O památkovou ochranu ročně přijde 20 až 30 nemovitostí

(ČTK) – Ministerstvo kultury (MK) ročně zruší památkovou ochranu dvou až tří desítek nemovitostí. Byť se rušením ochrany zabývá méně často než jejím udílením novým objektům, ročně posoudí a ukončí až 80 žádostí o to, aby stát památkovou ochranu odňal. A asi ve třetině případů žádostem vyhoví. Mezi důvody figuruje i veřejný zájem, v extrémním případě to, že majitel památku zboural. Nyní MK posuzuje, zda zůstane chráněný železniční most v Praze pod Vyšehradem, který chce majitel kvůli špatnému stavu nahradit novým.

Dopravní stavby patří při posuzování k těm nejkomplikovanějším, řekl v rozhovoru s ČTK ředitel památkového odboru MK Jiří Vajčner. Památková péče by ale podle něj neměla řešit otázky dopravy nebo životního prostředí, jak tomu dnes často je.

Železniční most, který spojuje Výtoň se Smíchovem, spravuje Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Na základě studie projektantské firmy Sudop navrhla větší část mostu kvůli zrezivělé konstrukci odstranit a vybudovat jeho kopii. Most je pro dopravu zavřený skoro rok. MK si vyžádalo posudky pražské pobočky NPÚ a památkového odboru pražského magistrátu. „Určitě tato odborná vyjádření nebudeme mít dříve než za měsíc. A pravděpodobně budeme žádat další stanoviska,“ naznačil Vajčner délku řízení, které má k rozhodnutí o případném sejmutí památkové ochrany vést.

Důvody, proč majitelé žádají o zrušení ochrany své nemovitosti, jsou v zásadě dva. Buď si vlastník není jistý, kdy a za jakých okolností byla památkou prohlášena, případně zpochybňuje, že by památkou měla být. V druhém případě čistě požaduje, aby byla ochrana sejmuta. Jednoduše definovat, kdy se památková ochrana objektu odejme, podle Vajčnera nejde. Vyjádření, že objekt pozbyl hodnot, pro které byl chráněn, se vztahuje vždy ke konkrétní památce, může mít mnohé podoby a v krajních případech znamená i to, že nemovitost již neexistuje. Seznam zrušených prohlášení je na webu MK stejně jako seznam nově zapsaných památek.

Zabránit tomu, aby vlastník o památku nepečoval, či ji dokonce zboural, podle Vajčnera nepomůže sebelepší zákon; stačilo by důraznější uplatňování stávajícího, který počítá i s milionovými pokutami. „V trestním zákoníku je napsáno, že se nesmí krást nebo vraždit… přesto se to děje,“ říká s nadsázkou. Za špatnou péči o památku lze uložit sankce a pokuty – to je starost výkonných orgánů památkové péče, nikoli MK. I přes relativně vysoké pokuty dnes ale občas památka z povrchu zemského zmizí.

„Pachatele odsoudíte, památce ale život nevrátíte. Ať už je památka odstraněna legálně či nelegálně, musí se zrušit prohlášení o její ochraně,“ uvedl. Pokud by si totiž na místě odstraněného objektu někdo postavil nový a dům by měl třeba stejné popisné číslo jako ten zaniklý, byl by stále zapsán jako památka, což by neodpovídalo skutečnosti.

Důvodem zrušení památkové ochrany je někdy veřejný zájem. Příkladem je památkově chráněná usedlost obehnaná zdí s bránou těsně hraničící se silnicí. Protože vede ke škole, bylo potřeba vybudovat chodník, který by zasáhl i za bránu; v takovém případě MK odňalo část ochrany, brána se posunula a zbytek usedlosti je dále chráněný.

Jako negativní příklad vnímá MK odstranění pražského stadionu na Štvanici. Magistrát s odvoláním na veřejný zájem nechal památkově chráněný stadion strhnout okamžitě s tím, že stavba je ve stavu, kdy ohrožuje životy lidí. „Nelze nadřazovat hodnotu památky nad hodnotu života,“ konstatuje Vajčner.

___

Most se za památku prohlašuje hůře než dům, říká památkář
(ČTK) – Posuzování případné památkové ochrany mostů je složitější a náročnější než u jiných nemovitostí. Stavby, které jsou součástí dopravní infrastruktury, neslouží přednostně obdivu kolemjdoucích, ale své funkci. U mostů z druhé poloviny 20. století pak, stejně jako u domů z této doby, hraje roli použitý materiál. Nejen, že často neodpovídá projektu, ale hlavně stárne, řekl v rozhovoru s ČTK ředitel památkového odboru ministerstva kultury Jiří Vajčner. Památkáři u mostů více než u jiných staveb musejí brát v úvahu jiné aspekty než samotnou kulturněhistorickou kvalitu a překračují podle něj rámec své působnosti.

Jeho odbor odmítl prohlásit za památku Libeňský most, za což někteří odborníci bojovali. Ministerští památkáři uvedli, že má své architektonické kvality, ale jeho stavebně technický stav podle nich nedovolil památkovou ochranu udělit. „Pokud jsou mosty starší, byly dimenzované na dopravu, která byla v Praze v době jejich vzniku,“ připomíná Vajčner.

MK právě posuzuje památkově chráněný železniční most pod Vyšehradem, neboť jeho majitel chce ochranu sejmout, aby mohl most nahradit novým. Zatím není známé, jak a kdy MK rozhodne. „Problém je to, že památková péče má být regulátorem dopravy,“ říká Vajčner. To se podle něj děje ve chvíli, kdy z obavy před přestavbou či demolicí mostu přijde na MK návrh na jeho prohlášení památkou – a úředníci se jím ze zákona musejí zabývat.

Posuzování dopravních staveb podle Vajčnera přesahuje působnost MK. Pokud rozšíření kolejí brání třeba dvoumetrový propustek, aktivista podá návrh na jeho prohlášení za památku, mělo by být možné od počátku říci, že je třeba zajistit bezpečné cestování, a nikoli strávit měsíce prací nad posuzováním pravděpodobně bezvýznamné drobné stavby, míní Vajčner. „Pracujeme pod obrovským tlakem, vždycky jsme špatní – pokud prohlásíme, máme kritiky, pokud neprohlásíme, tak zas jiné … neexistuje dobrý výsledek,“ říká k práci památkářů na MK.

V případě vyšehradského mostu je podle něj problém v zanedbání údržby. „Výkonné orgány památkové péče vlastníkovi údržbu nenařídily. Neuložily ani sankci. Už v době, kdy se most za památku prohlašoval, byl dlouhodobě neudržován. Nyní musíme hodnotit stav, jaký je teď,“ říká.

Kromě zanedbané údržby hraje velkou roli zejména u mostů z druhé poloviny 20. století materiál. I kdyby býval byl použit kvalitní beton, postupně dožívá a je nebezpečný, protože praská.

Stejný problém podle Vajčnera je s dalšími stavbami z téže doby. Domy z 60. až 80. let mají své zastánce z řad laické veřejnosti, která MK kritizuje za to, že jim věnuje málo pozornosti. Na památkové ochraně těchto staveb se neshodnou ani odborníci. „Stavební produkce byla poměrně nekvalitní. A ne každá taková stavba je dokladem doby, MK by mělo prohlašovat jen ty nejvýznamnější,“ říká Vajčner.

K takovým podle něj patří vysílač na Ještědu, dům manželů Šrámkových v Praze na Můstku nebo obchodní dům Máj; zatím nepravomocně MK prohlásilo za památku obchodní dům Kotva. Odmítlo ale prohlásit třeba budovy Transgas, kde podle Vajčnera převážil problém s napojením stavby na okolí, nebo dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, který podle MK architektonicky výjimečný nebyl.

Osudy staveb z druhé poloviny 20. století se podle Vajčnera nemají řešit přes památkovou péči, ale přes územní plánování či stavební zákon, který také říká, že chrání urbanistické a architektonické hodnoty. Stavby vznikly v době, kdy jejich provoz financoval stát. Dnešní majitelé je nechtějí opravovat a často je obtížné najít jim novou náplň. „Dochází jim životnost a nemůže každá taková stavba být muzeem,“ upozorňuje Vajčner.

Uklidnění situace mezi památkáři a zastánci poválečné architektury podle něj nepomůže úprava zákonů. „Je to o aplikaci stávající legislativy. Nelze taxativně vymezit, kdy MK může či nemůže něco prohlásit. Vždycky bude výjimka. Systém správního řízení je dobrý, výkyvy ani na jednu stranu nejsou,“ míní ředitel ministerských památkářů.