Pozemek byl proporčně úzký, ale vstřícně orientovaný ke slunci. Začalo krásné období hledání tvaru, objemu, proporcí, filosofie domu i materiálů. Tento proces byl doprovázen kreativní korespondencí s investorkou v atmosféře dokonalého souznění. Tuto idylku narušil jen obecní úřad striktním požadavkem na sedlovou střechu, ale dnes jsem mu za to skoro vděčný. Donutil mne se k této problematice postavit vlastním autorským způsobem.
Investorka si ze všech materiálových variant vybrala černou. Výhodou této varianty bylo, že umožňovala běžnými, levnými stavebními technologiemi vytvořit opticky ucelenou hmotu střechy a přízemí. Od začátku jsem cítil, že tu přísnou černou kubistickou hmotu ležící na téměř rovném pozemku chci propojit s křivkami zelených terénních valů. Ty měly za úkol též alespoň částečně odstínit soukromí terasy v průčelí od příjezdové silnice. Dnes je za tímto šťastným rozhodnutím ukryta i zapuštěná vířivka.
Během téměř pěti let výstavby se změnila rodinná situace paní investorky a počet obyvatel domu se téměř zdvojnásobil na dva dospělé a dvě děti. Střešní prostor nebyl od počátku programově koncipován k půdní vestavbě a dům přestal být prostorově velkorysý. Dostal jsem tedy objednávku na vytvoření dalšího obytného prostoru v zadní části zahrady, který byl specifikován jako samostatný „vejminek”, minigarsonka, splňující i úlohu hostovského pokoje. Podařilo se mi jej skrýt do terénního valu stejného charakteru, jaký byl navržen před průčelím domu a investoři mu začali trefně říkat řopík.
Celý příběh domu trval pět let a jen na dokončení terénních úprav a zahrady se čekalo skoro tři. Použité technologie jsou naprosto standardní a levné, dům není ani inteligentní, ani pasivní. Obyvatelé si pochvalují náklady na topení, protože velké prosklené plochy jsou orientovány na západ a na jih.
Autorská zpráva
Kopečky na rovině, roviny teras ve svazích – člověk (stavebník) holt není nikdy spokojený s tím, co má :-).
Ale tohle se mi líbí.