Rekonstrukce vily Stiassni

RAKO rekonstruovalo vilu Stiassni i podle úlomků střepu původních obkladů
Důležitým zdrojem informací se při rekonstrukci brněnské vily Stiassni, významné památky meziválečné architektury, staly i fotografie a akvarely někdejší paní domu, jimiž dokumentovala interiér i exteriér objektu. Repliky keramických obkladů pro tzv. vládní vilu vyrobila, podobně jako v případě známější vily Tugendhat, tradiční česká značka RAKO, a to i díky „zazděným“ úlomkům střepu původních obkladů, které se jinak vůbec nedochovaly.

Luxusně zařízená vila manželů Stiassni v prominentní brněnské čtvrti Pisárky, která se po komplexní tříleté rekonstrukci otevřela pro veřejnost v prosinci 2014, plnila obytnou, reprezentativní i společenskou funkci. Kromě ní se na pozemku rozsáhlém více než 3 hektary nacházel i dům zahradníka a vstupní objekt s bytem řidiče a stájemi.

Navenek prostá vila, v interiéru vybavení jak na zámku
Rodinná vila textilního továrníka Alfreda Stiassni podle návrhu Ernsta Wiesnera působí na venek záměrně prostě. Wiesner objekt usadil hluboko do svahu a svažitost pozemku využil ve prospěch vily, z mnoha míst byl nerušený výhled do pisáreckého údolí.

Přízemní obytné místnosti propojil s prostorem zahrady pomocí lodžie a obytných přírodních teras umístěných před jižním a východním průčelím. Lodžie byla nad tyto terasy vyvýšená o několik schodišťových stupňů. Často se tu pořádaly rodinné slavnosti a v létě sloužila jako jídelna. Plocha teras byla doplněna zahradním mobiliářem, osvětlená lampami umístěnými na stěnách vily a v nádobách se tu pěstovaly exotické rostliny.

Hmota vily se skládá ze dvou na sebe kolmých kvádrů. Půdorys má tvar obráceného písmene L. I zde byl, jako u ostatních Wiesnerových vil, prostor racionálně rozdělen podle funkce. Větší křídlo, jehož delší strana je orientována k jihu, sloužilo jako obytná část pro rodinu. Přízemí mělo především reprezentativní a společenskou funkci, patro sloužilo pro klidné soukromí rodiny. V menším křídle, směřujícím k jihu, byly umístěny vedlejší provozní prostory a pokoje zaměstnanců. Díky tomuto uspořádání nebyli členové rodiny rušeni obsluhujícím personálem a zároveň bylo dokonale připojeno veškeré zázemí.

Nazelenalá fasáda vily byla členěna obdélnými okny se šambránami z hořického pískovce a spišského travertinu. Horizontalitu umocňovala předstupující kazetová římsa a kamenný sokl. Výraz doplňovaly technické prvky jako lucerny, výklopné žaluzie a výsuvné markýzy. Za účelem začlenění hmoty domu do okolní zahrady byla fasáda bujně porostlá popínavou zelení.

S prostým vnějškem silně kontrastovalo zařízení interiéru připomínající spíše zámecké sídlo. Nacházely se zde honosné mramorové krby, štuková výzdoba stropů a stěn, tmavé obklady, historizující nebo historický mobiliář, starožitnosti. Bylo to tak na přání paní domu, paní Hermine Stiassni, která pocházela z velmi bohaté rodiny významného podnikatele v severočeském uhelném průmyslu Jacoba Weinmanna. Proto autorem interiéru nebyl Ernst Wiesner, i když se dochovaly některé jeho interiérové skici, ale vídeňský architekt Franz Wilfert.
Repliky obkladů se vyráběly v Horní Bříze
Důležitým zdrojem informací při rekonstrukci vily se kromě jiného staly i zmíněné amatérské fotografie a akvarely jednoho z členů rodiny, které posloužily také při obnově koupelen replikami ze závodu RAKO v Horní Bříze.

„Interiéry koupelen byly v osmdesátých letech rekonstruovány. Původní umyvadla byla nahrazena novodobými a keramické obklady byly nahrazeny mramorovými. Originální schránky na mýdlo, tzv. mýdlenky však byly odstraněny nešetrným způsobem a nebyly zachovány ani ve fragmentu. Po sejmutí nových obkladů byly na svém místě pouze úlomky střepu v původní vápenocementové, pokládkové vrstvě, tzv. buchtách. Vnitřní keramické obklady ostění mezi okny koupelen zůstaly zachovány. Při rozhodování o barevném odstínu nových replik se vycházelo právě z těchto detailů,“ říká Petr Miklíček, restaurátor keramiky s licencí MK ČR, a pokračuje: „Po dřívějších zkušenostech z Vily Tugendhat byla ke spolupráci vyzvána společnost LASSELSBERGER, výrobce keramických obkladů RAKO. Úkolem bylo přiblížit se co nejvíce původní technologii výroby. Tato technologie tehdy spočívala hlavně v použití olovnaté glazury na předem vypálený, kalibrovaný střep. Vysoký lesk a pokládka beze spár dávaly tehdejším stěnám charakteristický rys, který ještě dnes můžeme spatřit v objektech nezasažených modernizací interiéru. Přitom je paradoxem, že vývoj designu v oblasti keramiky se začíná vracet k počátku minulého století a většina světových firem má ve své nabídce obkladů a dlažeb vzory, vycházející právě z jednoduchosti a dekorativnosti 20.–30. let.“

Požadavek na obklady koupelen byl tedy kalibrovaný, glazovaný střep ve žlutém odstínu – dle původních, zachovaných obkladů. Barva mýdlenek byla určena výše zmíněným úlomkem, zakonzervovaným v omítce pokládky z 80. let, tedy bílá. Společnost LASSELSBERGER, výrobce tradiční české značky RAKO, dodala několik vzorků a po korekcích barevnosti, povrchu byla schválena finální podoba obkladu ve finálním kalibrovaném rozměru 149×149 mm. Na předpřipravenou stěnu v absolutní rovině byly obklady kladeny se spárou 1 mm.

Speciální výrobní zakázku pro vilu Stiassni popisuje produktová manažerka RAKO, Ing. Zdenka Kaslová. „Obklady pro sociální zařízení, na zakázku připravené ve světle žlutém odstínu, se vyráběly ve formátu 200×200 mm a následně byly opracovány vodním paprskem na požadovaný formát 149×149 mm v tloušťce 7 mm. Takto bylo pro Vilu Stiassni vyrobeno 80 m². Pro hrany stěn, vany či parapetů byly obklady vyráběny i se zaoblenou hranou. I v tomto případě nejprve keramici vyrobili formát 200×200 mm, který byl následně opracován vodním paprskem na požadovaný formát 149×149 mm v tloušťce 7 mm. Do výroby 300 ks těchto obkladů byl navíc zařazen mezistupeň – v podstatě ruční opracování zaoblené hrany s následným glazováním včetně zaoblené hrany. Výroba i kalibrace vyrobených replik proběhla úplně symbolicky v Horní Bříze, v závodě, ve kterém byly vyvinuty první kalibrační stroje následně používané, zapomenuté a v posledních letech znovu objevené a používané pro výrobu keramických obkladových materiálů.“

„Dle dobových fotografií bylo potřeba vyrobit také spodní, zakončovací obklady, které ovšem přiléhaly k podlaze ve tvaru malého požlábku. Tyto prvky v celkovém počtu cca 240 ks jsem vyrobil za pomocí silikonových forem a kombinací materiálů, které obecně nazývám moderní stavební chemií,“ vysvětluje restaurátor Petr Miklíček. „Jako podklad posloužil opět fragment původního obložení, zachovaný v jiné části domu. Po dodání obkladů – replik RAKO – byla vyrobena forma pro odlití požlábkových obkladů. Bylo nutné počítat s budoucím smrštěním odlitku, které by se mohlo projevit na nepravidelném spárořezu stěny. Namícháním odstínu směsi a povrchovou úpravou odlitku jsem poté docílil shodného výsledku s replikami obkladů. Z důvodů zachování tajemství „know-how“ použité materiály neuvádím. Použitou technologii tak zjednodušeně nazývám ,keramika za studena‘.“

Při výrobě repliky mýdlenky musel restaurátor detailně prostudovat původní fotodokumentaci a vytvořit rozměrově a tvarově shodný model. Vnitřní boky této kapličky musely mít rozměry obkladačky na stěně pro usazení a zároveň venkovní lem přesahoval spáru. Celkem bylo vyrobeno 10 ks mýdlenek. Barevná a povrchová úprava vyrobených doplňků ke keramickým replikám je vodě odolná a způsobilá zátěžovému režimu provozu.

Bazén vily byl a je obložen světle zelenými obklady RAKO
Tenisový kurt a bazén, ale i květinové záhony, skleníky, sad a užitková zahrada, to vše se nacházelo svého času na pozemku kolem vily Stiassni. Využít prostor k rekreaci, sportu a hospodaření nebyl problém. Důmyslné bylo rozmístění jednotlivých objektů. V severní části se nacházelo zahradnictví, jižní část plnila estetickou funkci, na terase u domu se nacházel plavecký bazén, později byl níže pod bazénem vybudovaný tenisový kurt.

V letech 1920–1930 se keramika uplatňovala jako vynikající mrazuvzdorný fasádní a bazénový materiál a ovlivila tak vzhled řady světových měst, zejména ve střední Evropě, ale i v zámoří (Rakodur, Tunelia). Byla založena projekční kancelář a na realizaci staveb se podíleli vlastní kladečské party. Obchod organizovala společnost Keramika v Praze, a to pro všechny klíčové české výrobce stavební keramiky. Keramické bazény byly v té době, u zámožných rodin, velmi módní záležitostí.

Současný vývoj a výroba obkladů pro rekonstrukci venkovního bazénu probíhal podobně jako v případě koupelen – podle předaného kousku odštíplého původního obkladu. V Horní Bříze bylo vyrobeno 180 m² obkladů RAKO ve speciální světle zelené a ve formátu 97×97 mm. Dalších 1350 kusů se zaoblenou hranou bylo výsledkem ručního opracování hrany s následným glazováním.Rodina Stiassni bydlela ve vile pouhých devět let
Úkolem loni dokončené rekonstrukce bylo zachovat původní detail a navrátit areálu vzhled z doby, kdy jej obývala rodina Stiassni.

První návrh exteriéru a skici interiéru jejich domu pocházejí z roku 1927. Realizaci stavby tehdy zajišťovala firma Artur & Mořic Eisler. Povolení k užívání stavby je z 1. 7. 1929, záznam o kolaudaci je datován k 6. 6. 1930.

Vila byla domovem rodiny Stiassni pouhých devět let. V roce 1938 odešli z obav před okupací Alfred, Hermine i jejich dcera Susanne do Londýna. Později se přestěhovali do amerického Hollywoodu. V následujících letech měla vila mnohé využití: Gestapo zde mělo „Offizierskasino“, přebývali zde ruští kozáci, dvakrát zde pobýval prezident Edvard Beneš a právě od té doby je označována jako vládní vila. Byly zde ubytovány významné státní návštěvy, jako například první indonéský prezident Sukarno, egyptský prezident Násir a kubánský prezident a premiér Fidel Castro.

Po 2. světové válce byl majetek zkonfiskován a 6. 6. 1946 připadl československému státu. V tomto období sloužila vila k reprezentativním účelům. V roce 1952 připadla vila se zahradou Krajskému národnímu výboru v Brně, který ji využíval pro ubytování významných státních návštěv. Na seznam nemovitých kulturních památek byl areál zapsán 20. 12. 1982. V 90. letech byla vila v pronájmu BVV Fair Travel Brno a sloužila pro pořádání konferencí, obchodních jednání a různých společenských akcí.

Od roku 2009 je ve vlastnictví Národního památkového ústavu. V areálu byl opraven objekt pro vzdělávání a nově postaven přednáškový objekt. Vila Stiassni bude celoročně sloužit studijním a badatelským účelům, stane se sídlem Centra obnovy památek architektury 20. století COPA a samozřejmě v něm probíhají i komentované prohlídky vily pro veřejnost.