Přestavba domu v Hrusicích

Obec Hrusice nedaleko Prahy je spjatá s dílem malíře a spisovatele Josefa Lady, který se tu narodil. Vznikaly zde jeho pohádky o kocouru Mikešovi, na jeho obrazech poznáme hrusickou hospodu U Sejků, pozdně románský kostel sv. Václava nebo budovu bývalé školy. Vesnice se od Ladových dob změnila, přesto, navzdory nové výstavbě v okrajových částech obce, ještě zcela neztratila své nezaměnitelné kouzlo a poetiku. Dochovaly se tu i původní stavby lidové architektury.
Nový, zkolaudovaný, ale dosud neobývaný dům si v Hrusicích ke koupi vybrali současní majitelé jednak právě s ohledem na příjemnou lokalitu, a pak také proto, aby se vyhnuli časově náročné stavbě nového domu. Zakoupili katalogový dům nedaleko návsi, plánovali udělat drobné úpravy terénu a interiéru, a s tím nás také oslovili.

Dům na první pohled vykazoval známky nekoncepčnosti, uspořádání vnitřních prostor bylo vzhledem k zamýšlené funkci poměrně nelogické. Uměle navezená zemina tvořila příkrý sráz a zabraňovala vjezdu do garáže. Francouzská okna z hlavní obytné místnosti končila půl metru nad úrovní zahrady. Fasádu narušovaly výklenky a sloupy. Nad vším tím trčela zvláštní, nepochopitelně složitě členitá střecha. Dům svým vzhledem narušoval původní ráz vesnice.
V průběhu jednání nad návrhem menších úprav bylo nakonec rozhodnuto o kompletní přestavbě domu právě tak, aby přirozeně zapadal do okolí. V návaznosti na lidovou architekturu, kterou jsme se inspirovali, byla hlavním konceptem přestavby jednoduchost až obyčejnost stavby. Na obrazech Josefa Lady vidíme domy s dřevěným štítem, jednoduchým půdorysem, doškovou nebo červenou sedlovou střechou. Lidová architektura se vždy obešla bez estetických prvků, které by byly nad rámec funkčního požadavku. Na stavbu bývaly využívány, stejně jako v našem případě, povětšinou místní zdroje. Takový dům, který by ale zároveň splňoval současné představy o moderním celoročním bydlení na vesnici, nakonec z návrhu vyšel.

Realizaci přestavby jsme zajistili prostřednictvím vlastní stavební firmy MY76. Nejužší spolupráce projekční a realizační složky se v tomto případě nadmíru osvědčila, resp. ukázala jako nezbytná. Na mnohá úskalí se přišlo až v průběhu přestavby. Byly odhaleny nevyhovující konstrukce, na které nebylo možné navázat. Napravit bylo nutno také následky špatných technologických postupů. Původně použitý materiál byl nekvalitní a při přestavbě ho nebylo navzdory předchozímu plánu a maximální snaze možno dál použít. Stavba byla živelná a plány se během doby několikrát pozměňovaly, přizpůsobovaly.
Dříve tvarově komplikovaný půdorys domu je nyní do tvaru písmene T. Garáž je přestavěna na relaxační místnost se saunou, auta nyní parkují na zastřešeném stání, které bylo zapuštěno do terénu a přirozeně propojuje dům, tedy jeho spodní technické podlaží, s ulicí. Nově vzniklo zpevněné ohraničení pozemku v podobě nároží z gabionu. Po obvodu domu se postupně snižuje, aby nepůsobilo jako neprostupná hradba, ale plnilo pouze funkci zpevnění terénu tam, kde to bylo třeba. Postupem času zaroste zelení a stane se domovem hmyzu a drobných živočichů. Stejný kámen z lokálních zdrojů jako u nároží jsme použili i na vydláždění krytého stání a chodníčků.
Dům je nově obezděný, zvýšily se tím fyzikální parametry a díky stavebním úpravám získal kýžený jednoduchý tvar. Jako parafráze na hlazenou kletovanou vápenou omítku bylo zvoleno dvouvrstvé terrazzo, probroušené na strukturu drobných kamínků. Extrémně tvrdý a odolný materiál vydrží bez zásahů dlouho v nezměněném stavu. Téměř v konečné fázi přestavby došlo i na přeměnu střechy z komplikované změti valb a úžlabí na střechu jednoduchou sedlovou s čelními štíty. Na vrchní části fasády tak vznikl tradiční štít. Z větší části je prostor za ním prosklený. Před oknem jsou modřínové lamely, které se z boku fasády jeví jako dřevěný obklad štítu. Nijak ovšem nebrání výhledu do okolí z podkrovní místnosti, umožňuje ideální průchod světla. Pod střechou, kde se v původních venkovských staveních skladovalo seno, vznikly obytné místnosti. Právě tomu bylo potřeba štít přizpůsobit. Profilace dřevěné lamely jsou zopakovány i v novém oplocení pozemku a v zastřešení pergoly.

Dispozice vnitřních prostor je do T. Velký obývací pokoj je od kuchyně a jídelny částečně prostorově oddělen, a to i díky sníženým podhledům v místech, kde se bylo nutné vyrovnat s původní nevyhovující konstrukcí stropu. Prostor je snadno průchozí, vyznívá jako vzdušný a otevřený. Podlahy jsou v obytných místnostech dubové nebo z travertinu, v technickém podlaží je podlaha betonová. Tam, kde se dubová podlaha potkává s travertinem, navazuje na sebe i kresba těchto dvou materiálů. Travertin najdeme i v koupelně. Přechází plynule z podlahy na stěny.
Dominantním prvkem přízemního patra je ostrůvek v kuchyni. Umělecký objekt ze čtyři sta let starého dubového dřeva, do kterého byla vsazena sklokeramická deska s vestavnou digestoří. V ostrůvku je dutina na odvod vlhkosti z digestoře. Tento sochařský prvek vážící 800 kg vytvořil Martin Papcún navrstvením a obroušením objemných dubových trámů recyklovaných z demolice.
Kuchyňská linka je sestavena z bezúchytkových skříněk a zásuvek. Za některými dvířky se skrývají původní nosné sloupy, za největšími komora. Kuchyň má minimalistický vzhled, ale vše je po ruce, prostor je maximálně využitý. Drobným designovým prvkem jsou mosazné pásky u paty linky, které vytvářejí kontrast k bílým povrchům skříněk. Mosaz bude přirozeně stárnout, na některých místech bude vyleštěná, jinde zoxiduje. Jde o detail, který prostor oživuje. Krb, další výrazná část interiéru, je v obýváku zabudovaný do černé terrazzové stěny a je oboustranný. Z chodby se čistí a přikládá dřevo. V pokoji už působí jen jako hřejivá dekorace.

V této kompletní přestavbě, která začala jako prostá úprava interiéru bez zásahu do konstrukce domu, se dokonale odráží styl práce a celkový koncept našeho ateliéru – vyžaduje v počáteční fázi projektu i v celém průběhu realizace maximální komunikaci s klientem. Dále důraz na výběr materiálu, který splňuje požadavky na kvalitu, udržitelnost, funkci i design, a speciální důraz na detail. Jde o moderní dům, který vyhovuje představám o nadstandardním bydlení na venkově. Zároveň svým vzhledem odkazuje k původní lidové architektuře a nevyčnívá z původní zástavby. Díky energii vložené do úvodní fáze projektu, díky úsilí a schopnostem realizační firmy MY76, a hlavně díky otevřenosti a přístupnosti klienta, vznikl dům naprosto přesně vyhovující potřebám a představám jeho současných obyvatel.

Autorská zpráva
Foto: Boysplaynice a archiv


Komentáře

  1. Čtenář Stavbawebu says:

    Na tuhle proměnu se chodím čas od času dívat a tiše žasnout. Krásné, víc takových domů na český venkov! 3

  2. Čtenář Stavbawebu says:

    Děkuji autorům za proměnu daného místa.

  3. Čtenář Stavbawebu says:

    Nechce se mi věřit, že se z takové |obludky| vyloupla tak pěkná stavba…..bravo!

  4. Čtenář Stavbawebu says:

    Použití svislých dřevěných lamel na štítu je skvělý nápad pro zachování vesnického prostředí, kde by celoplošné prosklení bylo moc. A vsazení okna mezi lamely je parádní třešnička na dortu.
    Dřevěný ostrůvek v kuchyni jen tiše závidím.

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*