Budova La Tour Bois le Prêtre v 17. pařížském obvodu prošla transformací,
za niž získala ocenění Stříbrný úhelník, cenu, kterou uděluje Moniteur. Projekt
spočíval ve zvýšení úrovně komfortu bydlení a také ve významné úspoře
provozních nákladů.
Tato výšková stavba s betonovou konstrukcí a lehkou fasádou
byla realizována podle návrhu Raymonda Lopeze v roce 1962. Je v ní celkem sto
bytů v 16 podlažích – na každém z nich je čtyři až osm bytových jednotek. Díky
rozšíření o další vytápěné prostory, zimní zahrady a balkony se plocha domu
zvětšila z původních 8900 na 12 460 m2. Díky novému uspořádání prostoru
rozšířením směrem ven bylo možné nabídnout každé rodině takovou plochu obytného
prostoru, která odpovídá jejím potřebám.
Původně tu byly tři typy bytů – s dvěma, třemi a pěti
místnostmi, nyní jich je sedm od velikosti garsoniéry až po byt se sedmi
místnostmi. Různá uspořádání nových bytů nabízejí šestnáct možných konfigurací.
Každá rodina se mohla rozhodnout zůstat ve svém renovovaném bytě, nebo si
zvolit jiný, menší nebo větší v téže budově. Kromě toho si mohli obyvatelé
zvolit i různé způsoby uspořádání a finální provedení. Díky novým výtahům jsou
teď všechny byty přístupné přímo z daného podlaží, v přízemí budovy vznikly
čtyři společenské místnosti.
Práce probíhaly při běžné obsazenosti domu. Během
rekonstrukce byly v budově nabídnuty obyvatelům byty k přechodnému bydlení.
Realizace si vyžádala tři měsíce, 18 měsíců trvala renovace interiéru všech
bytů. Spotřeba energie se snížila o více než 50 %, a to především díky
rozšíření prostoru zimními zahradami, které do interiérů přinesly více světla a
komfortu, lepší využití prostoru. Plocha nově přidaných balkonů a zimních
zahrad se pohybuje od 22 do 60 m2, takže všechny byty získaly větší obytnou
plochu.
Velkorysý projekt
Architekt Frédéric Druot, který návrh rekonstrukce a
dostavby zpracoval, původní dům nehodnotí špatně: „Docela pěkná stavba Tour
Bois le Prêtre je charakteristická pro dědictví vysokých budov, která stojí u
vnitřního okruhu na severu Paříže. Jejich výstavba ve své době poskytla slušné,
hygienické a pohodlné byty. Tato přeměna komfortu bydlení, k níž před padesáti
lety došlo, ale již neměla žádné pokračování, v posledních desetiletích žila ze
své podstaty. Obnova v 90. letech minulého století se týkala hlavně úpravy
fasády s azbestovými deskami a její vnější izolace přidáním 20 cm minerální
vlny. Také proběhla výměna původních oken za plastová. Stejně tak jako u
mnohých jiných budov této generace se i v tomto případě uvažovalo o demolici,
protože údržbě bytů byla věnována malá pozornost. Náš projekt je radikální
alternativou k demolici; snaží se najít kvality původní stavby a staví se proti
množství energie vynaložené na demolici. Chtěli jsme vytvořit prosvětlené,
pohodlné byty s větší plochou a lepšími dispozicemi. Proti dřívějšímu stavu
jsou teď velkorysé…“
Zimní zahrady a balkony nejsou architektonickou odpovědí na
fasádu, jsou prostředkem, jak zlepšit podmínky bydlení. Přispívají k lepšímu
využití prostoru, podílejí se na zlepšení tepelného komfortu a na snížení
nákladů na energie celé budovy. Balkony jsou průběžné, široké jeden metr a jako
zábradlí mají světlou skleněnou výplň. Madlo je široké a pohodlné. Hloubka
zimních zahrad je dva metry. Sestávají ze čtyř mobilních celků – celek
zasklených posuvných výplní po celé výšce, které nahrazují okna na původní
fasádě, celek tepelných clon, které jsou
umístěny přímo na vnitřní straně zasklených otvorů, celek lehkých posuvných rámů z polykarbonátu
a skla, oddělujících zimní zahradu od průběžného balkonu a celek zastínění na
lehkých rámech. Stávající dřevěné prvky byly sejmuty a nahrazeny prosklenými
fasádami.
Všechny byty teď tedy mají zimní zahradu a balkon a v každém z nich je více
možností, jak nové prostory využít – na balkoně u kuchyně se může večeřet, také
se nabízejí nové trasy do pokojů a nebo naopak soukromé prostory. Původní
uspořádání tak bylo optimalizováno. V létě se může žít venku, v mezisezóně
částečně venku a v zimě je možné uchýlit se do místností, které se snadno
vytápějí.
Tepelný princip zimních zahrad spočívá ve vytvoření mírně větraného
neohřívaného objemu vzduchu v hloubce 2 m a šířce 7,5 m. Vzhledem k tomu, že jsou
ze světlých a reflexních materiálů, denní světlo pronikne do všech místností
bytu. V zimě se využívá přímého slunečního záření. Jeho vnitřní teplota je na
střední hodnotě nárazníkového prostoru mezi exteriérem a interiérem, což
umožňuje významně snížit tepelnou ztrátu. Tepelné clony doplňují toto opatření
na udržení tepla uvnitř bytu zejména v noci. V létě zimní zahrady interiéry
přirozeně větrají a svou hloubkou omezují příliš velké tepelné zisky. Umístění
zastínění přímo na lehkém rámu tento princip doplňuje. Stínicí zařízení se
snadno ovládá, není zde žádný systém na motor. Jednotlivé prvky se posouvají v
kolejnicích tak jednoduše, jako když zavíráte svetr na zip. Zimní zahrady umožňují energetickou úsporu,
která představuje přes 50 % spotřeby energie na vytápění. Svou koncepcí
„nárazníku“ dvojitého pláště navíc přispívají k významnému vylepšení
akustického komfortu budovy. Obecně nelze považovat termiku a akustiku za
samostatné nebo specializované hodnoty, ale za odpověď na potřebu komfortu
obyvatel.
Zimní zahrada není pouhým nástrojem na úsporu energie nebo akustickým filtrem,
sluneční záření není chápáno jako pouhý systém vytápění, ale hlavně jako
zlepšení příjemného bydlení, je to určitá forma luxusu nabídnutá obyvatelům
domu.
Po provedení prací se ale nájemné nezvýšilo, naopak náklady na energii značně
poklesly.
Použití prefabrikátu pro zvětšení budovy
K usnadnění montáže a k minimalizaci omezení, které stavba
pro obyvatele znamená, byly k rozšíření
vytápěné plochy a na zimní zahrady spojené s balkony použity prefabrikáty,
které byly dovezeny na místo a suchou cestou postupně umístěny na východní a
západní fasádu.
Každý prefabrikovaný prvek zimní zahrady má svou konstrukci
z oceli a betonu a hotové prosklené zábradlí. Díky použití prefabrikátů bylo
možné optimalizovat dobu trvání stavebních prací, snížit omezení vyvolaná
stavbou, rychle a viditelně transformovat budovu a každému obyvateli dodat
zásadní přínos této „metamorfózy“.
Hana Vinšová
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,