Edisonova transformační stanice v Jeruzalémské ulici byla navržená architektem F. A. Librou v roce 1926.
Stavba má pro raný funkcionalismus i svoji funkci nezvykle složitě komponovanou hmotu, žádné nadzemní podlaží nemá stejnou plochu. Stavební program s jasně definovanými nároky na velikost jednotlivých podlaží architekt využil k nezvykle dynamické hře objemů stavby. Záměrná kompoziční bohatost trafostanice může připomínat vliv konstruktivistické architektury nebo naopak může být považována za raný projev objemových kreací pozdního funkcionalismu. Edisonova trafostanice je ojedinělá rovněž pro specifickou podobu vnitřních prostorů vyplývající z původní funkce. Nosná zděná konstrukce i stropy jsou dimenzované na vysoké zatížení. Stropy jsou nesené vysokými železobetonovými trámy v nezvykle hustém rastru. Stropní desky jsou velmi složitě tvarovány v příčném profilu kanály a původně měly množství svislých technologických prostupů, které byly užívány pro vedení kabelů. Celá stavba kromě 3. patra s velínem a haly transformátorů v předsazené části přízemí byla rozdělena železobetonovými moniérkami v místě stropních trámů do čtyř řad malých kójí, přístupných dvěma chodbami z prostoru schodiště. Jednotlivá nadzemní podlaží transformační stanice se směrem nahoru zmenšují. Tím je založena složitá objemová kompozice stavby, podpořená použitím odlišných principů skladby pro jednotlivá průčelí. Uliční fasáda je založena na symetrii tvořené výraznou vertikálou okna schodiště a vstupu v ose průčelí, směrem k parku je symetrie porušena dvoupodlažním nárožním objemem. Pohledově nejvýznamnější boční fasádě dominuje třípodlažní železobetonová předsazená stěna, s výraznými pásy horizontálních ocelových oken. Zadní průčelí kaskádovitě ustupuje směrem k ulici. V původním návrhu byla střední partie boční fasády řešena ještě velkoryseji a moderněji jako zcela prosklená stěna. Neutrální čtvercový rastr a subtilnost skleněné fasády by však architektovi neumožnily zhmotnit výsledný výrazný kompoziční záměr. Nakonec byla realizována varianta s horizontálními betonovými parapety, které jsou vynášeny konzolami z vnitřní obvodové stěny. Konstrukce bočního průčelí řadí stavbu mezi první budovy s předsazenou fasádou, jejíž funkcí bylo větrání a chlazení vnitřních prostor. Obdobná řešení se začala uplatňovat až v 70tých letech 20. století. Složitá kompozice stavby evidentně souvisí se snahou dynamicky gradovat její hmotu a tím rozhýbat tuto jinak trochu těžkopádnou stavbu. Elektřina byla v té době vnímána jako zdroj pokroku, mimochodem Vítězslav Nezval báseň Edison vydal v roce 1928, kdy byla trafostanice dokončena. Uliční, nejtradičněji řešená fasáda, tvoří oporu pro dynamicky rozvinutou boční fasádu. Připomíná vlajkový stožár, na který je pověšen prapor s pruhy tvořenými horizontálními okny a parapety. Kaskádovitě ustupující objem zadního průčelí potom vyjadřuje třepetání konce vlajky. O významu, který byl této účelové stavbě přikládán svědčí také unikátní realizace avantgardní světelné a kinetické plastiky Zdeňka Pešánka na zadním nároží předsazené boční fasády trafostanice. Snahou investora i architektů zůstává obnovení této plastiky, která v abstraktní poloze vyjadřovala ducha stavby i tehdejší společnosti. S odstupem času ji můžeme chápat jako maják avantgardních výtvarných a společenských tendencí i souvisejících progresivních technologií té doby. Zdroj: Ladislav Lábus, autorská zpráva
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Dobry den,mate prosim jeste v nabidce ronde block? Dekuji Sindelarova
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…