Rekonstrukce historické jízdárny ve Světcích

Světce leží asi dva kilometry západně od Tachova v romantickém údolí řeky Mže. Na ostrohu nad meandrem řeky vzniklo v 15. století poutní místo, doplněné později klášterem. Ten se po josefinské sekularizaci stal zámkem rodiny Windischgrëtzů. Kníže Alfred I. v letech 1858 až 1860 nechal nedaleko postavit monumentální jízdárnu architektem Josefem Haberzettlem z Chebu.
Pro stavbu vybral severní svah pod bývalým klášterem. Centrem objektu je jízdárenská hala o půdorysu 20 x 40 m a vnitřní výšky 21m. Halu kryje nadmíru jednoduchá krovová konstrukce s podélně osazeným světlíkem. Kolem haly je okružní chodba, na níž jsou navázány ostatní prostory. Dominantní jsou polokruhová boční křídla se stájemi pro koně. Ve vnitřním prostoru polokruhového půdorysu je schodiště do prvního patra, záchod a shozy pro použitou slámu a hnůj. Schodištěm se lze dostat do pater, kde se nachází divácké ochozy a hostinské pokoje. V jižní části budovy je drobnější schodiště, které spojuje knížecí emporu v patře a pomocné prostory v suterénu. V každém rohu přízemní chodby jsou polygonální prostory pro uložení postrojů a nasedání na koně.
Jižní polovina jízdárny je podsklepena, ale toto podlaží je, díky svažitému terénu, nad zemí. Je zde kovárna a byt správce. Přímo pod halou jízdárny je kočárovna.

Velkoryse řešená stavba má i odpovídající architekturu – její vzhled vyšel z novorománského slohu a evokuje charakter pevnosti. Obloučkové vlysy, polokruhová okna, polokruhové a polygonální půdorysné tvarování je ale pouze „kabátem“ originální a neobvyklé stavby, kde patrně mělo hlavní slovo racionální myšlení zkušeného aristokrata, který přes potřebu pouhé representace vytvořil především neobvykle funkční celek. Myslím, že zde stojíme před jedním ze vzorů tehdy vznikající industriální architektury.
Po smrti investora, pouhé dva roky po dokončení, se ujal majetku syn – právník, který prožil celý život ve Vídni a o stavbu neměl zájem. Naprostý zmar jízdárně přineslo vysídlení německého obyvatelstva. Jízdárna sloužila jako tělocvična pro učně či vojáky, také jako sklad, ale nakonec začala bez užitku chátrat. Bez jakékoliv údržby nastal její pád a to doslovný. Koncem 80. let 20. století se začaly hroutit obvodové zdi, postavené ze špatných nasákavých cihel. Suterénní zdivo bylo obloženo struskovými tvárnicemi, které vytvořily neprodyšný krunýř a masivně odmrzaly. Krov zachránila jeho jednoduchá a pružná konstrukce, která dokázala zůstat na místě, i když jí částečně zmizely podpory. Vzpěradlová konstrukce s vyztuženými rohy na dřevomorkou napadených pozednicích překvapivě unesla i světlík, který přišel o celé zasklení a dovnitř stavby pouštěl déšť i sníh. V roce 1989 byla jízdárna připravena na demolici.

Záchrana unikátní stavby začala v roce 2000 dozděním destruovaných stěn a podchycením krovu. Po jeho vyspravení byla položena nová titanozinková krytina.  Podle finančních možností (PZAD a dotace vlastníka – Města Tachov) pokračovala obnova uspořádáním terénních poměrů pro odvod vody, realizací výplní otvorů podle některých zachovaných vzorů. Obnova vnějších fasád zahrnovala i rehabilitaci nástřešního světlíku a originálně tvarovaných fiál na štítech stavby. Tento architektonický prvek je v dobové tvorbě sice obvyklý, ale jeho tvarování architektem Haberzettlem je neobvyklé. Protože se žádná fiála do našich časů nedochovala, byla rekonstruována podle fotografické dokumentace. V roce 2008 pokročila obnova tak daleko, že bylo možné přistoupit k restaurování vnitřních maleb, které iluzivně vytvářejí pocit vnitřní litinové konstrukce, v době výstavby přicházející do módy.
Pokračování rekonstrukce bude závislé na přísunu finančních prostředků. Přesto, že stavba není dokončena, je už využívána pro kulturní pořady, koncerty nebo také pro soutěže modelářů letadel. Po dokončení prostor jízdárenské haly doplní muzeum v bývalých stájích a restaurace v suterénní kočárovně. V muzeu se připravují expozice o samotné jízdárně a historii rodu Windischgrätzů na Tachovsku. 

Autorská zpráva
Foto: Michael Cetkovský

 
Vlastník: Město Tachov
Autor: Ing. arch. Jan Soukup, Atelier Soukup s.r.o. Plzeň
Projektant: Ing. Jaromír Fořt, Arista Global s.r.o. – ATELIER SOUKUP s.r.o.
Zahájení: 8/2000
Ukončení: podle finančních prostředků
Náklad: předpoklad 137 mil. Kč
Prostavěno: 76 mil. Kč

 

Doplněno Stavbaweb: Zpráva o rekonstrukci jízdárny na těchto stránkách také 8. 4. 2015