Architekt Gahura objekt památníku redukoval na tři základní materiály zlínské architektury — beton, ocel a sklo. Měly spolu s kompozicí stavby vyjadřovat zvláštnosti Tomáše Bati: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus, prostotu, poctivost a pravdivost. Provedení standardizovaného skeletu jako sloupové síně a zároveň otevřeného trojlodí, proměnlivá výška prostoru a rozptýlené přirozené světlo přiblížily oproštěný zlínský konstruktivismus k sakrálním stavbám starověku i středověku, aniž by bylo užito historických tvarů. Přispělo k tomu i důsledné vertikální pojetí stavby. Gahura to zdůvodnil tím, že účel stavby je ideový, a takto dosaženou vertikalitou, osvobozením od tíhy země a jednoduchostí jednosměrného členění průčelí vyjadřuje památník Baťovy vlastnosti.
Památník byl postaven bez jakéhokoliv technického i hygienického zázemí — byl vlastně skleníkem bez vytápění, přívodu vody a toalet. V 50. letech byl přestavěn na koncertní sál a uměleckou galerii, čímž zcela zanikly jeho architektonické kvality. Jméno Tomáše Bati mělo být vymazáno z paměti.
Důsledná obnova původní podoby památníku, připravovaná 18 let, směřovala znovu k jednoduchosti a redukci všeho postradatelného vybavení, které je dnes v budovách obvyklé. Provozní, technické a servisní prvky a prostory jsou umístěny mimo památník. Hlavním smyslem objektu je návštěvníkův prožitek prostoru, světla, zastavení času a zklidnění. Protože je památník mezinárodně ceněnou památkou moderní architektury, kladl projekt obnovy vysoké kvalitativní nároky na provedení vlastní obnovy a pro řadu stavebních prvků volil restaurátorské postupy, obvyklé při péči o památky nejvyšší kategorie. Vzhledem k výraznému postavení památníku v urbanismu Zlína je objekt zároveň světelnou dominantou města. Případné využití pro pietní a společenské akce nebo interiérové výstavní instalace bude vždy přizpůsobeno ideové a architektonické podstatě památníku a asketickým podmínkám jeho vnitřního prostředí. Dominantou interiéru je nová maketa letounu Junkers F 13.
Autorská práva
Foto: BoysPlayNice
Investor: Město Zlín (obnova památníku) ve spolupráci se Zlínským krajem (zázemí v budově gymnázia) a Nadací Tomáše Bati (maketa letounu Junkers)
Autor stavby: František Lýdie Gahura
Architekt obnovy stavby: TRANSAT architekti – Petr Všetečka; spolupráce Karel Menšík, Alena Všetečková, Petr Daniel
Zastavěná plocha památníku: 680 m2
Užitná plocha: 1592 m2
Obestavěný prostor: 9200 m3
Projekt obnovy Památníku Tomáše Bati byl včetně recenze Petra Šmídka publikován v časopise Stavba č.2/2019, str. 36–41
To je ale hnus, naprosto zničená stavba, za tohle doufám jednoho dne půjde někdo sedět.
Takže ploty z tújí vyšly z módy a místo nich přichází bambus?
Povedený projekt 👍 Takových realizací by mohlo vznikat víc.
Kaskády Hranice jsou skvělým příkladem toho, že i bytová výstavba může mít kvalitní architekturu, promyšlený urbanismus a příjemný prostor pro…
Architektura musí souviset s místem, nikoli místo s architekturou. Proto jakékoli stavby umožňující realizaci na různých místech nejsou ARCHITEKTUROU.