Plavecký bazén v Písku

Hodnocení poroty: Zajímavý urbanistický koncept, vytvářející kultivovaný předprostor Lesnické škole a zároveň nástupní plochu do celého sportovního areálu. Předkládá invenční řešení zapuštěného objektu do terénu.

 Autorská zpráva

„Přijdu o deset minut později,”přišla mi SMS od Jolany právě když jsem vystoupil z autobusu na zastávce Plavecký bazén. Nevadilo mi to. Naproti mně byla lesnická škola s krásným arboretem a za mnou park, který na ně navazoval. Pod rozkvetlými stromy jsem prošel parkem až na jeho hranu, odkud jsem viděl celé město. Pod sebou jsem měl areál venkovního koupaliště, ale jeho většina byla schována za hranou. Chvíli jsem se díval na město a na ruch kolem. Odhadem jsem usoudil, že deset minut už uplynulo a že bych Jolanu neměl nechat čekat. Stála na zastávce s taškou přes rameno a s úsměvem. Pozdravili jsme se a vyšli ke vchodu. Rovná cesta klesala parkem a my se s ní postupně do parku ponořovali jakoby pod hladinu až jsme po schodech pod zem zapluli úplně. V pasáži jsme mohli pokračovat po lávce k fotbalovým hřištím, ale dnes jsme na fotbal nešli. Skrze okno jsme viděli do bazénové haly a Jolana poznamenala, že míň lidí by jí nevadilo. Jenže tady bylo často plno. Vstoupili jsme do haly s recepcí. Vlevo u okna postávaly či posedávaly dětí, které koukaly na venkovní koupaliště a na město za ním. Teda aspoň ty, co nehrály na babu. Recepce byla na druhé straně a za ní okno do atria, které ji příjemně prosvětlovalo a kde se ukrývala jakási mikro zahrádka japonského střihu. Jolana nám to vzala na dvě hodiny a já nebyl proti. Směrem do šaten bylo další atrium, kde při plaveckých závodech postávají rodiče malých plavců. Dnes bylo prázdné, jen se stolečkem, židlemi a rostlinami. Vyzuli jsme se a převlékli, schody proti další prosvětlené stěně (tentokrát bylo atrium za neprůhledným sklem) nás dovedly dolů, kde jsou sprchy a bazény – voda všude. Dopolední slunce pronikalo do haly skrze slunolamy a paprsky světla rozbíjely velký prostor na vícero malých. Jolana skočila do vody elegantní šipkou. Dvacet bazénů měla rychleji než já. Společně jsme pak šli do klidové zóny, kde bylo největšího z atrií. Chvíli jsme jen tak leželi, koukali na modré nebe a povídali si o mořských pannách, dokud již nebyl čas jít.
Zpátky do města jsme nejeli autobusem, ale šli po lávce nad venkovními bazény, které se snad již brzy otevřou, kolem fotbalových hřišť, kde kluci hrajou fotbal, podchodem pod rušnou dálnicí, kolem výstaviště, zimního stadionu a skrze starý hřbitov, kde je jen pár náhrobků. Pokračovali jsme přes lávku, která vede přes ostrov, kolem starého bazénu, kde jsme to měli taky rádi, až na náměstí. Tam jsme si dali první jarní zmrzlinu.