PAVEL NASADIL
Rok 2001. Dům ve Velkém Týnci je moje první zakázka. Střemhlav a naivně se jako student čtvrtého ročníku Fakulty architektury úkolu ujímám. Nedá se odmítnout. Obdivuji klienta, že svěřuje své úspory na bydlení nezkušenému studentovi.
Vcházím do reality a zjišťuji, že představy klientů o moderním bydlení jsou úplně jiné než mé. Na první schůzce mi ukazují obávané katalogy typových domků. Říkám si, že to se přece stává vždy. Určitou nadějí je fakt, že o svém budoucím bydlení nemají zakotvené vizuální představy. Na druhou schůzku přivážím celou svou architektonickou knihovnu a začínám klientům ukazovat i jiné možnosti. Diskuse začíná. Knihy a časopisy si prohlížejí měsíc. Poté je mi řečeno, že mám volnou ruku. Mám čas. Návrh konzultuji na fakultě v ateliéru architekta Oldřicha Hájka. Vypracování studie mi trvá více než půl roku. Konečným výsledkem je prováděcí projekt, který odevzdávám příslušnému stavebnímu úřadu na stavební povolení. Má to určitou výhodu v tom, že klient i úřad je seznámen s detaily stavby o hodně dříve než těsně před, nebo dokonce při realizaci. Ale abych nepředbíhal.
Místo pro dům je kouzelné. Okraj velké vesnice s monumentální chmelnicí. Problém je v tom, že parcela je štráfek pole. Tady by se vůbec nemělo stavět. A pokud ano, tak jak ? Aby nevznikl nějaký negativní precedent pro stavbu dalších domů. Velká zodpovědnost vůči krajině i vesnici. Navrhuji klientovi, abychom se pokusili o nový vesnický dům pro českou krajinu. Ukazuji mu plány starých domů ze skvělých publikací Jiřího Škabrady. Tradiční hmota obnovena, ale s moderním vnitřním prostorem, moderními detaily. Nemůžeme žít v 19. století a nemůžeme podporovat kýč. Dům má být prototypem vesnického bydlení a negací současné katalogové devastace krajiny.
Zpátky k archetypu.
Poté, co nacházíme s klientem společnou řeč, odcházíme na stavební úřad konzultovat. Vezu velký model 1:50, necháváme ho v kufru auta. V kanceláři si vedoucí stavebního úřadu prohlíží výkresy. Otevírá desky s územním plánem a hledá, zda-li nemáme v návrhu nějakou chybu. Dům se mu očividně nelíbí. Mlčky hledí do ÚP a přemýšlí, jak nám to zkomplikovat. Úředník poté předhazuje štos katalogů a vybízí nás, abychom si radši vybrali nějaký „normální“ dům. Trváme na svém a odvádíme ho do auta podívat se na model. S cigaretou u pusy si prohlíží model položený na střeše automobilu a schůzku ukončuje tvrzením, že tohle není český dům, a pokud nebudeme mít souhlas zpracovatele územního plánu, tak nám ho nepovolí. Ptám se proč, vždyť dům splňuje podmínky územního plánu (střecha je přesně 30stupňová a dům je jednopodlažní s podkrovím), odpověď nedostávám.
Zpracovatelka územního plánu proti našemu domu nic nemá, dává nám zelenou.
Prováděčku podávám v červnu klientovi z vlaku, odjíždím na dva měsíce do Indie. V září, celý natěšený, přijíždím do Velkého Týnce na první návštěvu. Dům roste rychle. Stavbyvedoucí je skvělý chlapík. A ouvej, něco nesouhlasí. Okna v přízemí jsou širší, a to o několik decimetrů! Adrenalin stoupá. Klientovi to prý poradil prodejce oken. Světlá výška přízemí je o jeden modul (25cm) nižší. Poradili mu to prý zedníci, nepotřebuje přece tak vysoké stropy. S tím už se nedá nic dělat, ale to s těmi okny klient uznává a nechává je přizdít do původního rozměru. Kuchyň bude taky jinak, poradila to prý manželce klienta pracovnice kuchyňského studia. Nevýhoda, že jsem student a ne vážený pan architekt, se ukazuje jako opravdu velká nevýhoda. Každý přece architektuře rozumí více.
Přes všechny problémy je nakonec dům postaven téměř přesně podle plánů. Hmota domu má být pokryta horizontálně drážkovaným štukem pískové barvy. Z ekonomických důvodů jej ale nahrazuje bílý štuk. Stavba je teď více „moravská“ než česká.
Koncept domu tkví v poskytnutí neutrální bílé dvoupodlažní obvodové slupky s pravidelným rastrem otvorů, která umožní klientovi flexibilně koncipovat interiér. Dle potřeby může prostor rozdělit podlahou, stěnami, jádry, nebo jej může ponechat volný. V tomto případě je vnitřní prostor volným plánem se vsazenými kubusy toalet a koupelen. Vymezují jednotlivé prostory. Jediné pevné dveře jsou do těchto místností. Cesta domem se vine z předsíně do otevřené obytné haly s kuchyní a po otevřeném schodišti pokračuje do podkroví (výška pozednice 2 m). Cesta končí v tiché uzavřené části s ložnicemi dětí.
Uzavřenost domu ze severní strany vůči volné krajině a chmelnici je vyvážena otevřeností všech obytných místností k jižní zahradě. Jižní stěna funguje jako akumulační a poměry otvorů vůči plné ploše jsou přizpůsobeny tak, aby se úzký dům v létě nepřehříval. Vztah k Olomouci potvrzuje dům nízkým panoramatickým oknem na západ, jehož výška je přizpůsobena sedícímu člověku. Odtud se medituje, pozoruje západ slunce, krásné město a klášter Svatý Kopeček.
Konstrukčně je objekt navržen pro stavbu svépomocí. Světlé rozpětí obvodových stěn 4,5 metru umožňuje realizaci vlastními silami, s malými a lehkými stavebními dílci. Malé rozpětí nevyžaduje příčné zavětrování krovu. Nejsou zde táhla. Prostor je otevřen do bílé špičky.
Podle poslední návštěvy v červnu 2004 soudím, že se čtyřčlenné rodině v domě žije dobře. Paní si libuje v tom, že vůbec nemusí nahoru, protože má vše v přízemí. Ráda sedí na vyhřívané podlaze ve vysoké obytné hale. Chtěla by začít malovat. Starší syn a mladší dcera si užívají soukromí svých pokojů, rodiče jim tam vůbec nechodí. Snad jsem jim jen mohl udělat stejné pokoje, aby se nehádali, který je lepší.