Pražská deklarace

Strategický dokument Pražská deklarace je hlavním výstupem regionální konference OSN Evropský Habitat, která se konala v Praze ve dnech 16. – 18. 3.  2016.  Akce, jejíž pořadatelství zaštítilo Ministerstvo pro místní rozvoj v čele s ministryní Karlou Šlechtovou, se zúčastnilo téměř 4 000 urbanistických expertů a zájemců o budoucnost rozvoje sídel. 96 diskusních fór a akcí, 300 hodin odborných debat, řečníci z více než 50 zemí – to je ohlédnutí za Evropským Habitatem v Praze. Konkrétní výstupy z konference budou hlavními tématy rozvíjenými dále Ministerstvem pro místní rozvoj a představují oficiální regionální příspěvek pro celosvětový Habitat III, který bude hostit v říjnu 2016 Ekvádor.

„Jsem velmi ráda, že se nám celým programem, jeho obsahem i jednáním podařilo dosáhnout konkrétních cílů. Část z toho je implementována právě do Pražské deklarace, část byla výstupem jednání vrcholných orgánů OSN Habitat III, která v Praze pod mým vedením probíhala,“ hodnotí zpětně ministryně Karla Šlechtová výsledky konference.

Návrh Pražské deklarace předkládané k diskusím během Evropského Habitatu měl 2 700 slov. Finální textace byla během konference rozšířena na konečných 3 150 slov a její znění je k dispozici na oficiálních webových stránkách Habitat III. a v češtině také na europeanhabitat.com

Základní principy, na kterých staví Pražská deklarace, jsou:
•  inovativní a produktivní města
•  zelená, kompaktní, efektivně využívající zdoje  a odolná města
•  inkluzivní a bezpečná města
•  dobrá správa měst

Jako hlavní výzvy v oblasti bydlení a udržitelného rozvoje měst byly označeny:
Městská chudoba – nedostatek dostupného bydlení a bezdomovectví, nedostatečný přístup k základním službám a nedostupnost bezpečné dopravy nepříznivě ovlivňují obyvatele a brzdí hospodářský růst. Důležité jsou investice do bydlení plánované v segregovaných čtvrtích, které by měly řešit izolaci komunit.
Demografické změny – především stárnutí a migrace, k nimž dochází posledních desetiletích, vyžadují řešení, která zajistí odpovídající bydlení a dostupnou infrastrukturu.
Klimatické změny a riziko katastrof – existuje silný vztah mezi klimatickými změnami a územním plánováním. Členské státy by měly, ve spolupráci s místními a regionálními vládami, usilovat o zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu snižováním emisí skleníkových plynů prostřednictvím aktivit v rámci měst. Opatření, na která je potřeba se zaměřit,jsou např. energeticky účinné budovy a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů.
Nekontrolovaná urbanizace – není-li růst měst regulován, může dojít k jejich nekontrolovanému rozrůstání. Členské státy by měly zabránit negativním dopadům na životní prostředí prostřednictvím strategického plánování lidských sídel v polycentrickém a vyváženém územním rozvoji s efektivními a bezpečnými multimodálními dopravními systémy.
Koordinace a rozvoj měst – je nutné posílit spolupráci v oblasti městského plánování a řízení mezi různými úrovněmi správy, komunitami, místními nevládními organizacemi a soukromým sektorem.
Regenerace měst – vyvážený přístup k regeneraci měst by měl zohlednit sociální soudržnost a životní prostředí ve městech; v této souvislosti je nezbytným předpokladem místní plánování na lokální úrovni vytvářející živé společenství a životaschopná města.
Relevantní využití technologií – urbanisté musí přijmout odpovídající technologické inovace, které umožňují efektivnější využívání dostupných dat. To vyžaduje vzdělávání a budování kapacit městských manažerů, politiků, kteří rozhodují, i obyvatel samotných.

Výše uvedené výzvy je potřeba řešit prostřednictvím integrovaného přístupu k udržitelnému rozvoji měst, který obsahuje účinná opatření k řešení hospodářských, ekologických, klimatických, demografických, sociálních a kulturních problémů, s nimiž se městské oblasti potýkají. Důležitá je orientace měst „na lidi“ a zlepšení podmínek pro pohodu, vývoj a realizaci lidských práv všech obyvatel měst.
tisková zpráva