Rekonstrukce stodoly na České Sibiři

Rekonstrukce stodoly proběhla v malé vísce ve středních Čechách.  Soudě podle letopočtu, uvedeném na jižním štítu, byla postavena v roce 1882. V minulosti se využívala k různým účelům, které na ní zanechaly výrazné stopy. Elektrifikace obce stodolu poznamenala romantickým vyvěšením elektrického vedení. Přebudování stodoly na prasečák přineslo necitlivé probourání otvoru do jižní štítové stěny (sloužil pro nahánění prasat na valník). Obvodové zdivo bylo pravděpodobně i částečně chemicky kontaminováno skladováním průmyslového krmiva. Poslední nemalý balík stavebních úprav objektu provedl jeho předchozí majitel.
Majitelé chtěli ze stodoly vybudovat chalupu jako základnu pro příjemný venkovský život. Návrh právě „vesnickost“, vlastně i folklór zohlednil a je těmto atributům dedikován. Neudělali jsme nic jiného, než že jsme oprášili staré dobré časy. Naším záměrem bylo zachovat stavbě její původní ráz a pouze ji učinit funkční k dnešním standardům širší rodiny z města. Šlo především o to, aby mohl být dům s radostí používán v rámci následujících padesáti až sedmdesáti let.

Uspořádaní vesničky je okrouhlicové. Najdeme v ní náves s hasičárnou, od níž se pozemky usedlostí paprskovitě rozbíhají. Pozemek usedlosti klienta patří patrně k nejstarším. Jeho hlavním domem je podlouhlá roubená chalupa z 18. století. Podél tohoto nejstaršího stavení stojí původní zděná stáj. Odstup mezi dvěma paralelními stavbami tvoří jakousi venkovskou ulici, kudy dříve projížděl povoz. Ve směru paprsku dál na východ v této ulicí stojí kamenná stodola. Průjezd na pole hospodářství byl dále umožněn branou před jejím severním štítem. Stodola má skvělou orientaci, stojí v mírném svahu čelem k jihu. Ze západu ji obléhá starý dvůr s kamenným stolem, sevřený roubenou chalupou a stájí a z východu je připojena na ovocný sad s dalekým výhledem a unášející atmosférou.
V našem návrhu jsme chtěli vyjít vstříc všem silným prvkům. Krajina omývá paty stodoly jako české moře, pahorkaté se sluneční pěnou. Vstupní část stodoly měla program daný, probudili jsme ho třemi zásahy na základních místech. V štítové stěně jsme krajinu s ateliérem propojili pomocí velkého, ležatého okna. Prostor kuchyně jsme spojili se velkou místností uprostřed dispozice, vznikla tak široká vnitřní náruč domu. Kdokoli se zeptá, jak to vzniklo, řekneme mu o přirozenosti pohybu. Naši předci spali a bydleli v komůrkách, ale pro pohyb a život používali sály, světnice s pecí, kuchyní a plotnou s ohněm, kde si vařili. Kromě nároků na toaletu a malou sprchu jsme celou přízemní část věnovali společnému životu. Ateliér na jižním konci disposice má svůj život.
Posledním úkolem bylo napojení na patro, hambalek. Schodiště je nejen komunikací, ale také žílou domu. Smíšené schodiště dostalo „nadhled“ nad přízemím v patře neděleném prostoru. Tím vznikla galerie. Galerie je jako plíce domu. Skrz velký světlík se do místa s lávkou spouští krajina a světlo. Proud blaha natahuje prsty až na krájecí desku kuchyně. Pažitku do polívky.
Přes lávku vstoupíme do halového prostoru s vikýřovými okny nasměrovanými do dvora. Dá se zde ustlat ke spaní nenadálým návštěvám nebo trávit odpoledne v kruhu rodiny. Nebylo třeba rozdělovat podkroví do deseti komůrek. Namísto toho se pře námi otevírá podkrovní hambalková hala se dvěma ložnicemi, koupelničkou a velkým pokojem s překrásným výhledem na Homoli a hvozdy. Tvarosloví vikýřů bylo odvozeno od tradičních stodolových vhozů na seno. Velké ateliérové okno nad galerií následuje střih české tradiční moderny.

Stavebně konstrukční řešení
Obecně se na stavbách přikláníme k použití klasických autentických materiálů. Také přestavba tohoto domu byla vedena v tomto duchu. Stavebními průzkumy byla zjištěna skladba zdí, podlah, jednotlivých elementů krovu a napojení stavby na okolí.
Základová deska a podlaha přízemí v centrální místnosti a v ateliéru byla zhotovena zřejmě z litého betonu a finální vrstvy keramické dlažby (centrální místnost) a dřevěné podlahy v ateliéru. Pás podlahy u západní stěny, který je považován za „špinavou zónu“ jsme zbavili dlažby a nahradili betonovou deskou.
Základová deska pro novou podlahu v přízemí byla založena na systému iglú (provětrávané prostory pro vedení rozvodů a volné aerace vlhkosti), aby se odváděl vlhký vzduch. Ve zdech jsme pak nechali realizovat nové komínové průchody do exteriéru. Pruh „špinavé podlahy“ a podlaha v kuchyni jsou z kletovaného betonu.
V místě rozpadání rohů zdí jsme základ podchytili a stěny sepnuli věncem v rovině pozednice. Nová část podlahy v kuchyni má klasické souvrství s finální vrstvou kletovaného betonu a keramické dobové dlažby z prvorepublikové éry.
Stodola má kamenné zděné konstrukce, v některých místech vyspravené pálenými cihlami. Nadpraží nad některými otvory je klenuté s cihel kladených na výšku ve vějíři. Zdivo má mocnost až 1,1 m, v nejužším místě je zeď 0,6 m tlustá. Navrhli jsme postupovat nejdříve opravením spár mezi kameny nebo v celých plochách pomocí cementové malty. Všechny zdi byly ztuženy realizací pozedního věnce z železobetonu a jeho svázáním se zdivem kotvami. Nové zděné konstrukce byly vybudovány z cihel na vápenocementovou maltu. Pilíře pro prostor kuchyně a vynesení tíhy stropu byly vyzděny z prolévacích tvárnic, opatřených bílým nátěrem. Prolity jsou betonovou směsí, v pilířích je také svislá výztuž. Lehké svislé konstrukce byly smontovány kastlovou metodou dřevěné sendvičové konstrukce. V 1. NP se jedná se o box wc se sprchou a spíž. Sendviče jsou založeny na prazích z dřeva, nebo na betonové podlaze. Prahy v patře na zesílených vazných trámech. Dělicí konstrukce mezi pokoji v patře jsou zděné.
Při ztužování stropu nad 1. NP byla vložena vrstva ocelového stropu z nosníků I a U profilů s nabetonovanou deskou. Deska byla spražena prolitím a provázáním do celého obvodu v linii pozedního věnce. Ztužily se tak obvodové stěny a aktivovala spodní část krovové konstrukce (vazné trámy). Zamezili jsme tak rozevírání zdiva směrem do exteriéru. Na ocelovou konstrukci vloženou mezi dva „stropní“ systémy navazuje lávka nad kuchyní. Ocelová konstrukce lávky svázala zeď nad kuchyní se štítovou severní zdí.

Krov a střecha: Konstrukce krovu tvoří pět plných vazeb s ležatou stolicí a hambalkem. Vazba nemá vrcholovou vaznici. Vazný trám tvoří úroveň podlahy podkroví. Krovy jsou položeny přes pozednice na obvodovou zeď. Krov byl navíc vyztužen ocelovými prvky. Sanován byl dle lokálních potřeb klasickými tesařskými postupy. Nad novými střešními otvory byly provedeny výměny, u velkého světlíku byl krov upraven.
Spodní roviny krovu – vazné trámy – jsou vyztuženy přiložením a sesvorníkováním U a I profilů.
Izolace jsou do střechy vloženy nad krokvemi, staré krokve byly v interiéru přiznány. Nadstřešní skladba krovu je systémová. Střešní krytina byla zvolena z vláknocementových šablon.

Fasády: Zdivo je natřeno fasádní barvou, propustnou pro vodní páry. V místě římsy byl proveden klasický fasádní štuk tažený po kolejnicích, nahozený je na omítkové jádro.
Stávající vrata, která kryjí velké prosklené posuvné dveře, byla zachována. Klenuté nadpraží ze slinutých lícových cihel zůstalo přiznáno ve stávajícím jazyku jinak kamenné fasády.

Vnitřní povrchy: Stěny byly opatřeny difuzně otevřeným nátěrem, v koupelnách jsou keramické obklady a stěrky. Pro možnost dobrého odvedení par a dýchání stavby byly v některých mokrých provozech natřeny povrchy otěru odolnou, omyvatelnou malbou, která ovšem nezavírá póry konstrukcí.
Vstupní prostor haly a kuchyně má podlahu z kletovaného betonu, v koupelně 1. NP je nová keramická dlažba. Ve společném prostoru 1. NP zůstala stávající keramická dlažba. Prostor okolo kuchyně byl vyložen keramickou dlažbou. Ateliér v přízemí má na podlaze smrková prkna. Rošt na lávce, prostor hrací chodby v patře a pokoje mají podlahy dřevěné.
Dřevěné fošnové schodiště nahradily čtyři betonové schody u západní zdi. Novou spojnici pro dvě výšky přízemí tvoří malá rampa na druhé straně kuchyňského bloku. Schody z přízemí do patra hambalku se nacházejí v severozápadním rohu. Jeho stupnice jsou lité z pohledového železobetonu. Pod schody vznikl šatní úložný prostor a toaleta. Schodiště a lávka mají kovové zábradlí.
Podhledy: Nad vstupním podlažím tvoří podhled záklop a původní trámy. Řešili jsme tepelnou a zvukovou izolaci. Záklop má dva nátěry bílé lazury. Ateliérový pokoj v přízemí má trámy i záklop natřené měkkou šedou „holubí modří“. V patře jsou podbita prkna na sraz se „Z“ profilem hrany. Trámy krovu jsou v přirozené barvě, viditelné.
Truhlářské prvky: V domě se vyskytuje několik typů truhlářských prvků, pevně spojených se stavbou. Povrchově byly upraveny lazurami, laky či emaily. Některé z nich byly kombinovány s kovovými prvky zámečnických konstrukcí. Žebřík na pec je z dubového masivu, v patře jsou použity rošty z latí o rozměru 30 x 40 mm. Kuchyně je kombinací březové překližky a ocelové nosné konstrukce. V ateliéru se nachází sestava stolu a úložných prostor se spacím místem za nimi.  Jedná se o citlivé kusy nábytku, které doplňují základní materiálovou formu interiéru.

Okna a dveře: Nová okna mají dřevěné rámy, zasklení izolačním dvojsklem. Barva povrchové úpravy je smetanová bílá, odolná proti povětrnostním vlivům. V přízemí jsou nové pozice oken ve štítě na jihu, ve štítové stěně na severu a v prostoru kuchyně na východní straně. Rovinu střechy nově prochází čtyři vikýře s klasickými okny s izolačním dvojsklem. Samostatnou úlohou byl velký prosklený světlík. Stávající vrata jsou opravena, dřevo bylo sanováno do přirozené podoby, kování a závory zůstaly ponechány. Všechny volné vstupní prostory v přízemí i v patře mají šambrány z plechu s povrchovou úpravou práškového laku smetanové bílé barvy.

Autorská zpráva
Foto: Lukáš Pelech

Autoři: Studio Raketoplán – Pavel Nalezený, Radek Vaňáč; spolupráce Jan Holub, Samuel Nekola, Eric Bourdel, Adam Šustek
Užitná plocha: 300 m²
Zastavěná plocha: 145 m²
Plocha pozemku: 2140 m²