Rizika odstávky odběru pitné vody

Aktuální nucená několikatýdenní přestávka v provozu hotelů, restauračních zařízení, sportovišť, wellness center, kanceláří nebo některých průmyslových továren, kdy nedocházelo k pravidelnému odběru pitné vody, představuje riziko pro lidské zdraví při opětovném obnovení provozu. Voda v potrubí dlouho stagnovala a vzniklo tím ideální prostředí pro vznik zdraví nebezpečných bakterií, jako jsou Legionella pneumophila, E.coli, koliformní bakterie a další. Společnost Viega nabízí řadu komponent, které pomáhají zajistit pravidelné proudění vody v rozvodech, a udržují tak vysokou kvalitu pitné vody.

Jaké nebezpečí představuje legionella
Mezi nejzávažnější patří nákaza legionellou, ke které dochází při vdechnutí aerosolu vody, v němž mohou být obsaženy její bakterie. Vodní aerosol se tvoří všude tam, kde se voda míchá nebo teče. Nejčastějším místem možné nákazy jsou provozy s přerušovaným nebo omezeným odběrem vody. Mohou jimi být i slepá ramena jinak využívané vodovodní instalace, jako jsou například umyvadla u toalet nebo toalety samotné. Stav, kdy voda v potrubí vlivem nízké nebo úplné absence odběru v určitém úseku instalace nebo dokonce v celém systému stojí, tak vytváří optimální podmínky pro vznik a rozmnožení legionelly. Ve stagnujícím rozvodu se studená voda snadno otepluje nad 20 °C, teplá naopak chladne. Voda v rozvodech neproudí a podmínky pro množení bakterií jsou ideální (teplota mezi 25–50 °C). Po opětovném uvedení do provozu je následný kontakt s takovou vodou značně rizikový. „Stačí, aby před opětovným zprovozněním objektů a podnikatelských provozů byl odběr vody pozastaven na sedm dní. V tu chvíli se pak voda v potrubí vodovodu stává automaticky potenciálně nebezpečnou pro lidské zdraví,“ vysvětluje Marek Holko, technický poradce společnosti Viega, která vyrábí potrubní systémy pro pitnou vodu.

Legionářská nemoc začíná velmi obecnými příznaky jako je slabost, bolest hlavy, dušnost, kašel a horečka. Inkubační doba je 2–10 dní a v této fázi je šance na správnou diagnózu v drtivé většině případů v podstatě nemožná a je zaměnitelná jak s chřipkou, zápalem plic, tak třeba s Covid-19. Vzhledem k tomu, že se do těla dostává skrze sliznice horních cest dýchacích, je i princip nákazy podobný. S patrně jediným rozdílem, a to, že zárodky legionelly lze do těla dostat i pouhým pitím kontaminované vody. Při těžším průběhu může nemocného doprovázet zvracení, průjem, vykašlávání krve a bolesti svalů. Při komplikacích může dojít až k úplnému selhání ledvin a jater. Úmrtnost se u legionelly pohybuje okolo 40–80 %. Toto číslo je vysoké především vzhledem k nesprávné prvotní diagnóze onemocnění. Bez vyšetření moči a krve, kdy se hledají přímo protilátky na legionellu, není možné toto onemocnění určit s jistotou. Mezi výrazné odlišnosti oproti symptomaticky podobným onemocněním je, že nikdy nebyl prokázán přenos legionelly z člověka na člověka. Dále je zásadní, že legionellu způsobují bakterie, nejedná se tedy o virové onemocnění, a tak ji lze léčit antibiotiky. Nemocný však zpravidla vyžaduje hospitalizaci a monitoring základních životních funkcí, především pak funkci jater a ledvin. Nejohroženější skupinou jsou pacienti po transplantacích, po chirurgickém zákroku a kuřáci. Rizikový je věk nad 40 let, oslabená imunita a rovněž další onemocnění jako cukrovka nebo rakovina. 

Jak uvést do provozu odstavenou instalaci vody
Ideální je zajistit i v době odstávky provozu pravidelný odběr odpouštěním vody v celé instalaci. Interval kompletní výměny vody v celém systému by neměl být delší než 72 hodin. To je ale nekomfortní a v době omezeného volného pohybu osob mnohdy i nerealizovatelné. Společnost Viega, která se této problematice dlouhodobě věnuje, pravidelně komunikuje se státním zdravotním ústavem i odborníky z oboru. „Majitelům odstavených provozů doporučujeme pro další používání při opětovném uvedení do provozu jednorázovou chemickou a termickou dezinfekci celé instalace dle požadavků ČSN EN 806-4 a ČSN EN 806-5,“ upřesňuje Marek Holko.

Nucenému stagnování pitné vody v rozvodech lze předcházet i do budoucna. A to správným způsobem instalace a volbou použitého materiálu. Je proto na zvážení i případná úprava rozvodů samotných. V těchto případech je nutné upravit rozvody potrubí do takzvané okružní instalace, kdy jsou odstraněna odběrná místa ve slepých ramenech tak, aby voda mohla neustále proudit v celém systému. Okružní instalace s maximálně dvěma odběrnými místy se doplňují tzv. tlakovou tryskou. Ta na základě Venturiho efektu dokáže rozproudit vodu v potrubí díky samovolnému vyrovnávání rozdílu tlaku v potrubí při každém odběru vody. Osamostatněné toalety se zase osazují speciálními ovládacími deskami s tzv. hygienickou funkcí. Takové ovládací desky mohou samy spustit splachovací proces v předem nadefinovaném časovém odstupu a množství od posledního manuálního spláchnutí. Tím je zajištěna výměna vody v úseku vedoucím k toaletě. Rozvody pitné vody se ideálně lisují, aby se zabránilo uvolňování zbytků materiálu, těsnění a jiných částic, které později poslouží jako živná půda pro růst biofilmů a bakterií. Jako nejvhodnější materiál z hlediska zdravotní nezávadnosti lze považovat ušlechtilou ocel.

Další informace k této problematice najdete na speciální webové stránce viega.cz/Pitnavoda.
podle podkladů firmy Viega