Přestavba chaty ve Svatém Petru

Naší primární snahou jako autorů projektu a architektonické koncepce domu bylo navrhnout místo původní zchátralé horské chaty takovou stavbu, která by byla nejen kvalitní architekturou, ale stala se také součástí přírodního prostředí a pozitivním způsobem spoluvytvářela místního genia loci.
Přestože prvotním impulsem bylo zadání stavebníka realizovat vizuálně, technologicky a typologicky soudobý objekt, nebylo možné nevnímat silný tradicionalistický prvek shodný pro kvalitní stavby v okolí tvořící typický charakter „krkonošské architektury“ jakousi cennou lokální značku. Tato hodnota se vytvářela v průběhu celého stavebního vývoje Krkonoš – je to obdobný princip, jaký se vyskytuje u horských staveb zakarpatských nebo alpských. Zároveň silně vnímáme příklady současných realizací v oblasti, které mnohdy na tuto estetiku zcela záměrně, v touze o čistě soudobý vzhled, rezignují. A přestože se v řadě případů nejedná o vysloveně špatné stavby, mnohdy působí nepatřičným dojmem a jsou jakoby vytržené z kontextu. Naší snahou tedy bylo se inspirovat v tradiční architektuře, potažmo v původní podobě stávající chaty dle archivních plánů a pokusit se pouze pomocí lehkého posunu významu a tvarosloví identifikovat novostavbu se současností  21. století. Tedy jakousi parafrázi na Miesovské „méně je více…“
Nedílnou součástí typologie a tvarosloví tradičních staveb je promítnutí funkce jednotlivých částí domu do vnějšího vzhledu. Společenské místnosti (kuchyně, obytné místnosti, jídelny) jsou v přízemí tematizovány četnými okenními otvory s největším rozměrem. V horních patrech, povětšinou půdách a mansardách, jsou umístěny ložnice prosvětlené menšími okny ve štítech nebo střešními vikýři. Celkový vzhled doplňují malá technická okna v kamenné podezdívce. Uplatnili jsme výše uvedený přístup (typologická změna tradičních principů) právě v typologickém posunu, kde hlavní společenská místnost – navíc s otevřeným mezonetem je situována v patře a otevřená do krovu. To se analogicky s tradičními postupy projevilo zvětšenými okenními otvory právě v patře a menšími okny v parteru. Interiér maximálně využívá konstrukčních výhod dřevěných lepených nosníků použitých na konstrukci střešního mansardového pláště. Absence podpor umožnila prostor mansardy v části otevřít na celou výšku, čímž se získalo nečekaně nové měřítko stavby v porovnání s jejími vnějšími skromnými rozměry. Takto koncipovaný otevřený obytný prostor navíc umožňuje nerušený výhled do všech stran a i přes umístnění prostoru v patře zprostředkovává výjimečné propojení s okolím.

Vnější vzhled stavby je, jak již bylo řešeno, inspirován původní krkonošskou architekturou, ale tematizuje i prvky soliterní horské architektury – horské boudy s dominantní převýšenou hmotou střechy nad dřevěnou „podnoží“, kamennou podezdívkou a tradičním dřevěným obkladem ve štítu.  Krkonošské štíty bývají často stupňovitě předsazené nad vstupním podlažím. Návrh tento motiv využívá a proměňuje ve stupňovité vychýlení štítové stěny směrem ven, takže hřeben střechy je delší než délka stavby u základny.  Toto řešení má i praktický význam, neboť lépe ochraňuje dřevěný obklad štítů proti povětrnostním vlivům a prodlužuje životnost dřevěného materiálu. Je to v našem pojetí přímý odkaz k soudobé architektuře používající často prvky astatičnosti a vychylování hmoty staveb nad jejich půdorys.
Na fasádách jsme využili přírodní materiály, které časem patinují, takže by mělo dojít k procesu „pozitivního stárnutí“ obdobně jako u tradiční zástavby. Průčelní stěna – štít horské boudy je široká, má tři okenní osy. Při malé výšce stropu a pečlivém umístění v terénu působí stavba jako by byla vrostlá do terénu, hlavní pozornost na sebe poutá mansardová  střecha původního tvaru. Ve štítu je v jeho horní části umístěno kosočtvercové okno jako analogický odkaz na tradiční architekturu, která často podobným způsobem řešila větrací otvory v horních partiích štítů. Charakteristickými barevnými odstíny jsou odstíny hnědé a šedé. Návrh se důsledně vyvaroval nevhodné barevnosti charakteristické pro některé nové stavby v lokalitě, zejména pak kontrastní kombinaci bílé omítky a na tmavěhnědo mořenými dřevěnými obklady. Pro tento dům je charakteristická kombinace dřeva s lomovým kamenem. Obkladové dřevěné prvky jsou z cedru, nosné prvky jako trámy a sloupy z lepeného smrku opatřeného měděnou lazurou. Dvoupodlažní sokl domu byl obložen masivními 15 cm tlustými žulovými štípanými kvádry. Jako střešní krytina byl navržen měděný plech v s vějířovitě rozmístěným falcem k posílení efektu směrem vzhůru se rozšiřující hmoty. Okna jsou z masivních lepených dubových profilů opatřených olejovou lazurou.

Ing. arch. Juraj Matula