PAVLA MELKOVÁ: POEZIE JE JAZYK BUDOUCNOSTI
Přednáška s debatou a představení knihy
Vnitřní čas
proběhne v úterý 8. října od 18.00 v Desfourském paláci, Na Florenci 21a v Praze.
„Chudý není ten, kdo málo vlastní, ale ten, kdo málo vidí.“ (Radka Denemarková)
Náš svět se vzdaluje od humanistických zásad. Chceme-li toto směřování
reálně ovlivnit, je třeba zabývat se prakticky konkrétními tématy,
směřujícími k činům. Společenskými, ekologickými, sociálními,
kulturními, ekonomickými, politickými. Činům ale předchází
myšlení. A změnám v konání předchází změna myšlení.
Abychom chtěli a dokázali něco změnit, musíme nejprve vidět, cítit a chápat svět okolo nás i sami sebe.
Abychom mohli konat společně, musíme viděné, cítěné a chápané chtít i umět předat lidem a s lidmi sdílet.
Aby ostatní našemu sdělení porozuměli, musíme hledat pravdivý a srozumitelný jazyk.
Současnost je přeplněná hlasitou řečí, která nic nesděluje. Jazyk
z velké části ztratil svojí pravdivost a s ní i váhu a sdělnost. Stále
víc se stává nástrojem manipulace, kde se slova odpojila od svého
významu a zastupují zneužitým jazykem zfalšovanou realitu.
Zároveň většina lidí už není schopna nebo ochotna číst ani poslouchat texty delší, než je formát zpráv na sociálních sítích.
Jak tedy najít jazyk, který dokáže předat viděné, cítěné, myšlené a
zároveň, byť třeba nerad, akceptovat realitu čtenáře a posluchače
dneška? Který umí být stručný, a přitom nerezignuje na plnost obsahu a
podstatu sděleného?
Myslím, že jedním z takových jazyků může být poezie. Poezie, označovaná
dnes za přežitek minulosti, produkt nepraktického snění, nepřiléhající k
pragmatickým a technokratickým tématům doby.
Sama jsem ale naopak přesvědčená, že poezie může být uměleckým jazykem budoucnosti.
Protože je jazykem našeho rozhovoru s vlastním nitrem, se světem okolo
nás, s druhým člověkem. Jazykem redukovaným na mez podstaty. Způsobem,
jak prohlubovat schopnost vidět, cítit, ale i myslet. Je lékem na
přemíru i bezobsažnost. A to vše budeme myslím čím
dál tím víc potřebovat.
Anotace ke knize Vnitřní čas
Pavla Melková, Michal Škoda
Nová
sbírka poezie Pavly Melkové je propojena s autorskými deníky výtvarníka
Michala Škody. Autoři nás společně provádějí cestou skrze obrazy
vnímání
prostředí našeho života. Procházíme časem a prostorem každodennosti.
Pocit, který v nás prostředí vyvolává, vytváří obraz v naší hlavě. Není
to už obraz reálného místa, ale prožitku z něj. Ten se stává součástí
našeho vnitřního prostoru a propojuje se s krajinou
duše.
Slova
poezie jsou obrazem, výtvarný obraz je poezií. Nabízejí nám jazyk
prožívání místa, jazyk propojení našeho vnitřního prostoru s ním, jazyk
zákoutí
duše. Jeho čtení i vytváření prohlubuje citlivost a schopnost
porozumění okolnímu světu i sobě samým. A možná dokáže být i jazykem –
lávkou dorozumění člověka s člověkem.
Vydalo nakladatelství Archa v českém a anglickém originále, jako svou stou a stoprvní publikaci. 152 stran. Zlín 2019.
Edice poezie svazek 9.
www.nakladatelstviarcha.cz
https://ctyridny.cz/program-2019/poezie-je-jazyk-budoucnosti/
podle podkladů pořadatele
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Dobry den,mate prosim jeste v nabidce ronde block? Dekuji Sindelarova
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…