Obnova roubenky

Rekonstrukci malé zemědělské usedlosti, kterou tvoří chalupa se stodolou, pojal architekt Pavel Rada jako návrat k původnímu stavu. Dispozice se ze stavby dala vyčíst, nové trámy jsou přiznané, ale starých stavebních prvků se podařilo zachovat dost.

Památkově chráněná roubenka se stodolou v CHKO Žďárské vrchy je dokladem typického lidového stavitelství v této lokalitě. Podle datování dřeva provedeného v průběhu rekonstrukce se prokázala doba jeho kácení v letech 1800 a 1830. Před zahájením obnovy byl objekt více než deset let opuštěný, zchátralý a hrozila jeho zkáza. Do roubení a konstrukcí nebyly až na výjimky provedeny nevratné zásahy, proto bylo možné stavební historii zmapovat a odečíst z konstrukce původní dispozice. Obnovena tak byla průchozí síň, která roubenku dělila na hospodářskou a obytnou část. V hospodářské části jsou nyní koupelna a ložnice, obytné části dominuje již nedělená světnice a další ložnice. Stodole byla ponechána hospodářská funkce.
 „Původní dispozici jsme poznali z konstrukce, ta je u roubenek jednoznačná. Stavební změny byly čitelné právě podle roubení. Nové trámy jsem nekamufloval, jejich novost je přiznaná a na konstrukci je vidět, co je původní a co nové. Toho původního se ale podařilo zachovat poměrně hodně,“ říká architekt Rada

Poškození stavby
Na Vysočině se roubenky zvenčí i zevnitř omítaly; říkalo se tomu kožich, zřejmě to byla účinná teplená izolace. Dřevo ale nemohlo dýchat, pod omítkou se také držela vlhkost. Stropy byly černé, protože byly natírány volskou krví. Pravděpodobně zčernaly i proto, že v místnosti nebyla těsná kamna a kouř se držel pod stropem. I navzdory takové „impregnaci“ se musely stropní trámy včetně záklopu vyměnit. Na prkenný záklop se totiž dávala vrstva jílu, a jakmile se neopravovanou střechou do stropu dostala voda, trámy hnily. Kromě toho nebyly roubenky nijak izolovány od zemní vlhkosti, takže hnily také spodní trámy, které se ukládaly přímo na kamenný sokl stavby.

Způsob obnovy
Autor rekonstrukce zvolil přístup spočívající v tom, že chtěl chátrání dřevěnky zastavit, ne jen zpomalit, jak to někdy prosazují památkáři. Jeho cílem bylo stavbu uvést do stavu, ve kterém přečká další dlouhá léta jako připomenutí lidového stavitelství. Musel proto zvolit poměrně razantní způsob rekonstrukce, ale tak, aby se zachovaly původní konstrukce. První položkou rozpočtu byla práce geodeta, který celou konstrukci zaměřil. Výsledkem byly údaje o všech rozměrech trámů a konstrukcí. Následovala práce na projektu pro stavební povolení, i tak ale architekt věděl, že se projekt bude přizpůsobovat u vlastní realizace podle toho, jak se konstrukce budou odkrývat.
Při obnově použil některé současné stavební materiály a technologie – například spárování vně i uvnitř je provedeno hlínou stejně jako vnitřní omítky. Dožilé konstrukční prvky roubení a krovu byly buď vyjmuty a nahrazeny kopií ze stejného materiálu nebo vyřezány a nastaveny.
Mezi původním základem a okolní zeminou je vzduchová mezera. Voda v této lokalitě bude v základech vždycky a na tomto místě je vody hodně – architekt Rada se proto rozhodl, že ji pokud možno co nejlépe odvede a odvětrá, aby netlačila na izolační konstrukce. Při realizaci spodní stavby byla konstrukce roubení celé stavby spolu se střechou zvednuta. Spodní stavba a izolace podlah se pak provedly nově. Po doplnění roubení byla konstrukce položena na vyztužený kamenný sokl spojený s původním kamenným základem. Na střeše roubenky je nyní šindelová krytina, u stodoly jsou betonové šablony.

Postup prací
Začalo se od střechy, osekaly se také omítky – našla se tak místa původních zaroubených příček, také otvor jednoho z oken byl nově vyříznutý a větší než ostatní okna. Stavbu bylo třeba doroubit a konstrukčně sepnout. „Začali jsme od komína, udělali jsme nový čtyřprůduchový, do kterého ústí topení a větrání základů a kanalizace. Krov jsme rozebrali na jednotlivé části, všechny jsme napřed očíslovali. Poškozené části se pak nahradily a zachovalé použily znovu. Na opravený krov jsme vraceli i část původního prizmového laťování. Konstrukce krovu je tedy v původní tesařské podobě. Na střeše byl starý eternit a pod ním shnilý dehtový papír, který ležel na původních šindelích. V nové podobě je střecha ze šindelů,“ upřesňuje Pavel Rada.
Když se vyměňovaly venkovní i vnitřní trámy, bylo nutné všechny roubením spojené konstrukce zvednout tak, aby se mohly vyjmout shnilé spodní trámy a nahradit se novými. Celá stavba se tedy o několik centimetrů nadzvedla a podepřela. Zavěšena byla na náhradním skeletu ze sloupků, takže vlastně levitovala ve vzduchu. Zachovalé konstrukce trámů se pak zavěsily pomocí popruhů ke stropním trámům, které už byly vyměněny a postupně se k nim podvěšovaly trámy nové.
„Stavělo se odshora dolů; pokud bychom postupovali opačně, tak bychom se nepotkali. Tato technologie stavění nám umožnila vytáhnout a nahradit obvodové trámy, na kterých stavení leželo a mohla se udělat nová skladba podlahy s izolací a vyztužit zevnitř sokl. Nechtěl jsem ale původní kamennou konstrukci soklu celou bořit a nahradit. Sokl byl řemeslně pěkně vystavěn a měl svůj osobitý výraz, toho kamení se dotýkaly dvě stě, možná tři sta let staré ruce a byla by škoda to zničit.  Z vnitřní strany jsme tedy kamení odebrali a celý sokl vyztužili betonem. Na vyspravený sokl jsme pak zpátky celou roubenku položili,“ vzpomíná architekt.

Staro-nová podoba chalupy
Roubenka nyní slouží pro přechodné bydlení. Ve světnici je nový kachlový sporák, topí se v něm dřevem. Když se roztopí, vyhřeje celý prostor. Roubenku je ale nutné temperovat i v nepřítomnosti obyvatel – k tomu slouží systém elektrického stěnového a podlahového vytápění. Tam, kde jsou podlahy z půdovek, je topení v podlaze. V místnostech s podlahami z prken je topení pod omítkou ve stěnách soklu. Každá místnost je regulovaná vlastním termostatem, v době nepřítomnosti se nastaví temperování, které se vypne, jakmile se zatopí v kamnech.
Novým prvkem je v roubence koupelna, vestavěná do původní konstrukce. Pro sprchu autor použil sklo v kombinaci s celoplošným materiálem na bázi Corianu.

-vis-