MK zveřejňuje pouze výsledky řízení o prohlašování věci za kulturní památky, která mohou trvat i mnoho měsíců. Aktuálně znovu posuzuje soubor budov Transgas na Vinohradské třídě v Praze, stavby z počátku 70. let 20. století. Majitel je chce nahradit novými. MK je za památky neprohlásilo, po odvolání se stavbami zabývá rozkladová komise ministra a výsledek by měl být znám na konci dubna.
Další významnou stavbou z doby mezi druhou světovou válkou a rokem 1989, jejíž případnou památkovou ochranu ministerstvo již přes rok řeší, je karlovarský hotel Thermal. Jak ČTK řekla mluvčí MK Simona Cigánková, řízení bylo na podzim přerušeno na základě žádosti účastníka řízení, protože chtěl doplnit podklady pro rozhodnutí. „Přerušili jsme řízení na 90 dní a v polovině února bylo správní řízení obnoveno,“ uvedla.
Loni v listopadu bylo zahájeno řízení o prohlášení pražského obchodního domu Kotva za památku. Ze srovnatelných objektů ze stejné doby je za památku prohlášen obchodní dům Máj v Praze. Obchodní dům Ještěd v Liberci od stejného architektonického studia SIAL ale ochranu státu nedostal a byl demolován kvůli novostavbě. Další známou stavbou, která již byla demolována, je pražský hotel Praha. Před pár týdny byla zbourána automatická telefonní ústředna v Dejvicích – podílel se na ní architekt Václav Aulický, jeden z autorů Transgasu i žižkovské vysílací věže.
Majitelé veřejných staveb z druhé poloviny 20. století argumentují tím, že odpovídají době svého vzniku a jejich provoz je neúnosně nákladný. Na stavby z této doby ale nemají shodný názor ani odborníci; zachránit je může pouze případné prohlášení za kulturní památku, které činí ministerstvo kultury. To ale podle některých odborníků na architekturu i památkovou péči přistupuje k ochraně staveb z let 1945 až 1989 selektivně.
Úřad tvrdí, že stavby posuzuje zodpovědně. Historik Rostislav Švácha ale upozornil, že od roku 2007 neprohlásilo MK za památku ani jednu poválečnou stavbu. Podle odborníků mizí celá jedna architektonická vrstva – v době, kdy už je odborná veřejnost schopna její kvality docenit.
Autoři podnětu na prohlášení Parkhotelu kulturní památkou argumentují tím, že patří k vynikajícím ukázkám pozdního modernismu v architektuře 60. let na českém území a představuje špičku české hotelové architektury. „Objekt se řadí k prvním stavbám, které se po letech socialistického realismu a období konzervativního výtvarného étosu přiklonily ke svobodnější modernistické architektuře, kterou Československo proslulo v meziválečné éře,“ uvedla Brůhová.
Související články:
Rekonstrukce PARKHOTELU PRAHA 15.4.2015
V případě Parhotelu asi není o čem diskutovat. Tento objekt si památkovou péči za svoje nesporné kvality (a to včetně interiérů) stejně jako tomu bylo v případě obchodního domu Máj. Nicméně skutečnost, že podobná památková péče má být poskytnuta obchodnímu domu Kotva od manželů Machoninových je právě ukázkou trapnosti, protože se jedná o nekvalitní konfekční architekturu z doby před padesáti lety, která nebyla ničím jiným než přitroublou variací na tehdy tak módní obchody na západ od našich hranic. Na tomhle obchodním domě je navíc zcela dobře ukázáno, jak nemá vypadat podobné zařízení zevnitř (nepřehledné, vnější |vyšpekulovaný tvar je v rozporu s účelem stavby) a vnějšek se bije s okolím, kam se vůbec nehodí. Nakonec manželé Machoninovi, kteří |vyhráli| soutěž se vyznačovali mimořádnou neschopností respektovat místo a je legrace, že ti, kteří dnes tak bojují za zachování těch úžasných |starých| a |cenných| staveb nejsou schopní ani pochopit, jak dneska architekti onoho |genia loci| respektují a zohledňují. Jinou ukázkou tvorby tohoto manželského tandemu je onen hotel Thermal ve Varech, o kterém se dá říct to samé. No hlavně že si Machoninovi při realizaci stavby měli čím obložit svůj vlastní rodinný barák tuším na Hřebenkách.