Fotogalerie ke článku (9)
Celá fotogalerie (9)Elegantní, jednoduchý a samozřejmý.
Autor: Birk und Heilmeyer. Freie Architekten — Liza Heilmeyer (*1975), Stephan Birk (*1975)
Stavebník: Ernsting’s Bau und Grund, Coesfeld-Lette
Spolupráce: Pfeiffer Ellermann Preckel Architekten und Stadtplaner BDA
Soutěž: 2004 (1. cena)
Projekt: 2005 — 2006
Realizace: 2006
Adresa: Campus Ernsting’s family, Industriestrasse 1, Coesfeld-Lette, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
Elegantní, jednoduchý a samozřejmý — tak by se dal nazvat objekt hromadných garáží, poslední přírůstek v areálu firmy Ernsting’s family.
Ernsting’s family je oděvní firma, zabývající se hlavně výrobou dětské konfekce z pleteniny. Sídlo společnosti je ve vestfálském Coesfeld-Lette a na tváři jejího areálu se podílela řada významných architektů. V letech 1983-1984 zde Bruno Reichlin, Fabio Reinhard a Santiago Calatrava vystavěli distribuční centrum. Po více než deseti letech přidal Johanes Schilling nové distribuční centrum (1996) a v letech 2000-2001 zde vzniklo centrum služeb od Davida Chipperfielda. Po krajinné stránce se o celý areál stará belgický zahradní architekt Peter Wirtz.
Do této situace byla v roce 2003 vypsána soutěž na výstavbu hromadných garáží pro 500 vozů, která měla vyřešit neudržitelnou situaci statické dopravy v areálu, kde pracují především ženy z širokého okolí.
Soutěž vyhráli dva mladí architekti Liza Heilmeyer a Stephan Birk — oba v té době pracující v londýnské kanceláři Normana Fostera. Jejich návrh je dokonalou odpovědí na místo, funkci i konstrukci.
Dům na hranici mezi výrobním areálem a běžnou předměstskou zástavbou rodinných domů se sám stal hranicí, která je nenásilná a svou podstatou vytváří jemný přechod mezi dvěma rozdílnými funkcemi. V celkovém vyznění hraje podstatnou roli fasáda z dřevěných hranolů 4x10 cm osazených s rozestupy 9 cm, takže z různých úhlů se jeví různě uzavřená. Princip fasády, který pro soudobou architekturu rehabilitovali v druhé polovině devadesátých let Carlo Baumschlager a Dietmar Eberle (např. dva bytové domy na Mitterweg v Innsbrucku nebo sídlo firmy Sirch v bavorském Böhen), je zde využit bezezbytku s omračující lehkostí a samozřejmostí.
Objekt o celkovém rozměru 17,4x127,12 m je složen ze dvou symetricky převrácených částí, mezi něž jsou situována dvě hlavní ocelová kaskádovitá schodiště. Dopravní jednoduchost řešení má až učebnicový charakter. Parkuje se přímo na šikmých rampách, které díky délce objektu mají velmi příjemný sklon 3,2 %. Podobně cirkulace aut, kdy obousměrná jsou pouze slepá ramena v nejnižší a nejvyšší části objektu, je velmi přehledná, srozumitelná a provozně jednoznačná.
Stejně tak konstrukce budovy je jednoduchá a samozřejmá — ocelové sloupy a překlady vynášejí prefabrikované železobetonové dílce.
S trochou nadsázky by šlo říci, že na této stavbě může s potěchou spočinout jak oko statika či dopravního inženýra, tak oko architekta.
U Hostivaře jsem podobný problém nezaznamenala, spíš u Pankráce, ale opraveno, děkuji za upozornění.
Design by neměl být samoúčelný. Bytový architekt by měl vědět, co od dveří chce, Jestli něco skrýt, nebo jestli ukázat…
Krásný byt, ale nemůžu si pomoct, vnucuje se mi představa fronty před jediným WC, kdyby všech 6 lidí, kteří tam…
Tady nebyl problém jen se základy, tady museli určitě prskat i pokrývači.
Ať si říká Ústav pro jazyk český co chce, ale alibisticky připustit, že Florenc je TEN, je stejně hloupé, jako…