Problém vznikl na přelomu let 1987 a 1988. Příslušné komise sice o prohlášení objektů památkou rozhodly včas, úředníci je ale vkládali často do registrů až v roce 1988, kdy už platil současný památkový zákon. Památkáři se dlouho domnívali, že právní vada tohoto procesu není taková, aby objekty už nebyly památkami, toto stanovisko už ale neplatí.
V praxi to znamená, že pokud nyní vlastník požádá o odstranění památkové ochrany, musí mu stát vyhovět. „My to pak dostaneme od ministerstva kuktury na vědomí a následně u většiny věcí podáváme návrh na nové prohlášení za kulturní památku,“ uvedl Homola. Mezitím ale vlastník může s objektem volně disponovat. „Hlavní riziko spočívá v tom, že se destabilizuje systém, který funguje po desetiletí. Památková péče díky tomu může ztratit autoritu a respekt,“ myslí si Homola.
Podle něj aktuálně žádají o odstranění památkové ochrany majitelé skoro všech secesních domů v centru Brna. Často jde o developery. Jinou kapitolou jsou žádosti majitelů sakrálních staveb, což se týká například kostela Sv. Augustina v Masarykově čtvrti nebo pravoslavného kostela na úpatí Špilberku. „Farnosti o to žádají kvůli právní nejistotě. Chtějí čerpat dotace, souhlasí s tím, že obratem se objekty zpamátní správně,“ uvedl Homola.
Doplnil, že žádosti jednotlivých subjektů zatím nejsou „masovou záležitostí“. Informace o procesu si ale mezi sebou předávají advokáti a počet žádostí o odstranění památkové ochrany roste. Ohrožených právní nejistotou je aktuálně asi 1045 objektů v Brně a další desítky jinde na jižní Moravě. O problému se vědělo roky, řešit se ale začal až nyní.
Pro památky mělo být stanoveno desetileté přechodné období, ve kterém mělo ministerstvo určit, zda jim označení v souvislosti s pozdním zápisem zůstane, či nikoliv. „Řešení nepodpořily územní samosprávné celky, a dokonce bylo kritizované památkovou obcí do té míry, že návrh ani neprojednala vláda. Je tedy s podivem, že po několika letech, co se ministerstvo snažilo historické chyby v památkové péči napravit a bylo za tuto snahu kritizované, je nyní vyzýváno k nalezení zázračného postupu v téže věci,“ uvedla už dříve mluvčí ministerstva kultury Simona Cigánková.
Památky bylo možné zapisovat do seznamu do roku 1988, kdy začal platit nový zákon o památkové péči, jehož součástí je Ústřední seznam kulturních památek. Od té doby může o kulturní památce rozhodovat jen ministerstvo. Některé objekty se do seznamu zapsaly později jako například tišnovská nemocnice nebo pasáž Jalta v Brně. Ačkoliv byly považované za kulturní památky, ministerstvo to neuznalo.
Doplněno Stavbaweb:
Brno: Potřebuji si vyřídit – Památky a památková péče / Návrh na prohlášení (zrušení) věci za kulturní památku.
Brněnský deník.cz: Administrativní chyba zrušila ochranu památek. Žalobu proti brzdí ministerstvo
Odstraňování stromů pod jakoukoliv kuratelou je projev lidské demence. Mezi největší dementy v této zemi patří skoro všichni developeři a jistě každý z čtenářů správně usoudí, proč si to myslím. Ano, jde zase jen o peníze. Všude, i kde to nemá smysl. To je jediný faktor, kterému tito podivíni rozumí.