Šlo v podstatě o jednu místnost, která musela být naprosto dokonalá a pak zázemí prodejny, kam se zkrátka muselo „jen” všechno vejít.
Prodejna
pralinek. To znamená pralinky, čokoládoví zajíci, čokoládoví koně, slepice,
všechno. Velké množství různých produktů a všechny musely být vidět. Rozhodli
jsme je zarámovat mosazí, aby vedla zákazníkovy oči. Zbytek nábytku je černý,
aby mosaz vynikla.
V prodejně zbylo trochu místa pro pár křesel. Chtěli jsme vytvořit pocit „jako v obýváku”: lampa, polštářky, taková domácí pohoda u krbu. Krb se bohužel nepodařil. Perfektní by byla dřevěná parketová podlaha, ale neprošla z provozních důvodů a dlažba s potiskem dřeva by byla falešný materiál, což samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Udělali jsme tedy dlažbu ve stejném formátu a pokládky jako parkety a vypadá to skvěle.
Nakonec zbyly dvě holé stěny. Chtěl jsem je využít k tomu, abych zákazníkům sdělil, že za tou čokoládou je nějaký příběh, že je to opravdová čokoláda, žádná levná náhražka. Napadlo mě oslovit svého bývalého spolužáka z Liberce, aby nám pomohl stěny pomalovat. On udělal něco nádherného, dokonale vystihl atmosféru. Na první ze stěn namaloval obrovské srdce, v jehož středu je čokoládový bob a u něj dva kuchaři. Na druhé straně je slečna, která pralinkovým bublifukem vysílá pralinky do celého světa. Nádhera.
Slovo autora ilustrací: Strana přímo proti vám, kde jsou umístěny bílé dveře, je taková milá, vítací. Motiv srdce, který se soustřeďuje do středu z kakaových bobů, v němž je uprostřed samotné čokoládové srdce s celým bobem. Volil jsem tento jednoduchý motiv, aby to bylo lehce zapamatovatelné a lidé si to spojili s pralinkárnou, ale zároveň detailně vykreslené, aby v tom trošku hledali. Trochu toho tajemství. Na uvítanou jsou tam kuchaři, jeden drží metličku a druhý vařečku a už se nemůžou dočkat, až se pustí do přípravy další čokolády. Na druhé straně je slečna, která už ochutnala pralinky a krásně voní čokoládou, namáčí bublifuk ve tvaru pralinky do horké čokolády a rozfukuje pralinky po celém světě. Po pralinkárně poletují balóny a rostou květiny. Je to přeci jen svět vysoký a voňavý, ale schválně, nepřipadá vám na nich něco k nakousknutí?
Autorská zpráva
Foto: Martin Zoubek
V prodejně zbylo trochu místa pro pár křesel. Chtěli jsme vytvořit pocit „jako v obýváku”: lampa, polštářky, taková domácí pohoda u krbu. Krb se bohužel nepodařil. Perfektní by byla dřevěná parketová podlaha, ale neprošla z provozních důvodů a dlažba s potiskem dřeva by byla falešný materiál, což samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Udělali jsme tedy dlažbu ve stejném formátu a pokládky jako parkety a vypadá to skvěle.
Nakonec zbyly dvě holé stěny. Chtěl jsem je využít k tomu, abych zákazníkům sdělil, že za tou čokoládou je nějaký příběh, že je to opravdová čokoláda, žádná levná náhražka. Napadlo mě oslovit svého bývalého spolužáka z Liberce, aby nám pomohl stěny pomalovat. On udělal něco nádherného, dokonale vystihl atmosféru. Na první ze stěn namaloval obrovské srdce, v jehož středu je čokoládový bob a u něj dva kuchaři. Na druhé straně je slečna, která pralinkovým bublifukem vysílá pralinky do celého světa. Nádhera.
Slovo autora ilustrací: Strana přímo proti vám, kde jsou umístěny bílé dveře, je taková milá, vítací. Motiv srdce, který se soustřeďuje do středu z kakaových bobů, v němž je uprostřed samotné čokoládové srdce s celým bobem. Volil jsem tento jednoduchý motiv, aby to bylo lehce zapamatovatelné a lidé si to spojili s pralinkárnou, ale zároveň detailně vykreslené, aby v tom trošku hledali. Trochu toho tajemství. Na uvítanou jsou tam kuchaři, jeden drží metličku a druhý vařečku a už se nemůžou dočkat, až se pustí do přípravy další čokolády. Na druhé straně je slečna, která už ochutnala pralinky a krásně voní čokoládou, namáčí bublifuk ve tvaru pralinky do horké čokolády a rozfukuje pralinky po celém světě. Po pralinkárně poletují balóny a rostou květiny. Je to přeci jen svět vysoký a voňavý, ale schválně, nepřipadá vám na nich něco k nakousknutí?
Autorská zpráva
Foto: Martin Zoubek
Autor:
Michael Karnet
Ilustrace: Matyáš Prošek (hiiammat.cz)
Ilustrace: Matyáš Prošek (hiiammat.cz)
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.
Jo, taky se mi to líbí, fakt to má něco do sebe!