Přehlídka diplomových prací

Ojedinělá Přehlídka diplomových prací, kterou již 16. rokem pořádá Česká komora architektů, zná vítěze. Do prestižní soutěže se letos přihlásilo 84 studentů z celé republiky. Pětičlenná porota shledala necelou stovku prací jako nezvykle vyrovnanou a o výsledcích diskutovala dlouhé hodiny. Nakonec ocenila šest studentů ze čtyř vysokých škol, tři ocenění jsou přitom absolventi Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Po jednom ocenění si odnesla Fakulta stavební ČVUT v Praze, Fakulta architektury z brněnského Vysokého učení technického a pražská UMPRUM.
Žádná práce se od počátku hodnocení neprofilovala jako jasný vítěz, všechny projekty tedy byly podrobeny kritické diskusi. Odborná porota zastoupená třemi architekty (Petr Janda, Jaromír Kročák a Jan Magasanik), krajinářskou architektkou (Eva Wagnerová) a teoretikem architektury (Jakub Potůček) nejprve zúžila okruh posuzovaných projektů – z necelé stovky přihlášených projektů vybrala 34 návrhů, které postoupily do druhého kola.
„Když se zpětně zamýšlím nad tím, co všechny práce spojovalo a bylo jim bytostně vlastní, musím říci, že Rostislav Švácha měl, vlastně stále má, pravdu, když tvrdí, že české architektuře vládne étos přísnosti. Právě ona česká přísnost byla společným jmenovatelem letošního ročníku Přehlídky diplomových prací,“ shrnuje 16. ročník soutěže Jakub Potůček.
Zatímco stálicí předešlých ročníků byly spíše vizionářské projekty, letos porota vsadila i na práce vycházející z běžných zadání, s nimiž se většina architektů ve své praxi potýká. Ty komisi zaujaly svou propracovaností, která by si mnohdy nezadala ani se zkušenějšími architekty: „Projekty vykazují pozoruhodnou míru kvality, ať už přímo či nepřímo ovlivněnou osobností školitele,“ připomíná Jakub Potůček. 

První cenu a Hlavní cenu společnosti Goldbeck získala absolventka FA ČVUT Eva Rosenová za projekt bydlení vyššího standardu v ulici Na Zatlance. Přestože je bytový dům poměrně častým zadáním, jeho výsledná podoba je dnes málokdy zcela v intencích architekta. Do hry vstupuje záměr investora a jeho finanční motivy. Projekt studentky Michala Kuzemenského si přitom pohrává s ideou bytového domu bez tohoto zatížení, což dle poroty jednoznačně přispělo ke kvalitě a komplexnosti řešení.

Druhým oceněným projektem je Základní škola v Květnici z pera Kateřiny Šebestové, rovněž absolventky z ateliéru Michala Kuzemenského z FA ČVUT v Praze. Porota ocenila především citlivý přístup autorky k dané lokalitě a zužitkování předností tohoto místa, odrážející se například v zakomponování rybníku do areálu školy.

Třetí příčka náleží Andree Šrolové (FA VUT v Brně, vedoucí práce Jan Mléčka) za projekt Být v krajině, v němž autorka do prostředí čedičových lomů umisťuje architektonické objekty. Jako inspirace jí posloužily barokní krajinné kompozice na území Jičínské kotliny.

Zvláštní cena společnosti Cegra putuje do rukou Ivy Matějovské za aktuální téma Konverze železniční opravárenské haly nádraží Bubny v Praze. Budoucnost významného industriálního komplexu, který se jeho vlastník po sejmutí památkové ochrany rozhodl zbourat, je velmi nejistá. Jednou z šancí na záchranu podobných objektů přitom může být jejich konverze. O životaschopnosti tohoto konceptu se přitom můžete přesvědčit právě ve studii Ivy Matějovské.

František Vorel, jenž získal Zvláštní cenu Českých center, se ve svém diplomním projektu WOODY – Kondominium pro New York věnuje tzv. vertikální farmě v prostředí proslulé High Line. Navržená budova ukazuje možnosti pěstování potravin v rámci bytové stavby ve městech. Kromě zelené střechy se student Vladimíra Sitty z FA ČVUT zabývá rovněž možnostmi pěstování potravin na fasádě domu.

Čestné uznání porota udělila Janu Drškovi za Cestu sedmi kostelů. Projekt z prostředí středních Čech si klade za cíl oživit některé zanedbané lokality a obnovit tradici poutních míst. Absolvent pražské UMPRUM z ateliéru Jana Šépky vytyčil trasu, která nepřímo propojuje 14 obcí od Plaňan až po Nymburk.

V pražském sídle České komory architektů jsou studentské práce vystaveny až do 10. listopadu 2015. V následujících měsících budou návrhy, jež postoupily do 2. kola, vystaveny i na zúčastněných vysokých školách. Stejně jako v uplynulých ročních pokračuje virtuální galerie na www.diplomy.cz, kde jsou zároveň uveřejněny všechny oceněné práce předchozích ročníků Přehlídky. V Kanceláři ČKA je zároveň k dispozici i katalog výstavy.

Autorské zprávy a hodnocení poroty
1. cena: EVA ROSENOVÁ, Bydlení vyššího standardu v ulici Na Zatlance
FA ČVUT, Ing. arch. Michal KUZEMENSKÝ
Blok je rozčleněn na čtyři domy, které si směrem do ulice udržují přísnou linku. Naopak jejich zahradní stranu definuje měkká plynoucí linie, která obepisuje dvůr a otevírá jej do parku. Parcela je orientována severním směrem do zeleně, přesto je dvůr osluněn a provětrán díky členění uliční fasády na jednotlivé objekty. Nárožní část parcely vyzdvihuje specifičnost místa – prostor je ponechán volný, dává nadechnout téměř stoletým lipám. Návrh zachovává motiv hodnotného vstupního předprostoru. Analogii reakce na specifické podmínky najdeme i v okolí. Zástavba zde není tvořena přesnými bloky, ale ponechává si rozvolněnější charakter.
Návrh reaguje na přísnou architekturu z 30. let 20. století a pro Smíchov typické domy postavené v neostylu. Inspirací jsou sousední nárožní domy. Dekorativní i funkční prvek zábradlí je až banálně reprodukován. Vybrané ornamentální zábradlí je vnímáno jako symbol vznešenosti a buržoazie. Balancování mezi banalitou kýče a kvalitním prvkem dekoru je vyváženo hrubou fasádou z betonové omítky a přesným usazením hmot.
Společným vstupem je náměstí s lipami a brankou, odkud se každý přes dvůr a zahradu vydá ke svému domu. V pozadí je vidět část zahrady ve svahu s altánkem na kopci. Cestou mineme společenskou místnost, dětské hřiště, soukromé zahrádky přízemních bytů a vstoupíme do osvětleného prostoru schodiště. V přízemních patrech na úrovni ulice Ostrovského se nacházejí pronajímatelné prostory. Podzemní garáže jsou umístěny přímo pod domy a jsou napojeny na komunikační jádra.
Základním aspektem příčných bytů je jednoduchá linka průhledu města a zahrady a jejich západovýchodní orientace. Výška domů odpovídá na situaci v okolí spolu se snahou o vysokou kvalitu bydlení, kterou nabízejí střešní byty. Návrh umožňuje flexibilitu dispozic a horizontální i vertikální propojování menších bytů.

Hodnocení poroty: Bytový dům je věčné téma a v praxi se s ním setká zřejmě každý architekt. Ovšem málokterému se poštěstí projekt vypracovat jen podle vlastních představ. Zejména v dnešní době, která z něho učinila nástroj zisku a estetiku podrobila marketingovým pravidlům. Jak krásný bytový dům může být, ujme-li se jeho projektu architekt a věnuje-li mu péči, kterou si zasluhuje, ukazuje práce Evy Rosenové. Prostřednictvím zvoleného řešení se autorce podařilo zvýšit obytný komfort většiny bytů a setřít hranici mezi privátní a veřejnou sférou. Porota oceňuje tyto sociologické aspekty, díky nimž je možné budovat a upevňovat sousedské vazby a sounáležitost, bez nichž se skutečný domov neobejde. Na studii jury dále zaujala mimočasová, dalo by se říci „nestylová“ estetika inspirovaná jak strohou architekturou protějšího činžáku z 30. let, tak ušlechtile prostým moderním klasicismem bratří Perretů. Na rozdíl od nich se ale rozhodla průčelí provedená v umělém kameni ozvláštnit dekorativními prvky. Jejich pojetí i práce s nimi porotu fascinovaly, mimo jiné také proto, že prostřednictvím nich dala vale loosovskému pohrdání ornamentem.

 
2. cena: KATEŘINA ŠEBESTOVÁ, Základní škola v Květnici
FA ČVUT, Ing. arch. Michal KUZEMENSKÝ
Květnice – obec v suburbanizačním prstenci kolem Prahy. Počet obyvatel vzrostl za posledních 15 let téměř dvacetkrát. Občanská vybavenost? Žádná. Co obci chybí nejvíce? Škola.
Hledám školu inkluzivní, pro děti z různých zázemí. Školu umístěnou na rozhraní staré a nové zástavby, školu u rybníka. Hledám odpověď na problematické prostředí satelitní zástavby. Definuji nový střed obce.

V Květnici stálo na začátku století jen pár desítek domů. Jádro obce tvořila náves s rybníkem a zvoničkou. Okraj vesnice lemovala stromořadí, okolní krajinu tvořily louky a pole. Během velmi krátké doby se vesnický ráz obce změnil v příměstské satelitní sídlo. Došlo ke srůstu obcí Květnice a Sibřiny, které tak ztratily identitu. Přestože od roku 2001 vzrostl počet obyvatel ze 120 na téměř 2,5 tisíce, nebyla dosud postavena jediná stavba občanské vybavenosti.
Ve středu obce, na rozhraní staré a nové zástavby, se nalézají dva strategické pozemky. Jedním z nich je areál bývalého statku, druhý je nezastavěný a nachází se před zmiňovaným statkem. Na tuto parcelu umisťuji centrum obce s radnicí, zdravotním střediskem, obchody a službami. Pozemek statku chápu jako klidnější, s přímou vazbou na rybník. Proto by tu mohla stát škola. Celkovým konceptem je vytvoření pevného místa – nového centra pro všechny obyvatele Květnice. Školu chápu jako jednu z nejdůležitějších budov v obci. Měla by to být snadno zapamatovatelná budova s pravidelným rastrem velkých oken. Vizualita školy vychází z konstrukčního systému, železobetonový skelet zajišťuje potřebnou flexibilitu. Dům je omítaný.

Klíčové pro mne bylo zachování hodnot utvářejících charakter místa. Jedná se především o půdorysnou stopu statku, průchodnost směrem k rybníku, stromořadí nesoucí historickou stopu hranice vesnice a dominantnost rybníka. Škola navazuje na již existující hospodářský statek, jeho dvůr využívá jako předprostor. Škola tvoří půdorysné U, tedy dvůr, který je otevřený směrem k rybníku. Školní dvůr je srdcem domu, je vyvýšen oproti hladině rybníka, takže je z něho výhled přes hřiště a silnici na rybník a starou část obce. Směrem do dvora jsou také orientovány široké přestávkové chodby, vně učebny, samostatně stojí tělocvična, která bude využívána i veřejností.

Hodnocení poroty: O tom, že projektu mateřské a základní školy musí architekt věnovat maximální pozornost a péči, není pochyb. Své o tom vědí ve Skandinávii i v německy hovořících zemích, kde je úroveň těchto staveb tradičně na výši. Je proto potěšující, že autorka si tuto skutečnost uvědomuje a škole přikládá význam mnohem větší, než obvykle plní. Projekt totiž pojala jako nositele estetických kvalit a také jako dílo urbánně i sociologicky sjednocující dva odlišné světy – organismus původní obce se satelitní výstavbou. Z tohoto důvodu situovala budovu do nejkrásnějšího místa se symbolickým podtextem, samého srdce obce, které, jak už tomu u českých vesnic bývá, charakterizuje (mimo jiné) vodní hladina.
Návrh, jak napsal Petr Janda, „krásně využívá potenciálu místa s až archetypálním vztahem základní konfigurace školy s dvorem otevřeným k prostoru rybníka, využívajícím ponechání neukončené hrany iluzorního horizontu a chytře zapouštějícím hřiště v trajektorii výhledu pod jeho úroveň“. Výsledek tak v „sobě snoubí civilnost vesnické školy (hmoty) s klasickou vážností školy městské (solidní monumentalita fasád), s atributy dotýkajícími se skoro až podstaty architektury, jíž je genius práce s prostorem…“.

 
3. cena: ANDREA ŠROLOVÁ, Být v krajině
FA VUT Brno, Ing. arch. Jan MLÉČKA, Ph.D.
Již od nepaměti ovlivňoval člověk prostředí kolem sebe. Přetvářel divokou přírodu na krajinu kulturní. Tento proces byl silně ovlivněn středověkým budováním městských struktur a završen úplnou kolonizací českých zemí v době baroka. V tomto období vznikly na území Jičínské kotliny dvě úžasné barokní krajinné kompozice. První, velkolepou – manýristickou/raně barokní, vytvořil Albrecht z Valdštejna na ose Veliš–Valdice se srdcem v centru Jičína. Druhou, pozdně barokní, citlivě navazující na hodnotu míst, komponoval rod Šliků (čtyři drobné kaple).
Dnes už nemáme jednotný styl, jak tomu bývalo v minulosti, a taky už nepodléháme panovníkovi, který by rozhodoval o našich krocích… Jsme svobodní a máme hmotný dostatek. Žijeme v době podporování individualismu a různorodosti. To nám dává volnou ruku, ale taky komplikuje rozhodování. Naší každodenní krajinou je spíš město, ne vesnice, jak tomu bývalo dřív. Krajinu, která zbyla za periferií, už nekomponujeme, ale konzumujeme. Vztah se stal jednostranným. Proto při pohledu na 300 let trvající zásahy lidí – místa stále stejně silná a charismatická – mi vyvstává otázka co zůstane po nás.

V krajině Jičínské kotliny jsem vytipovala sedm čedičových lomů: Veliš, Dubolka, Houser, Železný, Zebín, Čeřov, Brada. Místa se silným geniem loci. Většina z nich je narušena těžbou, kámen byl použit na stavbu silnic. Zajímavé, jak tato čistě zištná, materiální činnost dala vzniknout tolika svébytným prostorům.
Dnes stojíme na rozcestí. V baroku byla tvořena skutečná hodnota komponované krajiny, v industriální době se celé prostředí výrazně změnilo a je teď na nás, jakým směrem se vydáme. Budeme vytvářet, nebo konzumovat? Moje diplomová práce se zabývá tvorbou nové krajinné kompozice.

Hodnocení poroty: Projekt odlišující se od ostatních svým introvertním až intimním přístupem postaveným na hledání kontemplačních poloh fragmentů člověkem ovlivněné (dokonstruované) krajiny. Autorka spíše než aby navrhovala, nachází a preparuje atmosféry latentně přítomné či tušené v prostoru sedmi lomů na kámen ležících v blízkém okolí Jičína. Vytváří cyklus architektonických básní či skladeb na témata, která v ní uvnitř lomů zarezonovala. Výsledné návrhy vnímáme spíše jako záznamy této rezonance než jako projekty usilující o realizaci, jež by byla v několika případech obtížná (v dnešní „době ekonomické“ až nemožná). Za nejcennější pak považujeme moment přenosu objevené atmosféry coby nástroje na diváka, který překvapen svou schopností percepce znovu zjišťuje, jak neostré okraje obor architektura má.

Čestné uznání: JAN DRŠKA, Cesta sedmi kostelů
UMPRUM v Praze, Ing. akad. arch. Jan ŠÉPKA
Sedm kostelů v Polabí leží na přímé severojižní ose. Cílem je propojit kostely cestou. Ta je trasována po fragmentech stávajících cest, na pozemcích těch zrušených i zcela nově. Prochází krajinou i sídly, ovšem ne podél současných dopravních tepen. Stává se iniciačním faktorem obnovy kraje a míst v něm, naplněním potenciálu cyklo- i pěší turistiky v Polabí a navrácení původní pobytové funkce krajině, bez nutnosti odjíždět za zážitky do k tomu určených destinací.
Práce v sobě pojí tři klíčové motivy, kterými jsou cesta, krajina a zastavení – místo. Chtěl jsem vytvořit komplexní obraz – příběh. Složen je z drobných zásahů, které mnohou fungovat i samostatně jako jeho kapitoly. Cíle bylo dosahováno výběrem zastavení, jejich propojením a obnovou, jakož i vložením nových vstupů.

Česká krajina prodělala v minulých letech mnoho změn. Kolektivizace přinesla kromě rozorání mezí i zrušení po staletí budované sítě polních cest. Scelování polí v mnohohektarové lány unikly díky členitému terénu pouze pohraniční oblasti, které jsou dnes vyhledávanými turistickými destinacemi. V Polabí však jen minimum prvků bránilo vytvoření lánů po vzoru nekonečných sovětských stepí. Neprostupnost i monotónnost tohoto regionu vnímám jako problém, ale zároveň i jako příležitost k řešení. Protáhlé pozemky cest jsou nyní ve vlastnictví obcí a jejich obnova se stává otázkou vůle.

Na půdorysu katastru jsem vytyčil trasu, která nepřímo propojuje 14 obcí, přičemž počátečním bodem jsou Plaňany a konečný Nymburk. Zásadním motivem je vzdušná osa, linie protínající sedm kostelů. Tato metafyzická osa dodává úloze vyšší přesah, motiv dávající smysl následnému konání. Jako protiváha k sedmi kostelům práce přináší sedm nových zastavení. Jedná se o obnovu zanedbaných míst, které v sobě ovšem nesou velký potenciál coby atraktivních vycházkových cílů. 
 
Zvláštní cena společnosti Cegra: IVA MATĚJOVSKÁ, Konverze železniční opravárenské haly nádraží Bubny v Praze
FS ČVUT, prof. Ing. arch. Tomáš ŠENBERGER
Zapomenutá stavba opravárenské haly na nádraží Bubny v Praze z roku 1873 má rozměry 150 × 100 m. I přes svou velikost zůstává oku obyvatele procházejícího po Argentinské ulici neviditelná. Škoda. Volný impozantní prostor jejího interiéru přerušují pouze litinové sloupy, takže se tu nabízí téměř libovolný zásah. Rozhodla jsem ho v části haly zachovat a vytvořit tak krytý exteriérový prostor – kryté náměstí v návaznosti na klasické náměstí přiléhající k hale ze západní strany. V souvislosti s tím jsem rozšířila řešené území o 50 m východním směrem až k Argentinské ulici, podél níž se soustředí nové objekty tvořící novou pevnou hranu významné osy v území.
Náplní areálu jsou umělecky zaměřené funkce. Prostory haly slouží pro volnomyšlenkářskou kunsthalle, která může těžit z tajemné atmosféry a z velkorysých rozměrů, umožňujících hostit i náročnější projekty. Nové objekty slouží jako ateliérové zázemí UMPRUM, umělecké vzdělávací centrum pro širokou veřejnost, nájemní ateliéry nebo ubytovací kapacity pro hostující umělce. Nové objekty vyrůstají postupně, směrem k Argentinské ulici se zvětšuje výška a hustota zástavby. Stavby klínovitých půdorysných tvarů vstupují do haly pod úhlem tak, aby se zvýšil kontrast mezi historickou a novou zástavbou.
Hala je součástí kompozice, ustupuje před novou zástavbou, tvoří útulná zákoutí a doplňuje hru tvarů zářezy do střešní konstrukce. Očistila jsem ji od nevhodných přístavků tak, aby vynikly litinové sloupy a dřevěný krov. V hale zůstávají zachovány původní koleje, které se využijí pro pojízdný mobiliář a výstavní panely.
Podkladem pro zpracování diplomové práce byla předdiplomní práce týkající se urbanistické studie celého území nádraží Bubny (spolupráce: Julia Zenk, Bauhaus Universität Weimar).
 
Zvláštní cena Českých center: FRANTIŠEK VOREL, WOODY – Kondominium pro New York
FA ČVUT, Ing. Vladimír SITTA
Diplomní projekt navazuje na zadání soutěže Architectural workshop in Rome s tématem Vertikální farma. Budova má novým způsobem ukázat možnost pěstování potravin v rámci bytové stavby ve městech se zaměřením na udržitelnost návrhu, materiálů, uhlíkové stopy a využití bytů pro potřeby malé rodiny. Lokalita se nachází v New Yorku, Manhattan, volná parcela 55 × 27 m, v rychle se rozvíjející industriální čtvrti Chelsea s vazbou na pěší zónu High Line, bývalou nadzemní dráhu. Regulace jsou dány odstupem od High Line minimálně 5 m, výškový limit je dle soutěže stanoven na 50 m. A dáno je využití budovy pro účely bydlení a pěstování plodin.
Navrhuji dřevostavbu bytové patnáctipatrové budovy, která kombinuje tři způsoby pěstování plodin. V parteru jsou laboratoře zaměřené na hydroponické pěstování, na fasádě posuvné panely s květináči, které v zimě slouží jako okenice, a nakonec pátá fasáda – společná zelená střecha. Lepené vazníky tvoří předsazenou konstrukci pavlačí po třech patrech a odpovídají tak na řešení paradoxu dřevostaveb, které, ač jsou technicky proveditelné, bývají z hlediska právních předpisů přísně regulované. Dřevo se tak musí zakrývat anebo navrhnout dle skandinávského vzoru tzv. plánovaného odhořívání konstrukce.
 
Diplomky 2015 v číslech:
10 vysokoškolských pracovišť – 36 studentů z FA ČVUT Praha,
19 z FA VUT Brno,
8 z FS ČVUT Praha,
5 z UMPRUM Praha,
1 VŠB TU Ostrava,
1 z AVU Praha,
4 z FAST VUT Brno,
1 ze ZF MENDELU Brno,
8 z FUA TU Liberec a
1 z ČZU Praha.
84 absolventů (53 architektek a 31 architektů).
35 studentů se přihlásilo do soutěže o zvláštní cenu společnosti CEGRA, z toho dva odevzdali CD s podklady zpracovanými v softwaru ArchiCAD.
5 porotců; 6 partnerů; 34 prací postoupilo do druhého kola.
6 oceněných (ceny ve výši 50 000 Kč, tři sponzorské ceny).