První návštěva pozemku v nás zanechala rozpačité
pocity. Atmosféra byla negativní, ovlivněná spory bývalých majitelů, kteří
násilně rozdělili dům i zahradu na dvě neprostupné části. Důvěrou investorů ve
šťastný konec se to podařilo během procesu návrhu i realizace beze zbytku
odstranit. Stodolu jsme otevřeli velkorysými okny, vzhledem k jejímu
technickému stavu a omezenému rozpočtu jsme ji však využili pouze jako střechu.
Vizuálně ale plní zásadní úlohu. Díky průhledům a dispozičnímu uspořádání ji
člověk stále vnímá a má pocit, že je její součástí, že je v prostředí a náladě
starého domu, přestože je v budově zcela nové. Vlastní vestavba je ve stodole
umístěna nepravidelně, s různě velkými odstupy od obvodových stěn, čímž vzniklo
několik mimořádných míst, která jsou na rozhraní vnitřního a venkovního
prostoru. Veškeré původní části stavby jsme sjednotili barevně i materiálově,
rozdílné jsou pouze ve struktuře. Nová vestavba je naopak kontrastní – obložená
tmavě šedými heraklithovými deskami, které navazují na hrubost původní fasády.
Interiéru dominuje dubová podlaha, doplněná o prvky z režných cihel, OSB desek
a nosných prvků krovu.
Autorská zpráva
Foto: Tomáš Slavík
Autoři: Ondřej Fiala, Tomáš Henel; spoluautoři
Zuzana Blažková – zahradní architektura; Jan Panoch – projekt
no komentovat myšlenky nějakého autora / Hašek ? / je jistě obtížné. Lidé sice neřeší spotřebu vody, ale řeší náklady,…
stavba - dokončení - se táhlo jako sopel..
Janíčku, to je pěkné, schody v rozích, parapety používám ze žuly, to by tomu domu slušelo.
Kam se poděl bankomat?
nádraží a okolí znám. Z výkresů bez jakéhokoliv kontextu, chybí sever, kde je řeka, nebo nějaká navazující ulice, nic, nic,nic.…