První zmínka o pozemku pochází z roku 1495, kdy byla část
obecního gruntu prodána rybáři Duchkovi. Další až z roku 1590, kdy je již
vedena zahrada s domem jako majetek mydláře Jiřího Komínka. Pro samostatně
stojící dům s mansardovou střechou se zejména od 90. let 20. století vžilo
pojmenování Werichova vila. Větší či menší část svého života tu prožily i další
osobnosti české vědy a kultury: v letech 1798 – 1803 filolog a zakladatel
slavistiky abbé Josef Dobrovský, v letech 1929 – 1940 historik umění, znalec
Prahy a přední pracovník památkové péče Dr. Zdeněk Wirth. Po válce zde kromě J.
Wericha žil v letech 1948 – 1968 básník a překladatel Vladimír Holan.
Renesanční jádro domu tvoří sklepy, část přízemí a západní
polovina patra. Dendrochronologický průzkum ukázal, že se dům stavěl ve dvou
fázích, nejprve kolem roku 1510, později v letech 1616 – 1619. Zásadní proměnou prošel při přestavbě podle
projektu architekta Ignáce Palliardiho z roku 1803, při níž byl v přízemí
rozšířen východním směrem o podloubí, v patře byly zvětšeny obytné místnosti.
V rozporu s projektem, který předpokládal zachování valbové střechy se
štítovými vikýři, byla realizována mansardová střecha s obytným podkrovím na
západní straně.
V rámci prvního číslování v letech 1770 – 1771 obdržel dům č. 323, později, po
roce 1805 obdržel čp. 501, které si podržel dodnes.
Historie domu je spojena s vlastnickými převody pozemků části ostrova Kampa. Po
Jiřím Komínkovi se dům dostal do majetku rodiny Schoenfeldů, která mimo jiné
spojila dříve oddělené menší pozemky v okolí vily (Malá a Velká Komínkovská
zahrada) do tzv. Schoenfeldské zahrady (1725). V polovině 18. století prodává
poslední z rodiny celý dům i se zahradou Nostic-Rieneckům. František Václav
hrabě Nositc-Rieneck, který do té doby upravoval rodinné statky na levém břehu
Čertovky, započal s velkorysým plánem na pozvednutí a rozšíření zahrady,
stavební dílo ale dokončil až jeho syn, František Antonín Nostic-Rieneck. Ten byl
jmenován nejvyšším purkrabím a především se stal významným zastáncem českého
království před centralistickými záměry Vídně. V jeho službách působil mimo
jiné Josef Dobrovský, který vyučoval jeho čtyři syny a v domě bydlel na
konci svého života v letech 1798 – 1803. Podobu vily z této doby zachycuje
veduta Prahy a plán stavitele Palliardiho, který dům významně přestavěl. Stav
po provedené přestavbě z počátku 19. století je zachycen na tzv. Juttnerově
plánu z roku 1815 a Sacchetiho vedutách z roku 1817-1822. Věrné vyobrazení domu
poskytuje také Langweillův model Prahy z let 1826 – 1837. Poslední významnou
adaptací vily, která od roku 1918 přechází do vlastnictví státu, byla přestavba
podkroví pro Dr. Wirtha podle plánů architekta Bohumila Hubsmanna.
V průběhu druhé světové války se měla Kampa stát cvičištěm nacistické mládeže.
Z tohoto důvodu byly zbořeny zdi vymezující šlechtické zahrady, s výjimkou části
zdi s branou při severní straně vily. Po válce se do vily nastěhoval Jan
Werich, který zde bydlel až do své smrti v roce 1980, v letech 1948-1968 žil v
přízemním bytě Vladimír Holan.
Rekonstrukce 2013 –
2017
Objekt byl značně poškozen při povodních v roce 2002, záměr obnovy byl
projednáván několik let, současná podoby vily je výsledkem investice Městské
části Praha 1. Práce byly zahájeny v
roce 2005, následně ale přerušeny s cílem připravit program, který by vilu
zpřístupnil veřejnosti. Spolu s rekonstrukcí vily byl upraven i přilehlý
pozemek, který se stal součástí Parku Kampa. Rekonstrukce byla vedena snahou
oživit příběhy tohoto magického domu, plného energie a emocí, vnitřní síly a
napětí. Důraz jsme kladli na vyznění původních renesančních, ručně upravovaných
povrchů, které jsou doplněny řadou drobných současných detailů ze skla, kovu a
dřeva.
Renesanční suterény jsou ve své textuře ponechány v čistě bílé barvě, podtržené
dlažbou z přírodních cihel kladených atypicky na svislo v parketovém vzoru.
Úpravy přízemí byly vedeny snahou přiblížit složitou stavební historii domu.
Původní malá rybárna je čtvercovým, centricky osvětleným prostorem s prkennou
podlahou, hlavní vstupní prostory jsou stejně jako historické schodiště z
pískovce, zatímco někdejší salla terena vytvořená při rozšiřování objektu podle
projektu Ignáce Palliardiho má podlahy z litého terazza. Klenuté stropy byly
doplněné vertikálami ze skla, v prostoru je neformálně rozmístěn drátěný bílý
mobiliář. Ten je i pojítkem interiéru a exteriéru vily, je totiž určen i k
umístění v zahradě. Inspirací pro prvek propojující křehký e éterický prostor
vily se zahradou se staly poetické fotografie Josefa Sudka z 50. let minulého
století. Přízemí vily je dispozičně vymyšleno tak, že umožňuje provozně oddělit
salla terenu a ve večerních hodinách i nadzemní podlaží a využívat tak sociální
zázemí vily pro letní scénu vytvořenou na dvoře směrem k Čertovce, veřejnosti
přístupnou zahradou od mostku Nosticovy zahrady. Rozhraní obou pater je
realizováno jako skládaná mříž v portálu schodiště, tvořená z liter se jmény
nejvýraznějších obyvatel vily a texty z jejich děl.
První patro, nebo chceme-li piano nobile sídla Nosticů, je charakteristické
enfiládou prostor směrem k Vltavě a dřevěnými výplněmi ve světle šedých tónech.
Celé patro opticky spojuje a rozšiřuje podlaha s geometrickým rastrem ze dvou
druhů dřeva. Univerzální prostor pro přednášky a výstavy na půdě Werichovy vily
je současně prezentací sanovaného krovu a restaurovaného renesančního
schodiště. Nově zpřístupněné patro provází i nenápadný detail výplní z
ocelových lanek, „pavučin”, které plní funkci zábradlí a předělů.
Všechny části vily jsou autenticky osvětleny, část světel je určena k prezentaci
architektury, část byla navržena jako univerzální systém osvětlení expozice.
Fotografie vily i zahrady jsou pořízeny krátce po dokončení rekonstrukce na
jaře 2017. Následné stavební a
interiérové úpravy, expozice i vnitřní vybavení jsou dílem Nadace Jana a Medy
Mládkových, která Werichovu vilu převzala do užívání v červnu 2017.
Autorská zpráva
Autor: TaK Architects – Marek Tichý; spolupráce Jana
Přibylová, Klára Tichá, Magdalena Kurfürstová
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…
Za zbourání a přesunutí kulturní památky a zničení panoramatu s Vyšehradem chráněným Unescem, by SŽ měla být potrestána.